Vztahy

Lakomec

Je pro mne trochu těžké o tom mluvit, ale potřebuji se vypovídat. Když jsem si Vaška brala, líbilo se mi, že umí leccos zařídit. Nic pro něho nebyl problém – zařídil, vyřídil, sehnal. Navíc, nejradši ze všeho byl se mnou a říkal, že nejdůležitější je pro něho rodina. Řekla jsem si, že lepšího chlapa pro život stejně nenajdu a rodinu s ním opravdu založila. Narodily se nám dvě krásné holčičky – Věrka a Klárka.

Jenže Vašek se po svatbě začal měnit. Jednu z jeho dobrých vlastností, šetrnost, začal rozvíjet do extrému. Hned na začátku našeho soužití jsme se dohodli, že domácí finance bude držet raději Vašek než já, která s penězi nikdy moc nevycházela. Naše příjmy tedy soustřeďujeme na jednom účtu. Vašek mi měsíčně dává pevnou částku na režii. Platí složenky a zbytek ukládá na knížky.
Radovala jsem se, že na knížkách máme hodně peněz a plánovala, co si za ně pořídíme. To jsem ovšem byla vedle jak ta jedle! Vašek nemá s penězi žádný plán, tedy má - ale jeden jediný - chce je tam jen schraňovat, „kdyby něco“. A tak jsem se dostala do situace, v jaké jsem teď.

Jsem na mateřské s dvouletou Klárkou a pětiletou Věrkou a můj jediný příjem je částka, kterou od Vaška měsíčně dostanu. Ta je ale stále stejná, jako když jsme spolu před šesti lety začali žít ve dvou. Když jsem namítla, že by se výše částky měla změnit, že inflace, počet osob a vůbec celková situace se změnily, čím by každý na mém místě argumentoval, oponoval Vašek tím, že částka na začátku byla stejně přemrštěná a že mě to alespoň donutí lépe hospodařit.
Chodíme tedy celá rodina i s holčičkami v šatech ze second handů a nosíme je dokud se "nerozpadnou". Občas nás zachrání má matka, která nám oblečení koupí k různým svátkům a narozeninám. Pořád jsem si říkala, že je to možná dobře, že neutrácíme za zbytečnosti, ale Vašek jde stále dál. Už se mnou ani nechodí na nákup, protože zastává názor, že kdo jde na nákup, ten ho má zaplatit (za trest asi), a tak nákup nejen platím z minima, které mi dává, ale ještě se ve výsledku táhnu s taškama sama.
Když jdeme na procházku, na které vyhladovíme a musíme už jít do restaurace na oběd, objedná Vašek pro celou rodinu jedno jediné jídlo a talíř koluje mezi námi. Na závěr se dokonce rozčílí, že na něho nezbylo maso. Vím, že je to (v dnešní době) neuvěřitelné, ale je to tak

Vrchol nastal letos o Velikonocích. Do našeho města přijela pouť. Holčičky byly celé natěšené, že se svezou na kolotoči stejně jako ostatní děti. No jo, ale to bysme o tom nesměly hovořit před manželem. Vašek řekl, že těm zlodějům nic platit nebude a holky zůstaly zavřené doma. Jednalo se celkem o 40 Kč! Starší dceru to hodně sebralo, tolik se těšila! Brečela celé odpoledne. Bylo mi to také líto a zároveň se mnou cloumal vztek, ale Vašek zůstal neoblomný.

Tak to je v kostce moje trápení a já nevím co mám dělat!!! Myslím, že to asi bude nějaký patologický stav, ale když se s ním o tom snažím mluvit, začne se hned rozčilovat a obviňovat mě, že chci „rozfofrovat naše úspory za hlouposti“ a že to on nedopustí. A ještě se tváří, že jen díky němu se máme „tak dobře“. Kdyby to prý záviselo na mě, nebudeme mít co jíst.  

A teď, co s tím? Díky za Vaše názory.

Zuzka

 

 

  
   
25.04.2003 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [64] Minda [*]

    Zuzano, tuhletu situaci musis resit okamzite a velice razne. Muj tata byl, a porad jeste je, stejny jako tvuj muz, Nachlup. Me je 41 let, moji stestre 36 a obe dve jsme touto jeho « nemoci » nadozivotne poznamenane.
    Ve skole se mi smali protoze jsem nosivala obleceni presité po dospelych. Nedokazes si predstavit jak jsem se tesivala na navstevu k tete, u které byvaly chlebicky i kdyz se neslavily zadné narozeniny. A se sunkou!
    U nas tata nakoupil na podzim par pytlu btambor a jedli jsme varené brambory. Ted mam problémy s jidelm, protoze kdykoliv jim neco dobrého, instinktivne me to nuti najist se do zasoby, jelikoz se dlouho zas k necemu podobnému nedostanu. Samozrejme je to hloupost, kdykoliv si mohu koupit cokoliv, ale organismus je za ta léta stradani proste tak naprogramovany.
    Maminky je mi lito, ale na druhou stranu ji mam za zlé ze se nerozvedla, ze nam nikdy « nevyhadala » nejaké to prilepseni. Vzdycky chtela s kazdym vyjit, sama sebe zapirala, nechtela se rozvadet protoze nemela kam jit s malymi detmi, pozdeji protoze nechtela byt na stara kolena sama. Ted je stara a stejne zustala sama, manzel si ji nevsima, jen premysli jak prijit k dalsim penezum.
    Abych se skutecne osamostatnila, pri prvni prilezitosti jsem se provdala na druhy konec sveta. Pozdeji jsem se rozvedla ale k nasim jsem se vratit nechtela. Kdyz jsem priletela do Kanady, byly dcerce 2 roky. Druhy den po priletu se ji rozbily sandalky, tak zustala bosa, jiné jsem pro ni nemela. Tak jsem ji nosila celé léto na zadech a vybirala jsem popelnice, hledala jsem vratné lahve a plechovky. Po peti mesicich jsem konecne dostala papiry, socialni podporu a mohly jsme se z pokoje v YMCA prestehovat do bytu. Zacala jsem pracovat, studovat, ale nikdy se mi nepodarilo vydelat vic nez na zivotni minimum, tak silne do mne otec vstepil jeho mysleni, takze ja, i kdyz proti své vuli, jsem nedokazala dat dceri vice nez jsem kdysi sama dostala.
    Prestoze mam tri universitni diplomy a ovladam 8 jazyku, nemam praci a nejsem schopna si najit nic lepsiho nez kratkodobé brigady za minimalni mzdu. Nazory ze vsechno je pro mne az prilis dobré, ze si nic nezaslouzim, natoz penize, ze o mne nikdo nema zajem a ze stejne nikdy nic nedokazu mi byly tak dlouho vtloukany do hlavy az jsem tomu uverila. Pri pohovoru jsem schopna pochybovat i o tom jestli dokazu pouzit telefon nebo uvarit kafe.
    Ted je tatovi je 65 let, mamce 60, svoji vnucku videli kdyz ji byly 2 roky, 5 let a 11 let. Ted je ji 17 a zadny zajem o ni nemaji. Na letneku penize taky nemaji, kdepak vyhazovat penize za takovou zbytecnost jako navstivit dceru s vnuckou které nevideli uz 6 let. A myslis ze penez ma dost? Ma 5 bytu, které od revoluce opravuje, porad je nekde potreba neco dodelat, ale v zadném pripade je nepronajme, aby tam nekdo neco neposkodil, ci nedejboze nezaplatil. Dale vlastni 2 pozemky, na jednom maji chatku a jeden ovocny sad s asi 80ti stromy. Vim, ze za 10-15 let ten majetek se sestrou zdedime, ale k cemu nam to bude? A ze pisu ma a ne maji? Tata to samozrejme zaonacil vsechno tak ze vetsina nemovitosti je napsanych na nej.
    Takze Zuzano, prosim te, vzpamatuj se a rychle jednej! Nez se tvoje holcicky zacnou rozkoukavat, srovnavat se se spoluzaky, a vubec nez bude pozde. Ze nemas kam jit, ze nemas z ceho zit, jsou jen vymluvy, to si nepripoustej. Ja jsem také zacinala uplne z niceho, ted mam aspon to zakladni a hlavne nemusim se nikomu za nic zodpovidat.

    superkarma: 0 25.04.2003, 21:11:02

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme