A taková to byla velká láska!

Seznámili se ještě na vysoké škole. On a Ona. Ti dva jsou si souzeni, jsou takoví krásní! - tvrdilo okolí. A láska to byla opravdu taková, jakou znáte z romantických filmů. Vodili se spolu za ruce, chodili do kin, do divadel, na výstavy, četli si navzájem nahlas knížky, které měli rádi, byli pořád spolu.

A tak se nikdo nedivil, že se po nějakém čase vzali. A láska dále kvetla a sílila. Co na tom, že bydleli v maličkém podnájmu? Co na tom, že peněz měli jen tak na přežití? Milovali se a to jim stačilo.

A pak se jim narodila dcera. Život s dítětem nabral jiný směr. Najednou bylo potřeba víc peněz. Dítě potřebuje ke svému zdárnému růstu tolik věcí, bez nichž se dosud obešli. Jeho učitelský plat nestačil.

Bylo to v době, kdy se každý,  kdo mohl, vrhal na podnikání, rozhodl se tedy i On. A protože oba milovali knížky, věc byla jasná. Pořídí si malé knihkupectví. Nakoupil zásoby knih a začal s nimi postávat v průchodu jedné frekventované ulice. Těšil se, jak si brzy otevře vlastní obchod. Jenže ostatní byli čilejší a prostory, které si On vyhlídl, zabírali postupně jiní.

Knihy nejsou lukrativní, zdravá výživa a skvělý vzhled, to letí! Rozhodl se přeorientovat ve svém obchodování. Začal nabízet různé preparáty, po nichž zaručeně zhubnete, nakupoval zásoby zázračných kosmetických přípravků. Zásoby knih zůstaly, zásoby skvělých přípravků se netenčily, obchodování jaksi vázlo. Jediné, co rostlo, byly dluhy.

Přibylo druhé dítě. Všichni čtyři se mačkali v malé garsonce a snili o lepším. Ona po čase začala pracovat, ale její výdělek stačil jen tak na holé přežívání. Kdo máte malé děti, víte, kolik peněz potřebují. On dále stavěl vzdušné zámky a dělal dluhy. Penězi, které Ona odložila na školu v přírodě, na bundu pro mladší dceru, na obědy do školní jídelny, splácel dluhy, aby mohl dělat nové.

A taková to byla velká láska.

Ona začala chápat, že nejen láskou živ je člověk a že její muž tím, jak je krásný, milý a společenský (a všichni jí ho závidí), rozhodně rodinu neuživí. Přibírala si další práci, psala po nocích. Při tom všem se starala o dvě děti. Vlastně o tři. Vždyť co jiného byl její muž než velké dítě? Nápadně jí začínal připomínat hrdinu jednoho klasického ruského románu – Oblomova. Ten je také krásný, inteligentní a velice nadaný. Ten také skoro celý román spřádá sny o tom, co podnikne, jak bude žít. Jenže při tom celou dobu jenom leží na kanapi…

A život bohužel není román. Došla tak daleko, že se vyčerpáním zhroutila a byla hospitalizována. Nasliboval, že se změní. Uvěřila. Když se vrátila domů, vrátilo se s ní všechno do starých kolejí.

Psycholožka v poradně, kterou navštívili společně, je oba podrobila důkladnému rozboru a závěr byl: On se nezmění, bude pořád takový. Buď se s ním rozvedete, ale pak ho zničíte, protože není schopen bez vás žít. Nebo s ním budete žít a pomalu zničíte sebe.

I když jsem hrdiny svého vyprávění nijak nepojmenovala, věřte, jsou to živí lidé a oba velmi dobře znám. A čím déle je znám, tím víc mám zoufalý pocit, že ta psycholožka má pravdu. Nebo snad existuje nějaké jiné řešení?

Co byste poradili vy?  

     
Reklama