Vztahy

Landriel a její cácorka


Milá Meryl,

když přemýšlím o výchově své dcery, docházím už snad od narození k závěru, že to prostě nezvládám a jsem špatná máma.

Musím říct, že moje dcerka je nesmírně paličatá (aby ne, má po kom) a stále našim výchovným metodám jaksi odolává. Když má náladu a chce se jí, tak poslechne, když se jí nechce, tak nás těžce ignoruje. Nepomáhá vysvětlování, domluvy, nepomůže, ani když dostane na zadek - někdy třeba poslechne jednorázově, ale příště řešíme stejný problém. A navíc nás častuje slzičkama, ublíženými pohledy a větami typu "nikdo mě nemá rád".... z toho se chce pravidelně brečet i mně.

Dobře ví, že ji milujeme, mazlíme se s ní, je to náš andílek, netrpí nedostatkem pozornosti, hraček ani péče, ale v tomhle máme prostě problém.

Snad nejhorší je to s uklízením - přimět ji, aby si uklidila pokojík nebo aspoň stolek ve svém koutku v obýváku, to bývá nad moje síly. Už jsem několikrát musela nějakou hračku vyhodit či vysát, abych dosáhla
svého, ale když pak vidím ten šílený řev a vztek, přemýšlím,  jestli mi to stojí za to.

No a ještě horší je to se spaním. Malá může být po večeři, po večerníčku, vykoupaná, vyčuraná, uložená, pohádka přečtená, pomazlená, dostane své mlíčko v lahvi - svítí jí malá lampička, aby se nebála -
řekneme jí "dobrou noc" a odejdeme z pokojíčku - dveře necháváme pootevřené, protože při zavření okamžitě vystartuje a křičí, abychom ji nezavírali. Jenže pak nastane akce oddalování: Verunka vychází z
pokojíčku, loudí další pohádky, další mlíčko, ještě pomazlení, ještě vyčurat, ještě zajdu pohladit tatínka, maminku, buď tu se mnou... přiznávám, někdy to nevydržím, lehnu si k ní nebo ji vezmu k sobě do postele, to pak pravidelně končí tím, že usnu s ní a ráno jsem jako zbitá. Pokud odoláváme a posíláme ji spát, následuje, pláč, řev, vztek - prakticky každý den.

Čím dál míň se stává, že by u toho prvního mlíčka nebo u pohádky usnula. A já fakt nevím, co s tím.


Jinak je moc chytrá, šikovná, hodná, když se jí chce, tak je fakt zlatá - jenže se jí chce fakt málokdy. A dát jí na dobrou noc na zadek, případně ji v pokojíku zamčít, se taky neosvědčilo, následoval jen hysterický záchvat...

Jestli má někdo nějakou radu, tak bych ji fakt uvítala, ty večery jsou jediné chvilky, které bych třeba chtěla mít pro sebe nebo pro svého muže. Ale v deset, když malá konečně třeba vytuhne, bývám polomrtvá už i
já.....

Landriel

Milá Landriel, musím říct, že z toho, co jsi popsala, nemám dojem, že by Tvoje holčička byla nějak extrémně zlobivá. Ona dělá to, co naprostá většina dětí. Málokteré dítě si bez řečí a ochotně uklízí hračky, málokteré způsobně usne po večerní pohádce.

Jako bych se vrátila o několik let zpět. I u nás byl často křik a pláč kvůli neuklizenému pokoji, i já jsem večer co večer šílela z věčného.... ještě napít... něco říct... jablíčko... vyčurat... pomazlit... kakat... ještě napít... a tak pořád dokola.

Rada, jak tohle zvládnout, je jenom jedna. Laskavá důslednost. Když řekneš, že už se spí, nesmíš už nikdy (vyjma, když je malá nemocná), po několikerém jejím otravování skončit u ní v posteli, aby byl klid. Tím si totiž holčička zakóduje, že když příště vydrží dostatečně dlouho "prudit", opět dosáhne svého. To samé s hračkami. Uklidit, nebo sebrat. A na slzičky a ublížené pohledy moc nehleď. Ony ty malé švitorky to totiž pěkně umějí.

Jak říkám - laskavá důslednost. A za čas bude líp. Ale chce to vytrvat. Moc Ti držím palce. A v každém případě... neboj ty se ničeho... Ona i z tohohle období Tvoje dcerunka jednou vyroste. :o))) A hlavně - určitě nejsi špatná máma! Takové myšlenky si zakaž! :o)))

Krásné pondělí všem přeje

 


 

   
01.08.2005 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [98] Avilka [*]

    risina: Ale to, čo píšeš je OK.Ak som príspevok správne pochopila ty dávaš možnosť vybrať si, či to bude jesť alebo nie, a či si dá len zemiaky alebo musí mať aj mäso a zelí. Dávaš možnosť výberu- tvoja dcéra sa môže rozhodnúť, že si dá len rohlík a ty to rešpektuješ. O tom to je a nie o vyváraní 25 jedál ako v interhotely. Tvoj rád je o tom, že si dala možnosť voľby.

    Ad spánok- dáš deti do posieľky a dáš im možnosť zaspať a nie príkaz MUSÍŠ spať,lebo chcem mať čas na nejakú inú prácu..

    superkarma: 0 02.08.2005, 00:30:19
  2. avatar
    [97] Avilka [*]

    *kotě*, ja by som skôr povedala, že celý náš život je o hľadaní seba samého a o slobodnej voľbe rozhodúť sa, ako sa to naše JA bude vyvíjať a vedieť si to svoje Ja zdravo vážiť. Je samozrejmé, že zákony spoločnosti v ktorej žiješ je lepšie dodržiavať. (nepíšem musieť dodržiavať, lebo sa môžeš na ne hodiť bobka, ale musíš rátať s následkami - npr. neplatiť dane).
    A preto sa snažíš v ostatných oblastiach o možnosť demokraticky sa podielať na určení pravidel hry, o možnosť rozhodnúť sa, či ten rád je dobrý aj pre teba a vyhýbaš sa mantinelom, ktoré ťa obmedzujú.
    Nejak sa podvedome pritom bojíme dať možnosť tej istej voľby mladšej generácie a akoby tú krivdu, že s nami manipulovali rodičia sa snažíme vyrovnať si na vlastných deťoch.

    Nik ti kote nič nepodsúva, lebo o polovojenskom diktáte tu hovoríš len ty. Ja a 106 tu nehovoríme a anarchizme a diktatúre dieťaťa ale o kumšte viediť načúvať srdcom jeho potrebám a vedieť ich zosúladiť s našimi formou uskutočniteľného kompromisu na báze win-win. Myslím si, že hovoríme miestami o tom istom. Sebavedomá matka s nohami na zemi kľudne dá otázku, čo chceš na raňajky , ak má náladu niečo klochniť a kľudne dá otázku, o houske a chlebe, keď sa jej variť nechce. REspektíve, keď dítko povyrastie, tak ho naučí, kde je chladnička .



    Možná mám s dcérou "kamarádsky" vzťah, ale za to viem, kde ide, kam ide, s kým ide a vie, že môže kedykoľvek prísť a porozprávať sa a zároveň si ma ( nás, aj s manželom )váži. Možno, keby som si dala veľký odstup - ja som matka, tak sa ide zveriť niekam inam, prípadne máme diplomatický vzťah. Tá hrana je veľmi tenká.

    Kote, moc to bereš osobne.

    superkarma: 0 02.08.2005, 00:17:41

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [96] risina [*]

    Avilka: Když máš jedno dítě, jde do určité mír ypraktikovt to, co píšeš ASl ekdyž jich máš víc, prostě musíš zavést nějaký "řád" a těch kompromisů bude víc ze všech stran, nebo se zblázníš. Kdybych třeba já měla vařit podle toho, an co má kdo chuť, fělám 2*3 jídla. To by mi taky přišlo neekonomické. Takže vařím to, na co mám chut já , a kdo to nechce jíst, vwzmě si rohlík nebo jen tu část jídla, kteru chce (malá dcera včera obědvala suché bramborové knedlíky, protžo emaso ani zelí nechtěla. nebo když máne špagety s omáčkou, kterou nejí, posype si ej jen sýrem)..
    To samé je s dobou spaní/usínání (nebo spíš uklíádání do postůe, protžoe spaní fakt nemůžeš nařídit) u větších dětí - dvouměsíční mimina jsou samozřejmě něco jiného. Rodinný život a jeich den by měl mít nějaká pravidla - děti chodí spát v ěnjakou dobu a rodiče mají jěešt ěpráci nebo čas pro sebe.

    superkarma: 0 02.08.2005, 00:15:27
  2. avatar
    [95] *Kotě* [*]

    106: celý náš život je o podřizování se řádu, který vytvořil někdo jiný

    A s liberální výchovou na mě fakt nechoď, tu já opravdu neuznávám. Nechat dítě, aby vždycky dělalo jen to, co samo chce, to je fakt cesta do výchovných pekel.

    Ty i Avilka mi podsouváte něco, co jsem nikdy neřekla. Rozhodně nehodlám vychovávat svoje dítě stylem polovojenských příkazů a tvrdé disciplíny, spíše názorným vysvětlováním a příkladem. Na druhou stranu ale nikdy nehodlám být s dítětem "kamarádka", myslím, že to není dobrá cesta. Jsem jeho máma a chci, aby mě tak bral. Stanovím určité mantinely, v rámci nichž bude mít volnost rozhodování (takže - velmi zjednodušený příklad - ne "co chceš k snídani?" ale "chceš k snídani housku nebo chleba?"), ale určitě budu chtít, aby věděl, že za tyto mantinely prostě nejede vlak.

    Rozhodně jsem nikdy neříkala a ani nechci, aby moje dítě jedlo, kdy stanovím a co mu řeknu, nebo aby bylo každý večer v 7.05 v posteli. Chci mu dát možnost projevit vlastní názor a mít možnost volby, ale v rámci, který stanovím já. Chci na něj, jak poroste, koukat, zjišťovat co mu jde a co ne, jaký je, co mu vadí a co ne, a podle toho buď nechat volnost nebo v rámci možností korigovat. Ale můžete mě mít za příšernou autoritativní matku, nikdy mi nebude moje dítě diktovat.

    superkarma: 0 01.08.2005, 23:44:46
  3. avatar
    [94] Avilka [*]

    Kote, kamoška má dvojčatá - chlapec a dievčatko, majú cca 2 mesiace, takže ešte o nejakej vychytralosti nemôžeme hovoriť.
    Chlapeček vypije 200 ml mlieka 8 x za 24 hodín a niekedy je hladný po dvoch hodinách.
    Dievčatko pije 200 ml 4 x za 24 hodín. Chlapeček spí hlavne cez deň, na večer je aktívnejší. Dievčatko naopak.
    V zmysle propagovaného rádu, by mali v rovnakú hodinu jesť- teda buď holčičke nútiť viac mlieka ale bo chlapečkovi menej. Čož je nemožné, lebo v tomto veku nedonútiš dievčatko vypiť viac ( povracia sa, odmietne flašu) a chlapček by musel 3 hodiny vrieskať od hladu kým príde jeho čas. Spia ako to na nich príde - raz spí mladý, raz mladá a inokedy naraz. Skrátka obe deti si sami reguľujú svoje potreby a príde nám to normálne. Zrazu, keď dieťa má rok, dva, vie samo sedieť a držať lyžicu, tak po ňom chceme, aby spalo nie keď má potrebu, ale keď chceme MY dospeláci, aby jedlo nie keď je hladné ale keď rozhodneme MY dospeláci.

    superkarma: 0 01.08.2005, 23:41:56
  4. avatar
    [93] Avilka [*]

    106: 90- len doplním, že nútime deti plniť naše rády, voči ktorým sa vnútorne búria a pocit "slušnosti" im bráni povedať nie. Takto "umravnené" deti potom sú buď poslušné ovečky a napíšu sem článok ako maminka pláče, keď chcem ísť do kina. Alebo sem napíše maminka, že napriek akejkoľvek korekcii a vytýčeniu rádu dieťa tancuje na gogo tyči, chodí s černoškom a fotí porno. A maminka vie, že im to potomk robí natruc.

    superkarma: 0 01.08.2005, 23:28:37
  5. avatar
    [91] Avilka [*]

    *Kotě*: pletieš hrušky s jablkami.

    Ty chceš zavádzať silou mocou nejaký řád životosprávy, ktorý vyhovuje tebe aj pre svoje deti, bez ohľadu na ich povahu, charakter. To čo je dobré pre teba, nemusí byť dobré aj pre nich. Ty si npr. vegetariánka a budeš presvedčená, že to je to pravé orechové a automaticky k tomu budeš viesť svoje deti, ktorým ale flaksňa mäsa vyhovuje viac ako miska zrní.
    Ano, zistíme v dospelosti, že nejaká životospráva je fajn, ale si ju vybereme sami, lebo sme dospelí a môžeme rozhodovať sami za seba! Ja som za to, ukázať dieťaťu možnosti, s ktorých si môže vybrať, vysvetliť mu pozitíva a negatíva. Ono je to ale nárožnejšie, ako vydať príkaz.

    Neviem ako súvisí tvoj príklad s nákupom so životosprávou? Mám dojem, že si to sem plácla, aby reč nestála.

    Ja sa pýtam, manžela a dcéry na čo majú chuť a podľa toho varím. Vidí sa mi to ekonomickejšie ako uvariť npr. kôprovku, ktorú ani manžel a ani dcéra nezjedia a ja ich porcie vyhodím do pomii. Darmo im budem držať prednášku o význame kôpru v zdravej výžive. Ja neznášam držkovú ale manžel ju miluje, to mu ju neuvarím, len preto, že to nie je v súlade s mojou životosprávou? Prečo mám nútiť každého jesť len to, čo šmakuje mne? Prečo nemôžem tolerovať, v rámci normy, chute dieťata?
    Keď tvoj prcek príde a povie, že chce buchty tak mu ich neuvaríš, lebo v príručke k výchove dieťaťa budeš mať napísané, že buchty môžu byť len na výročité sviatky?

    Kote, hlavne si nepleť korekciu dieťaťa s direktívnymi príkazmi a zákazmi. Mám dojem, že v tom máš trochu hokej, to som mala na začiatku materstva tiež, kým som si zrovnala, čo je a nie je korekcia.
    Ad prispôsobovanie- malo by byť také, aby nešlo pod moju dôstojnosť. Je nutné najsť uskutočniteľný kompromis medzi tvojou dimenziou a dimenziou okolia. Ak sa prispôsobiš tak, že budš pociťovať pocit závislosti, manipulácie a neslobodu- tak budeš nešťastná a budeš hľadať cestu ako z toho von. Príkladom je tá dáma, čo jej ten magor nechce kúpiť TV. Ak sa neprispôsobíš vôbec, tak ťa dané okolie nepríjme a ty si musíš hľadať partu, do ktorej zapadneš, alebo budeš v tom okolí diktátor.

    superkarma: 0 01.08.2005, 23:24:59
  6. avatar
    [89] Avilka [*]

    Ja osobne si netrúfam Landriel poradiť, čo má alebo nemá robiť s dcerkou. Na to si musí prísť tak nejak sama. Netrúfam si to poradiť najmä preto, že Landriel a ja sme dve odlišné osoby, moja a jej rodina sme odlišné v povahových vlastnostiach, rebríšku hodnôt a moja a jej dcéra sú diametrálne odlišné originály.
    Ja som sa pri výchove snažila spomänúť si na svoje detstvo, na to čo mi vadilo, obmedzovalo ma a psychicky deptalo ( spanie v škôlke po obede bola desná trauma) a ako som si libovala, že keď budem dospelá, tak mi nik nebude prikazovať, kedy sa môžem napiť, kedy najesť, kedy ísť spať a či musím vysať ihneď alebo až za hodinu. Dospeláci si o tom rozhodujú slobodne, ale deťom to striktne prikážu.

    Ad poriadok - ako mala dcéra svoju izbu a vehementne zdôrazňovala, že to nie je bordel ale jej vnímanie sveta, ktoré ja nechápem, tak sme sa dohodli, že si v izbe môže mať binec aký chce, ale v spoločných priestoroch domu svojich rodičov bude dodržiavať poriadok a naše pravidlá hry. A ono to funguje- nestarám sa, či má vysaté alebo nie. Zavrem jej dvere a nech sa tam pre mňa za mňa vyliahne aj krokodíl. Mladá si po sebe odpratáva riad, upratuje WC ..
    Ad jedlo- býva pravidelne, ale ak niekto nemá hlad, tak sa ho nenútime k "správnej" životospráve a aby dlabal navzdory nasýtenému žalúdku.
    Spánok sme vyriešili večerným ceremoniálom ( kúpanie, rozprávka..)ale mladej som nechala otvorené dvere s tým, že spať nemusí, ale ja teraz musím umyť riad, ožehliť a tak bude v pelíšku sama s mackom a nech dá zatiaľ spať macka. Na našu mladú vždy fungoval zákaz v negácii.
    Dnes má 18 rokov a nemám dojem, že by si ma nevážila, nemala správne návyky a bola nejaký vyšinutú lumpenproletariát. Skôr by som povedala, že má dobré nervy a vie oddeliť dôležité veci od menej dôležitých.

    superkarma: 0 01.08.2005, 23:03:18
  7. avatar
    [88] *Kotě* [*]

    Avilka: zdá se mi, že se tu potácíme ode zdi ke zdi.

    Tady nikdo myslím nechce propagovat výchovu a la vojenský dril, kdy dítě musí být v osm nastoupené u postýlky a věci mít srovnané do komínků.

    Ale umět si v životě vytvořit nějaký řád, organizovat si práci, dodržovat jakous takous životosprávu... dřív nebo později každý z nás zjistí, že je to vlastně fajn a dobré praktikovat. A základy takového vnitřního řádu je třeba vštípit dítěti už odmalinka, ze začátku třeba právě přes určitý řád vnější.

    Nebo ty jsi snad svojí dceři vždycky dovolila všechno, co si slečna vyvzpomněla? Vždycky jsi jí koupila všechno, na co si v obchodě ukázala? Když nechtěla jíst, poslušně jsi vyvařovala jiné jídlo, jen abys neznásilnila její osobnost, že musí jíst, co nechce?

    Život je - mimo jiné - o neustálém překonávání větších či drobnějších krizí, způsobených téměř bez výjimky tím, že nefunguje podle mých představ, netočí se podle mě a jsem to já, kdo se mu musí přizpůsobovat, ne obráceně. Takové krize, i když v mnohem menší míře než dospělí, by mělo překonávat i malé dítě, protože ho připravujou na větší krize, kterým bude čelit v dospělosti.

    Dítě, kterému je všechno dovoleno, které nezažilo jakoukoli korekci ze strany rodičů, které neumí samo sebe omezovat, bude mít v dospělosti docela problémy.

    superkarma: 0 01.08.2005, 22:55:10
  8. avatar
    [87] Lhasa [*]

    Avilka: Ale podle mě je mezi důsledností (kterou nazývám mantinely, řádem...) a drilem dost rozdíl.

    superkarma: 0 01.08.2005, 22:53:09
  9. avatar
    [86] Avilka [*]

    Lhasa: nejak mi to tak pripadalo.
    Vieš ja som čítala niekde zaujímavý článok, ako rodičia nútia svoje deti robiť to, čo sami nemali radi, resp. to, čo sa sluší a patrí bez rešpektu povahy a osobitosti dieťata. Safriš, neviem to najsť.

    superkarma: 0 01.08.2005, 22:46:37
  10. avatar
    [85] Avilka [*]

    Vecernice: 73- trošku tam máš protirečenie-

    Vis, ono v tomto clanku co psala Landriel nejde o vychovani, ale o snahu zajistit holcicce urcitou "zivotospravu", ktera je dulezita jak pro dite, tak i dospeleho cloveka - a tú životosprávu sa snaží zaistiť ako? Výchovou k poriadkumiluvnosti, jedlu a spánku. Ako vie Landiel,aká životospráva je pre jej dieťa najsprávnejšia, keď jej zatiaľ dikuje svoje pravidlá hry? Čo keď jej dcéra je tzv. nočný typ a nie denný, čo keď jej jednoducho nešmakuje v 12:00 dľa príručky ale v 12:30?


    Holky, to ste vážne zabudli na svoje detstvo a na to, ako vás kakali dospelácke príkazy a zákazy a v duchu ste si vraveli, že chcete byť dospelák, aby ste nemuseli ísť spať o 19:00, aby ste nemuseli v škôlke spať po obede a piť na obed vtáčie mlieko, lebo je zdravé?
    Ako je potom možné, že 90% z nás, čo sme mali tie správne mantinely a režím na ne v dospelom veku kašle?

    superkarma: 0 01.08.2005, 22:42:12
  11. avatar
    [84] Lhasa [*]

    Avilka: Já jsem psala něco o stejném řádu pro každé dítě?

    superkarma: 0 01.08.2005, 22:32:40
  12. avatar
    [83] Avilka [*]

    Lhasa: Prečo musí mať KAŽDÉ dieťa nejaký" řád" a dokonca každé rovnaký, akoby ten rád písali cez kopirák a dávali matkám v pôrodnici? Lebo sa to píše v nejakej knižke "pečujeme o dieťa"?

    superkarma: 0 01.08.2005, 22:31:14
  13. avatar
    [81] *Kotě* [*]

    106: Nene, já prosím jen polštářkem

    superkarma: 0 01.08.2005, 21:55:40
  14. avatar
    [79] *Kotě* [*]

    106: já myslela že podle tvých zásad jsem na něm nebohém spáchala násilí už tím, že jsem ho nutila v tý postýlce bejt, když on na to měl jinej názor

    superkarma: 0 01.08.2005, 21:48:29
  15. avatar
    [77] *Kotě* [*]

    risina 58,60: odmalinka děláme to, o čem píšeš, akorát já jsem vynechala fázi "chvilku nechat řvát". Prostě jsme od začátku dodržovali stejný rituál. Když malej plakal, okamžitě jsem přišla, NIKDY jsem ho nenechala plakat. Pochovala jsem ho, povídala mu, broukala, zpívala. Uklidnil se. Odešla jsem (většinou tak na tři metry od postýlky ). Začal plakat. Okamžitě jsem k němu přišla. Pohladila jsem, vzala za ruku, povídala, pozpívala, pobroukala... atd. atd.

    Stalo se, že jsem to za noc opakovala opravdu mnohokrát... dvacetkrát... třicetkrát... furt pryč. Pak už stačilo, jen když jsem na něj z postele (má postýlku těsně u naší) zavolala, zabroukala, a uklidnil se.

    Dneska mu zazpívám písničku na dobrou noc, položím ho do postýlky, natáhnu hracího medvídka, kterého má v postýlce fakt od chvíle, kdy jsme ho přinesli z porodnice, položím mu ho do náručí... on si ho obejme, já mu ještě chvilinku broukám, a když odcházím z pokoje, už je tuhej.

    Tak asi tak...

    superkarma: 0 01.08.2005, 21:20:26
  16. avatar
    [76] risina [*]

    Landriel: Mně připadá, že zkoušíte každou chvíli něco jináh a nic dostatečně dlouho, pak jste vždycyk chvíli "měkký" a pak začnete nanovo. Rozhodněte se pro nějaký přístup, který jsem schopní dodržet, ab ynebyl prto vaší přirozené povaze, a zůstaňte u něj aspoń půl roku...

    superkarma: 0 01.08.2005, 20:29:15
  17. avatar
    [71] Lhasa [*]

    106: Ty jsi tak svobodomyslná, až mi zůstává rozum stát
    KAŽDÝ, opakuji KAŽDÝ dítě potřebuje řád, mantinely a důslednost. Nejen proto, že dítě není hlavou rodiny, ale i proto, že dítěti to dává pocit bezpečí - každá pravidelnost, rituál, neměnnost (samozřejmě nikoliv v absolutní míře) dává dítěti pocit BEZPEČÍ. Jednu z jeho základních potřeb Přečti si Matějčka

    superkarma: 0 01.08.2005, 18:45:50
  18. avatar
    [64] Landriel [*]

    risina: tohle jsem vyzkoušela u mimča mockrát, ale nepomáhalo to, prostě vydržela dýl než my, fakt, asi jsme měkcí. Vyzkouším to s tím nemluvením, co píše Večernice a uvidím - na Radůzinu radu snad nedojde...

    superkarma: 0 01.08.2005, 17:18:54
  19. avatar
    [63] emma [*]

    Vecernice: to zní fakt rozumně protože, jak něco řekneš, dítě se už má proti čemu vymezovat

    Lucimo: já bych to taky tak dělala - bohužel jsou tzv. "chaosové" děti, které prostě k řádu nedonutíš. líp se pak ale orientují v dnešním šíleném světě

    superkarma: 0 01.08.2005, 16:46:50
  20. avatar
    [62] Lucimo [*]

    risina: Tohle co popisuješ praktikuje vícero žen-in se svýma mimčama, jen co se mi hned teď vybaví - lubar, kotě, medvěd...a funguje jim to od malých mimin.

    superkarma: 0 01.08.2005, 16:13:12
  21. avatar
    [60] risina [*]

    Lotka: Chytré knížky (i moderní, např. Penelope Leachová Dítě a já) říkají, že už od mimina máš zavádět rituály a po "dobrou noc" odcházet. když dítě brečí, chvilinku nechat, pak jít k němu, nerozsvěcet, nechovat, jen pohladit, dát třeba dudlík, ujistit, že jsi blízko, počkat, až přestane brečet, a zas jít.. Jen bych ráda věděla, kolik rodičů je schopných dodržet to v praxi A říkám si, jaký jsem měla štěstí, že děti jako mimina moc nebrečely.

    superkarma: 0 01.08.2005, 15:46:18
  22. avatar
    [59] Lotka [*]

    risina: děti můžeš donutit k režimu usínání až v době, kdy vnímají večerníček, večerní pohádku apod.

    superkarma: 0 01.08.2005, 14:59:04
  23. avatar
    [58] risina [*]

    *Kotě*: A od kdy se tak asi najede na ten "tvrdýežim" při usínání )když se tedy mimina nenechají vyřvat) ?? Jakpak uspáváte vy?

    superkarma: 0 01.08.2005, 14:55:24
  24. avatar
    [56] emma [*]

    Landriel: hele, tak jí zkus uklízení zakázat. nebo jít spát jí zakaž. myslím, že v tu ránu to bude chtít dělat

    superkarma: 0 01.08.2005, 13:44:31
  25. avatar
    [55] Lotka [*]

    No z tohodle taky vyplývá, že nejprotivnější a nezlobivější bývá při komandování a zákazech a příkazech.

    superkarma: 0 01.08.2005, 13:41:42
  26. avatar
    [54] emma [*]

    stigma007: tak vytrvej stejně tak s jídlem po dvou dnech hladu sní i suchej chleba

    superkarma: 0 01.08.2005, 13:41:19
  27. avatar
    [53] Lotka [*]

    Landriel: je to prostě pěkný čertík a ty se s tím musíš srovnat. Musíš najít způsob, jak na ni, abys z toho nezcvokla. A taky si semtam od ní odpočinout - tatínek, babičky, dědečci.
    Moje mrně bývá nejhodnější, když s ní jednáme, jako s dospělou - žádné rozkazy, příkazy, ale povídání, vysvětlování a taky že může dělat věci, co dospělí. Takhle by ji bavilo i umýt nádobí. A pak se dá nenásilně přejít k úklidu. Já udělám to, ona zase tamto. Práci si rozdělíme.

    superkarma: 0 01.08.2005, 13:40:20
  28. avatar
    [52] Lotka [*]

    *Kotě*: nenechávají, ale mluví se o vyřvání jen v souvislosti s miminy, tak jsem to myslela

    superkarma: 0 01.08.2005, 13:36:48
  29. avatar
    [51] Landriel [*]

    gerda: nějakého plyšáka tam vždycky má - od narození mívala měkoučkého plyšového psa, pak si to střídala, teď na vánoce dostala štěňátko, které i chodí a štěká, s tím spávala zhruba půl roku, bylo její milované - a teď to milované štěňátko bylo vyhozeno asi s krabicí dalších hraček (do garáže), protože ani po opakovaných výhrůžkách je neuklidila, válelo se na zemi a do postýlky si je nebrala...

    Eva_Fl: no šmidlí rukama všude kolem, otáčí se na lavici (podobně taky spadla u dědy ze židle), jezdí talířem po stole, a tak....

    Lotka: Loti, ale já se fakt snažím od narození (jejího), abych byla důsledná - ale buď se mi to nějak nedaří, nebo je prostě odolná...

    superkarma: 0 01.08.2005, 13:35:41
  30. avatar
    [49] *Kotě* [*]

    Lotka: jinak máš pravdu, že když čtyři roky rodiče skákali, jak malá pískala, tak se to teď bude asi těžko měnit

    superkarma: 0 01.08.2005, 13:32:49

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme