.

Láska přes internet aneb jak jsem se seznamovala. Díl I.: mineralka7

Vztahy

Láska přes internet aneb jak jsem se seznamovala. Díl I.: mineralka7

Seznamování pro internetu je profláknutá záležitost v mnoha médiích a žhavé téma všech babinců. Není nad pohled, nebo spíše nadhled prošpikovaný humorem, který získáváme bohužel zpravidla až po úspěšném finále.

laska

Jak se seznamovala mineralka7

Seznámila jsem se přes internet. Jednou, dvakrát, třikrát... V životě se člověk dostane do situace, kdy ho přestane bavit být sám - a pak začne hledat. Někdo hledá kamaráda, někdo parťáka na kolo nebo do divadla... a někdo, jako jsem byla já, někoho pro obyčejný každodenní život. Inzerát jsem nepodala nijak nápaditý, spíš něco jako „Zcela jistě ne hubená a snad ne úplně blbá NESPORTUJÍCÍ zajištěná blondýnka lehce přes třicet nehledá sponzora, ale obyčejného chlapa pro život, který ji dokáže rozesmát“. Netrvalo ani den a začaly chodit odpovědi, jedna „zajímavější“ než druhá. Vyřazení těch, kteří se mě dotazovali, jakou mám velikost podprsenky, nebo jestli jsem se někdy milovala v tanku, mi trvalo mnohem kratší dobu, než kolik oni věnovali popsání vášnivých scén z laciných pornofilmů. Prvnímu „použitelnému“ pánovi bylo čerstvých 50, poslal fotku sportovce ve slušivé kombinéze z Alpských ledovců a po pár velice slušně psaných mailech navrhl setkání. A proč ne, řekla jsem si, třeba je to konečně chlap, který má něco za sebou a nebudu ho muset vodit za ručičku... Na schůzku přinesl kytku a klíče od hotelu. Prý je tak trochu nějakých 28 let ženatý, milenek měl spoustu, ale po takové, jako jsem já, vždycky toužil, zařídí mi byt, koupí auto, stačí, když mu budu „k ruce“, když přijede párkrát do měsíce do Prahy... Zbaběle jsem prchla do bezpečí nebližší autobusové linky; sice jela na opačnou stranu města, ale najednou jsem pocítila neodvratnou touhu se tam podívat. Další byl ode mě starší o rok. Chvíli jsme si psali maily, pak si povídali přes skype. Vypadal sympaticky, mluvil inteligentně - a byl svobodný! Po pár dnech se mi pochlubil, že nepracuje, protože zvažuje, že líp než tady by mu bylo v Německu. Zvažuje to doma z gauče už druhým rokem. Z čeho tedy žije? Jak se ho na něco takového vůbec můžu ptát!?? Jsem povrchní, sobecká mrcha bez špetky fantazie a nemám ráda Sudeťáky!!! Co si o sobě vůbec myslím??? Víc už jsem se o sobě nedozvěděla, vypnula jsem skype...

Přišel mi další mail od o pár roků staršího Pražáka, velkého sportovce. Že prý bych měla zhubnout, protože on má rád štíhlé, éterické dívky, ale naučí mě jezdit na bruslích, budeme spolu běhat ve Stromovce... Odepsala jsem mu, že já a sport ani náhodou nepatříme k sobě a ani patřit nebudeme, a tím jsem předpokládala konec naší komunikace. Omyl. Za dva dny napsal, že mu to vlastně zase až tak nevadí, hlavně, když ho budu mít ráda a bude moct u mě bydlet. Myslím, že se dodnes diví, proč jsem se s ním netoužila setkat.

Dalšímu bylo 35 let, měl malého pejska, kterému s láskou říkal „hafík“, a bydlel u rodičů. Prý se pokaždé zamiloval do nepravé... Ani nevím, proč jsem mu dala šanci. Sešli jsme se před kinem. Na jaký film půjdeme? Nechal to na mně. Placení lístků také. Jestli si chce dát někde skleničku, nevěděl, ale zamilovaně na mě mrkal zpoza asi osmi dioptrií. Když i na prostou otázku, jestli má radši kafe, nebo čaj odpověděl „nevím, jak chceš ty“, přestala jsem z něj dolovat chlapa a nechala ho jeho dětskému světu a maminčině bezpečné náruči...

Mezi odpověďmi se objevil další Pražák, tentokrát dobře situovaný, ještě lépe vypadající, rozvedený... Žasla jsem, že někdo takový by mohl stát o mě, ale co, Popelka to taky zkusila, tak proč ne já? Na první schůzce mi políbil ruku a řekl, že přesně takovou holku už dlouho hledal, že touží po velké rodině, víkendové chatě v horách...

Na druhé se mě zeptal, jestli jsem ještě plodná, že sice jsem jinak ideální, ale kdybych nemohla mít děti, tak to on „nepřekousne“ a musel by se, ač nerad, poohlédnout po jiné. Babička by mi nejspíš řekla, že si šlapu po štěstí, ale doporučila jsem mu, ať se jinde poohlédne rovnou, že nestojím o chlapa, který mě v případě „poruchy“ vyhodí jako poškozený mixér.

Po poslední zkušenosti jsem svůj inzerát ze seznamky smazala a zrušila mailovou adresu. Vymalovala jsem svému bytečku koupelnu, což mě utvrdilo, že chlapa vlastně vůbec nepotřebuju. Pak jsem zachumlaná pod peřinou zapila asi kilo čokolády a krabici brambůrků lahví červeného vína sice neurčitého původu, ale zato s předem zaručeným následným bolehlavem, shlédla všechny romantické filmy, co jsem na DVD našla, a ve stavu „naprostého zoufalství“ a la Bridget Jonesová jsem otevřela opravdu, ale opravdu naposledy seznamku. Patrně zapracovalo nepatrné množství alkoholu v mé krvi, protože jsem odvážně odpověděla na jeden inzerát já. Pražák, ode mě o tři roky starší, na fotce s malým černým pejskem.

Dnes je tomu rok a čtvrt. Pražák z oné fotky právě spokojeně oddychuje vedle v ložnici, malý černý pejsek mi spí u nohou a já si říkám, že snad celá ta seznamovací eskapáda měla přece jen pohádkový konec...

...a jak její partner:

Včera jsem se ho zeptala, proč si ze všech odpovědí na svůj inzerát vybral právě mě. Řekl mi: „Protože už jsem nedoufal. Inzerát jsem měl podaný několikrát, ale pokaždé to bylo fiasko. Buď chtěly rovnou peníze, co nejdřív se vdát, nebo neměly kde bydlet... Psaly mi nádherné Ukrajinky, že mě budou opečovávat a hýčkat si mě, jen když si je vezmu. Psaly černošky, že v naší zemi je krásně a ony netouží po ničem jiném, než se za mě provdat.

Jedna krásná brunetka mi na první schůzce rezolutně dala vybrat - buď ona, nebo můj pejsek, další byla drobná blondýnka, moc hodná holka, ale se synem, který mi kradl věci z bytu, pak přišla zrzka, která mi rovnou sama ukradla šperky po rodičích - já je pak náhodou objevil v zastavárně a musel jsem si je vykoupit zpátky...

Chtěl jsem to vzdát a nějakou dobu jsem žil sám, ale kamarád mě vyhecoval, ať to ještě jednou zkusím. Nechtěl jsem už ztrácet čas psaním řečiček, není nad osobní setkání. Šel jsem na schůzku bez jakéhokoliv očekávání, prostě jsem si řekl, že je to naposledy, a buď to zajiskří, nebo už na nějaké seznamování kašlu; vlastně jsem spíš čekal, že to nevyjde, tím spíš, že jsi mi předem napsala, že telefon na sebe mi nedáš a navíc se necítíš dobře, takže se uvidíme jen odpoledne na hodinku.

Jenže pak jsi tam na mě upřela ty svoje veselý modrý kukadla, uhladila sis rukou neposlušné kudrny, stejně jako to dělávala moje máma, a já měl pocit, že tě znám roky... Nakonec nás pozdě v noci číšník vyhazoval jako poslední hosty z restaurace, aby mohl zavřít a jít domů. Našel jsem díky tobě něco, v co už jsem nedoufal, konečně mě po letech začal bavit život. Už se tě nepustím, to bych musel být naprostý blázen!“

Příště:

  • Díl II: Je libo Zdravotníka, nebo snad Špiona či raději Juniora...?
   
26.09.2011 - Ona s ním - autor: Zuzana Anai Hainallová

Komentáře:

  1. [13] sdrawa [*]

    Seznamování přes internet je skvělá věc, najlepší je to přes live chat

    superkarma: 0 31.01.2013, 15:35:03
  2. [11] pegonela [*]

    Jé, to je krásné....Sml67 A nepřál by si toto každý? V duchu jsem byla s autorkou. Měla úplně stejné reakce, jako bych já měla. A stejně bych i jednala. Jen jsem se takto nikdy neseznamovala, nepřekročila jsem hranici své hrdosti a nezkusila vyjít touto cestou. Ale moc pěkné a výsledek určitě stojí za to. Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 14.10.2011, 12:23:54
  3. [10] JustitiaJ [*]

    Já zatím hledám, podala jsem si inzerát, odpovědí bylo dost, zoufalců taky. Zatím mám za sebou jen několik neúspěšných pokusů, ale já to nevzdám!Sml52

    superkarma: 0 30.09.2011, 19:52:34
  4. avatar
    [9] Lady Rovena [*]

    Taky jsem se seznámila na netu a máme spolu malé mimčo Sml16 ... Tehdy jsem měla nějaké blbé období, chlap nikde, a taky už jsem byla po lovecké sezóně (už jsem nebyla nejmladší) a tak mě kamarádka dotáhla na jednu seznamku. Ale musím říct, že netová seznamka je velká škola života. Někteří chlápci zůstali moc dobří kamarádi a některé bych nechtěla vidět ani za milion... s některými byla legrace a s některými pořádný trapas Sml30 Ale co, aspoń byla sranda Sml59

    superkarma: 0 26.09.2011, 20:53:28
  5. avatar
    [8] átéčko [*]

    Parádaaaaaaa! gratulace!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Sml72

    superkarma: 0 26.09.2011, 14:30:53
  6. avatar
    [7] Eliana [*]

    jo, mám deset let chlapa z xchatu..já tam nikdy předtím nechodila, on taky ne, takže náhoda.....

    superkarma: 0 26.09.2011, 13:53:28
  7. avatar
    [6] Suzanne [*]

    Héééézkýýýý!Sml16

    Dante Alighieri — #2 Je tu nějakej krasavec?Sml30Sml67

    superkarma: 0 26.09.2011, 13:23:29
  8. avatar
    [5] femme [*]

    super čtení Sml67 Sml58 mám stejné zkušenosti, jako bych to psala já Sml22  

    superkarma: 0 26.09.2011, 11:15:06
  9. avatar
    [4] ToraToraTora [*]

    Dante Alighieri — #2 Tak je to nejlepší...plácnout do vody a počkat, jakou paseku to nadělá Sml67

    superkarma: 0 26.09.2011, 11:14:56
  10. avatar
    [3] ifulinkaa [*]

    velmi čtivý příběh a už se těším na další, neméně zajímavé.

    štěstí i láska se vždy unaví a na každého z nás si sednou...

    Dante Alighieri — #2 ještě že jsi tehdy byla naštvaná, s růžovými brýlemi a vidinou nejdokonalejšího chlapa bys ho třeba ani nechtěla...

    superkarma: 0 26.09.2011, 08:59:15
  11. avatar
    [2] Dante Alighieri [*]

    Nevyhledávala jsem seznamky.. Ale jednou jsem se vrátila celá naštvaná z práce, protože jsem si definitivně potvrdila, že u zadanýho kolegy nepochodím (dělala jsem si naděje, páč mi pořád dával najevo, že není ve vztahu spokojenej). Sml18 Vlezla jsem na nějakej trapnej chat, napsala do placu "je tu nějakej krasavec?", bylo mi odepsáno "třeba já" a s tímto jsem už tři a půl roku.

    1. na komentář reaguje ifulinkaa — #3
    2. na komentář reaguje ToraToraTora — #4
    3. na komentář reaguje Suzanne — #6
    superkarma: 2 26.09.2011, 08:50:00
  12. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Sml16

    superkarma: 1 26.09.2011, 01:40:30

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme