Dobrý den,

jsem utahaná  želva z příprav na dovču, ale napsat jsem musela :-)

Láska přes internet

Se svým milým a krásným mužem jsme se seznámili přes internet a to opravdu zcela náhodně.
Ani jeden z nás nefandil chatování, ale byl  svátek, chladno a venku se snažily sluneční paprsky pošimrat zem, aby se trošku ohřála, tak co si takhle zkusit s někým popovídat.
Na chatu úplná lidská džungle. Muži se vydávali za holky, mladí za starší, holky balily kluky, kluci si dělali srandu ze sebe navzájem.
Tlachalo se o čemkoliv, takže o ničem a zároveň o všem a nejvíc o srdečních záležitostech. Nikdo z nich nechtěl tenhle den být sám.
Chtěla jsem si povídat s někým nad dvacet a přihlásilo se pár kluků a jeden z nich byl neuvěřitelně milý a použil na mě své tajné sladké kouzlo.
Druhý den jsme se domluvili, že se sejdeme na chatu ve dvě odpoledne.
Srdíčko mi skákalo sem a tam a sezení se svým šéfem u právníka mi tentokrát uteklo jak voda a místo oběda jsem utíkala do internetové kavárny, abych si se svým miláčkem mohla popovídat.
Tentokrát to bylo ještě lepší než včera. Takové krásné spříznění duší. Řekli jsme si o sobě takové věci, které bychom nikdy nikomu nesvěřili.
Tolik jsme si věřili a přitom se nikdy neviděli a neslyšeli. Což jsme napravili třetí den. Zavolali jsme si a připadali si jak poprvé zamilovaní.
Ten telefonát se skládal z pár vět, ale stály za to. Bože, jak krásný a měkký hlas se ozval na druhé straně.
Později mi vyprávěl, jak se na ten telefonát připravoval. Musel běžet do parku a dvacet minut chodil kolem dokola, aby se uklidnil než budu volat.
Byl tolik nervózní jak todopadne. Prostě maximální zvědavost. Čtvrtý den jsme si poslali fotografie, ale ta jeho se ne a ne načíst.
Jak asi vypadá někdo s tak nádherným hlasem. Budu se mu líbit já? Tu fotku jsem nikdy neviděla.
Pátý den chtěl za mnou přijet, ale měla jsem práci a nešlo to. Vyložil si to špatně. Myslel, že si s ním jen pohrávám.
Zavolala jsem ještě ten den dopoledne zda nechce přijet druhý den. Byl nadšený a to ani netušil jak moc jsem nadšená já.
Sraz byl o půl osmé ráno u příjezdů na nádraží.

Vstávala jsem asi v pět ráno a zkoušela, co si vzít na sebe a co na obličej.
Rozhrabala jsem si celou pěkně srovnanou skříň a pak jsem to vzdala a vzala si to první, na co jsem přišla.
Nádraží mají taková ta kouzla, kdy potkáváte ty, kteří se loučí a odjíždějí, ty, co se vrací, ty, kteří jsou smutní a ty, kteří jsou šťastní, když se jim někdo vrací.
Stála jsem tam opřená o sloup a pozorovala to hemžení. Vlak přijel a hala se úplně zaplnila lidmi.
U příjezdu mě nikdo nehledal. Ale najednou jsem viděla vysokého krásného kluka, co evidetně někoho hledal...ovšem u odjezdu.
To musí být on.
Hypnotizovala jsem ho očima a usmívala se. Konečně se na mě podíval a usmál se. Páni, byl vysoký, zelené oči a ty jeho rty.
Plné a když se usmál měly tvar srdce. Přišel ke mně a jako samozřejmost mě políbil. Celá jsem ztuhla.
Bylo zvláštní to, že jsme oba měli pocit, že se známe celý život a že se jen odněkud vrátil. Tak jsem tady ty moje malá pižulkatá Sněhurko, vrátil jsem se z Tibetu.
To rande bylo neskutečně krásné a plné jeho polibků. Tak nádherně líbal ty mé malé a křehké rtíčky.
Všechno bylo tak neskutečné a nádherné, že jsem cestu domů probrečela a  bylo mi ukradené, že hrajeme zrovna hokej o zlato a lidé kolem nadšeně šíleli.
Bála jsem se, že už ho nikdy neuvidím, že to bylo jen takové rozmarné mužské bláznění.

Hokejisti vyhráli zlato a já toho senzačního kluka, co představuje splnění všech tajných představ o mužích, klucích a chlapech, co má každá žena.

První společný Valentýn byl kouzelný. V kapse jsme měli každý tak padesát korun a chodili jsme po městě a říkali si, co všechno si jednou pořídíme.
Tedy moc jsme toho nenamluvili, spíše se utápěli v polibcích. V jedné takové chvilce mi můj princ, řekl, že jednou oslavíme Valentýna v Paříži.
Bylo krásné si to představovat a tak jsme se šli ohřát do cukrárny a dali si hrnek horké čokolády a plánovali, co v Paříži podnikneme
a bylo nám nesmírně fajn.

Další rok jsem v písku Atlantského oceánu na pobřeží francouzské Normandie dostala nabídku k sňatku.
Nabídku jsem přijala a tak jsem ženou milého a kouzelného muže, který mi stále říká něžná slůvka a nejbezpečněji je v jeho teplé náruči.

S pozdravem,
Eliana


Milá Eliano,
jedno oko nezůstane suché....
To je až neuvěřitelný příběh a jsem ráda, že něco takového existje i v reálném životě.
Přeji moc, ať vám ta  krásná internetová láska vydrží....
Reklama