Vztahy

Láska je skutečně slepá

Chtěla bych se podělit se čtenářkami tohoto skvělého magazínu o svůj příběh a poprosit je tak trochu o radu. Moje situace je dost zvláštní a nějak vlastně nevím, co bude dál, ani co mám čekat. Trvá to dlouho, ale nějaký vývoj už se mi zdá nemožný.

Už na gymnáziu se mi náš třídní učitel moc líbil. Znáte to, holčičí zamilovanost. Byl to chlap, byl sexy, zábavný a všechny jsme si říkaly, jaké by to s ním bylo. Klasika, nikdo tím nic nesledoval. Navíc měl manželku a tři děti. Ale „udělaná“ jsem do něj byla víc, než by si kdo myslel.

Po maturitě jsem šla studovat pedagogickou fakultu a hned v prvním ročníku jsem se na náslechy vrátila na naše gymnázium. A pak jsem na něm dělala všechny praxe. Celou dobu jsem se se svým bývalým učitelem stýkala a všechno bylo na zcela profesionální úrovni. Velmi profesionální. Jen kdykoli jsme se potkali, zrudla jsem jako rak a nevěděla co s rukama. Gentlemansky to přecházel, až jsem častokrát měla pocit, že musí být úplně slepý. Jenže měl rodinu. To jsem akceptovala na nejvyšší míru.

Ve čtvrťáku na vysoké jsem vzala na gymnáziu pár hodin, potřebovali záskok. Pan učitel mne přijímal sám, protože v té době už z něj byl ředitel. Potkávali jsme se teď daleko častěji a já si uvědomovala, že jej asi skutečně miluji. Těch pohledů, jak jsem se později dozvěděla, si pochopitelně všiml. Ale dozvěděla jsem se to až později.

Dříve jsem se dozvěděla, že má doma problémy. Doma mu to „přestalo klapat“, ale snažil se s tím něco dělat. Dokonce jsem tenkrát zvládala dávat mu jakousi duševní podporu, i když to bylo celé dost zvláštní, nijak zvláště jsme se nestýkali, ale přesto jsme si měli vždycky co říct, chtěla jsem mu moc pomoci, aby se cítil zase lépe. Nemohla jsem se dívat, jak se trápí a ničí.

Pak přišel vánoční večírek. Na první pohled klasická učitelská slezina, kolegyně s rodinami přinesly chlebíčky, jeden z těch mála okamžiků, kdy se ze sborovny ozývá smích (dost pozdě večer, aby studenti neslyšeli), normálka. A on tam jen tak seděl v koutě, dřív tak plný života, bavil nejen studenty, ale i kolegy... Nemohla jsem se na to dívat a ze sborovny skoro utekla.

On si toho ale všiml a vyběhl za mnou. Když mě dohnal, začal se mě ptát, co se mi stalo, proč jsem smutná a zda mi může nějak pomoci. Co jsem mu asi tak měla říct? Že je to kvůli němu? Že ho miluju od studentských let? Že už se na něj nemůžu dívat, jak se trápí? Řekla jsem, že to bude dobré a u něj určitě taky. Objali jsme se. A šli zpátky do sborovny, ke jsme si čas od času věnovali nějaký ten pohled. Jako spiklenci.

Pak jsme si začali psát sms. Štědrý den jsem trávila jen s maminkou, o tatínka jsme přišli, než jsem odmaturovala. Ta nemohla pochopit, proč mi pořád pípá telefon. Bylo to v podstatě celé nevinné, bavili jsme se o běžných věcech, o tom, jak venku padá sníh, co dostanou jeho děti, jak se těší, prostě jsme si povídali... A já měla pocit, že je někde na pustém ostrově a nikoho tam nemá, nikoho vlastně nezajímá. Podobně jako já.

Poprvé jsme se spolu viděli sami dva dny před Silvestrem. Na Nový rok mě novoročně políbil. Myslela jsem, že se vznesu a uletím mu, tak to bylo úžasné. K tomu ještě atmosféra svátků a všeho kolem. Nebyla jsem sama. Byla jsem s ním. Bylo to úžasné.

Ve škole jsme i nadále byli velmi profesionální, mimo školu už tak moc ne. Bydlela jsem u maminky, on se ženou, byla zima. Moc hříšné to nebylo, ale o to vášnivější. Nakonec se od ženy odstěhoval, vztah už nešel zachránit a já se o to ani nesnažila. Bylo mi jako nikdy v životě.

Maminka s tím sice absolutně nesouhlasila, tvrdila mi, že si hledám náhradu za otce, že hledám tátu a ne partnera pro život a podobné tyhle řeči, ale nechápala to. Já ho milovala a miluji.

Během roku se odstěhoval od manželky, a i když nebyli rozvedení, bylo to úplně jiné. Trávili jsme spolu víc času, dokonce jsme přestali náš vztah tajit (i když to vzbudilo pozdvižení). Já se učila, učila jsem a mazala jeho dětem svačiny, když bylo potřeba. Byla to spousta práce, ale mě to bavilo. Jeho děti jsem si zamilovala a mám dojem, že ony mne také mají všechny rády. Fungovalo to skvěle.

Jenže. Jenže začal dostávat svoje deprese. Stačily dvě sklenky vína a místo toho, abychom si užívali každého momentu jako dřív, začal být lítostivý. Chápala jsem to, věděla jsem, že to není lehké. Tedy myslela jsem si, že to chápu. Byla jsem totiž dost vedle. Byl lítostivý ne kvůli sobě, ale kvůli mně.

Nakonec jsme se dostali do fáze, kdy neměl daleko k pláči a s rudýma očima mi vysvětloval, že si s ním ničím život, že on za to nestojí a ať si najdu někoho mladšího. Nejdřív jsem ho utěšovala a snažila si z těch řečí nic nedělat, ale zhoršovalo se to. Neměla jsem si o tom ani s kým promluvit, maminka se o něm odmítala bavit jakkoli a na kamarádky při tom frmolu nebyl nějak čas, měla jsem jen jeho a děti.

Teď už mám odpromováno a učím na plný úvazek. Za mnou jsou dva roky života s ním. Odešla jsem od něj před měsícem, ty jeho výlevy už se opravdu nedaly snést, strašně mi tím ubližoval. Ubližuje mi i to, když ho potkám ve škole. Před čtrnácti dny mi řekl, že je konečně rozvedený. Jak jsem se na tu chvíli těšila a teď necítím vůbec nic. Miluji ho, ale mám pocit, že není mužem, jakým býval. Dělala jsem, co jsem mohla, snažila jsem se mu dát všechno, co potřeboval. A jak to dopadlo?

Bydlím zase u maminky a nevím jak dál. Co teď? Myslela jsem si, že někam směřuji, čas s ním i s dětmi mne naplňoval. Jenže je to pryč. Vůbec nevím co teď. Vím, že jej miluji, a vím i to, že on miluje mě. Proč ale pořád říká ty hrozné věci? Jeho sebeobviňování mi ubližuje víc, než si dokáže představit. A já už na to nemám sílu. Co mám dělat? Jak se mám otočit a jít dál někudy jinudy, když je to On. Ten, kterého miluji od svých patnácti let?

   
06.11.2006 - Láska a vztahy - autor: Richard Klíčník

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [99] Evik8 [*]

    Čo tak skúsiť psychológa?Teda hlavne on.Ak má depresiu,ta prítomnosť a ľútosť proste nepomôže

    superkarma: 0 20.12.2006, 22:31:45
  2. [98] Anai [*]

    Bonda: V článku je přece psáno, že měl špatné manželství už v době, kdy spolu dávno nic neměli, takže ona mu jej nerozbila, rozvedl by se stejně! Jinak pravdu může mít každá z Vás, variant je hodně, nevíme o tom všechno a hlavně nemáme jeho výpověď. Můžeto být zbabělec, stejně jako nemocný člověk anebo je to dočasná deprese, s níž je nejlepší navštívit psychologa, kam byste chodili společně (já sama mám úžasné zkušenosti, moc mi kdysi pomohl). Jestli radikálně odmítne, tak platí první varianta, chce si žít po svém. Mám stejně zkušenosti jako mnohé z Vás, když se mě partneři mající už novou milenku zbavovali se slovy: Ty potřebuješ něco, co já Ti dát nemohu, nemáme stejný životní směr, apod. Trápení se rozvodem? Tomu moc nevěřím. Když mám nešťastné manželství, které konečně skončí, je to vždycky úžasná úleva, pokud ovšem nejde o jednostrannou nespokojenost v manželství (partner nechal druhého kvůli jiné lásce a nikoliv kvůli sporům doma).

    superkarma: 0 09.11.2006, 13:17:11
  3. avatar
    [96] andik1 [*]

    Na otázku v článku "co mám dělat" se snad dá jen odpovědět - "hoď si mincí" (třeba padesátikorunou), nic ve zlém, ale stejně nemůže dát nikdo návod na život

    superkarma: 0 07.11.2006, 01:44:19
  4. avatar
    [95] bonda [*]

    "Mazala jsem jeho dětem svačiny, když bylo potřeba. Byla to spousta práce, ale mě to bavilo. Jeho děti jsem si zamilovala a mám dojem, že ony mne také mají všechny rády."
    Nevěřím, nevěřím, přece jsi jim rozbila manželství, jejich matka trpí kvůli tobě, kdepak, já vidím jen další problémy, problémy, problémy

    superkarma: 0 06.11.2006, 20:24:21
  5. avatar
    [94] femme [*]

    Rikina: dík, žes mi protřela zrak nevěděla jsem, že už jsem víc jak 30 let vdaná za tys zřejmě štěstí na neměla, že?

    superkarma: 0 06.11.2006, 18:12:01
  6. [93] a.... [*]

    Asdareel: Pořádek je pro primitivy, já zbožňuju chaos.. je tak inspirativní Jinak při emocích, které by se ve mně hnuly při účetní uzávěrce vztahu bych vzala do ruky první vhodný předmět hodící se k úderu

    superkarma: 0 06.11.2006, 17:56:54
  7. avatar
    [92] Asdareel [*]

    a....: Ještě něco, golfovou hůl bych nedoporučoval, zkus radši bičík a pouta, dělá to zázraky

    superkarma: 0 06.11.2006, 17:49:06
  8. avatar
    [91] Asdareel [*]

    a....(90): No... ale i v emocích je třeba mít řád a pořádek, jinak se z toho člověk potento... A nejlepší emoce jsou stejně při

    superkarma: 0 06.11.2006, 17:44:48
  9. [90] a.... [*]

    Asdareel: Jsi si jistý, že asertivní metoda se hodí k řešení vztahů? Na mě někdo zkusit to "vztahové účetnictví", tj. aby mě vypočítával, co do mě investoval(ať již v rovině konkrétní nebo abstraktní/, rozmlátím mu hlavu golfovou holí. Vzahy se nedají vyřešit účetním pořádkem, když jejich prvotní příčinou jsou emoce.
    A emoce jsou zdravé

    superkarma: 0 06.11.2006, 17:33:02
  10. avatar
    [89] grofka [*]

    Rekla bych, ze ji proste uz nechce. To mi rekl ex a zadna deprese to nebyla, za par dnu byly na stole rozvodove papiry.

    superkarma: 0 06.11.2006, 17:01:41
  11. avatar
    [88] Asdareel [*]

    Rikina (87): Omyl, podstatou asertivních metod je právě klidná a věcná komunikace, jejímž cílem je i respektovat partnera. Nevím, kolik toho o asertivitě víš, ale byla vyvinutá právě jako pokus o takový komunikační mechanismus, který by eliminoval nezdravé emoce a manipulace.

    superkarma: 0 06.11.2006, 16:59:11
  12. [87] Rikina [*]

    Asdareel: řekla bych, že si poněkud odporuješ, neboť asertivní metody nejsou obvykle zrovna moc klidné a k věci. Nicméně, když přijmu předpoklad, že jsi možná spíš myslel otevřené jednání a mluvení o problémech dvou rovnoprávných partnerů, pod slovy "pokud žena nezatlačí chlapa do křesla a pak mu polopaticky nevyjeví, v čem že je problém, tak si on většinou ani nevšimne, že to někde začíná skřípat" vidím poněkud jinou situaci.

    superkarma: 0 06.11.2006, 16:55:41
  13. avatar
    [86] Asdareel [*]

    Rybulka (85): Tak předpokládám, že ty jsi to mohla slyšet spíš od muže Jinak souhlas, je to velmi frustrující podobné věci slyšet.

    superkarma: 0 06.11.2006, 16:48:28
  14. avatar
    [85] Rybulka [*]

    Asdareel: Tak to nevim, mně to žádná žena nikdy neřekla a já osobně jsem to nikdy nepoužila. Nepovažuju to za milostnou diplomacii, ale za čistý srabství.

    superkarma: 0 06.11.2006, 16:46:20
  15. avatar
    [84] Asdareel [*]

    Rybulka (83): Přesně stejné věty ovšem používají i ženy když dávají košem. "Jsi pro mě příliš dobrý," "Nemám na tebe právo," "Nezasloužím si tě," apod. Když jsem podobné věty slýchal coby teenager neznalý tohoto jazyka milostné diplomacie, pokoušel jsem se dotyčnou přesvědčit slovy "neohlížej se na to, na co máš právo nebo jestli si mě zasloužíš a jdi si za svým štěstím." Jaksi až později jsem pochopil, že dotyčná dívka či žena právě to činí

    superkarma: 0 06.11.2006, 16:41:56
  16. avatar
    [83] Rybulka [*]

    Věty jako "Nechci ti ublížit", "Jsi pro mě příliš dobrá" atd. znamenají vždycky jenom jedno - že chlap jí nemiluje a je moc velkej srab na to, aby to řekl na rovinu. Myslím, že víc k tomu není co dodat

    superkarma: 0 06.11.2006, 16:36:08
  17. avatar
    [82] Asdareel [*]

    Rikina (80): Já se rozhodně na své soukmenovce nedívám jako na tupou a nesvéprávnou polovinu lidstva, nicméně, asertivní metody komunikace velmi oceňuji. Myslím skutečně asertivní, tj. klidné a k věci, nikoliv jízlivě-agresivní. Nejhorší je, když atmosféra začíná houstnout a žena na otázky muže, co se děje, odpovídá "ale nic" a čeká, že se muž dovtípí. Nedovtípí, vycítí sice negativně se vyvíjející situaci, ale zpravidla se nedobere příčiny ženina hněvu. Já aspoň v podobných situacích si v duchu přehrahu "vztahové účetnictví" - co do vztahu vkládám, co z něj beru, čím mohu překážet a pak samozřejmě taky totéž pro svoji partnerku. Takhle prostě myslí muži, jinak než ženy. Bez otevřené komunikace se nic nevyřeší a vztah se nakonec rozpadne.

    superkarma: 0 06.11.2006, 16:31:16
  18. avatar
    [81] man-mimo [*]

    Rikina: divný smajlík pro vola

    superkarma: 0 06.11.2006, 16:21:53
  19. [80] Rikina [*]

    femme: Kadla: no - jestli se obecně na chlapy díváte tímhle pohledem, jako že je to tupá a bezmála nesvéprávná polovina lidstva, s kterou je třeba jednat polopaticky, tak se ani nedivím vašim trpkým poznámkám. To by s vámi patrně vydržel jen

    superkarma: 0 06.11.2006, 15:59:03
  20. avatar
    [79] átéčko [*]

    Mrcha, až ho urvala, tak se na něj vys**la ...V dobrém i zlém, ne?
    Když "láska" tolik vydržela, mohla s ním i deprese překonat!!!

    superkarma: 0 06.11.2006, 15:49:56
  21. avatar
    [78] femme [*]

    Kadla: přesně tak pokud žena nezatlačí chlapa do křesla a pak mu polopaticky nevyjeví, v čem že je problém, tak si on většinou ani nevšimne, že to někde začíná skřípat

    superkarma: 0 06.11.2006, 15:47:38
  22. avatar
    [77] Kadla [*]

    Nyotaimori: Jak u koho a jak s kým :-)

    superkarma: 0 06.11.2006, 15:25:22
  23. avatar
    [75] Kadla [*]

    femme: Když tohle je problém. V okamžiku, kdy chlapovi (konečně) dojde, že něco neklape, tak už je většinou pozdě. Teď nemám na mysli nevěry apod., ale spíš obecné problémy soužití.

    superkarma: 0 06.11.2006, 15:06:51
  24. avatar
    [74] femme [*]

    "Doma mu to „přestalo klapat“, ale snažil se s tím něco dělat" tohle říkají všichni

    superkarma: 0 06.11.2006, 14:52:45
  25. avatar
    [73] Asdareel [*]

    Kadla (63): Přesně. A nějak nechápu, oč panu profesorovi šlo. Tak chtěl být se svojí přítelkyní, nebo nechtěl? Miloval jí, nebo ne? Takové řeči, které vedl, jsou absolutně nevěcné a nic neřešící. Navíc se ukázalo, že nabyl zřejmě až takový chlap, za jakého se vydával coby profesor.

    superkarma: 0 06.11.2006, 14:04:46
  26. avatar
    [71] pohodova [*]

    Kadla: Dovoluji si jen naznacit ze "zamilovanost" trva do prvniho hlasiteho . Pak je to bezny zivot

    superkarma: 0 06.11.2006, 13:30:05
  27. avatar
    [70] Canadian [*]

    Az pote, co dotycna rozlisi zda slo o touhu vyzout se ze vztahu nebo o volani o pomoc, muze patricne zareagovat.
    Imho je to ta druha varianta, ale lehce pochybuji, zda ona sama ma dost sily ho podrzet. Tady to je podane jako ze je vubec rada ze drzi pohromade ona sama...

    superkarma: 0 06.11.2006, 13:27:42
  28. avatar
    [69] pohodova [*]

    Moje kamoska si zacla s o deset let mladsim kolegou. Pak se rozesli: no situace "parada"

    superkarma: 0 06.11.2006, 13:26:34
  29. avatar
    [68] Vivian [*]

    Já bývám taky někdy lítostivá, když se napiju... Ale jestli je takovej i za střízliva, tak se to dá pochopit. Je jasné, že nechceš žít s chlapem, který pořád fňuká... Znáš ho strašně dlouho, proto ti připadá nepředstavitelné žít bez něho. Ale sama víš, že jestli se nezmění, nebudeš s ním šťastná. Takže je to hlavně na něm...
    A nebo jste si už dali, co jste si dát měli, a je čas jít dál...

    superkarma: 0 06.11.2006, 13:25:07
  30. avatar
    [67] Kadla [*]

    Bóbika: Tiše závidím

    superkarma: 0 06.11.2006, 13:23:38

Další příspěvky

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme