Půvabný příběh k dnešnímu dětskému tématu a ještě půvabnější fotografie posílá čtenářka s nickem lalica. Určitě si tento příspěvek rozklikněte :)

 Vodomilka

V dětství jsem velmi milovala vodu, potůček, řeku, ale také louže a příkopy…Jako prvorozenou holčičku mně maminka ráda hezky oblékala. Nejčastěji do bílého, tedy do barvy, která skvěle ladila k mým tmavým vláskům. Vždy v neděli mně vystrčila na náves, aby si mohla v klidu vařit. Já v bílé sukýnce, lakýrkách, halence i s kapesníčkem jsem sondovala, kde co napršelo nebo se objevila nová louže. Klacíkem jsem postrkovala brouky na lístcích ve vodě a měřila, jak je kde hluboko. Jenomže nožičky byly vratké a k mé smůle skoro každou neděli došlo ke katastrofě. Tou lepší variantou  bylo, že jsem spadla do čisté vody v říčce, tou horší byla strouha nebo louže. V první chvíli to byl pro mě šok, brečela jsem a přemýšlela, co budu dělat, protože mně maminka zcela určitě zabije!

Nasáklá špínou a s upatlanou tvářičkou jsem zaklepala u hodné sousedky paní Hlušíkové. Ona sama měla několik dětí a tak jsem nějak vnitřně cítila, že mi pomůže. Otevřela jsem dveře a zvolala: Paní Hlušíková, prosííím, vyperte mně! A tak se stalo, paní mi sundala vše umazané, rychle to vyprala, pořádně vyždímala a pověsila nad pec. Já zatím v kalhotkách seděla u stolu, pila lahodný čaj a prohlížela si knížku. Jak věci proschly, ještě je vyžehlila i s kapesníčkem, abych se mohla ukázat mamince, jaká jsem čistá holčička!. Moje máma se o mém nedělním praní dozvěděla až po mnoha letech. Nikde  nezapomenu na paní, které mně ušetřila dětských traumat a pomohla mi v nouzi. Dnes už nežije ani ona, ani maminka a já ráda vzpomínám na své „ kachničkové“ období, kdy jsem se zásluhou té hodné paní přetvořila ze špinavého káčátka na bílou labuť!

Já později našim 3 dětem bílé oblečení raději nekupovala a když už se umazaly, výprask nikdy nedostaly. Sama vím, že můžete tisíckrát nechtít, stejně se to stane jinak. A ne každý má takové štěstí, jaké jsem měla já…

lalica

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

fotojedna

fotodva

fototri

_________________

Jéé, takovou paní Hlušíkovou, to bychom potřebovali všichni. To je příběh jako z pohádky, včetně kouzelných černobílých fotografií.
Děkuji za poslání, mějte moc krásný dnešní den a všechny vaše děti ve vaší blízkosti. :)
Saša

Téma dne 1. června 2012: Děti, radosti i starosti

Ihned se nabízí se ona známá věta: Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti.
Ale i přesto, že je 100% pravdivá, buďme rádi, že je máme.
Hledejme v nich jen to radostné a pozitivní.
Vždyť jak si je vychováme, takové je budeme mít.
Jsou naším zrcadlem, do kterého se budeme dívat po celý zbytek našeho života.
A dnes si o nich ještě i něco napíšeme.

Těším na vaše příspěvky, týkající se dětí.

  • O radostech i starostech
  • O výhrách i zklamáních
  • O naději a odpouštění
  • A třeba i o tom, jak s nimi ten dnešní významný den -
    1. červen strávíte

A pamatujte, dokud jste tady, i dospělé děti jsou stále vašimi dětmi.  

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu hodnou maminku odměníme parfémem od firmy Avon Eternal magic s vůní malin a pro děti přidáváme voňavý meruňkový šampon od firmy Garnier.

darecek

Reklama