Dobrý den,

vždy jsem si přála být zdravotní sestrou, a také se mi to po mírných oklikách vyplnilo. Dá se proto říct, že se mi splnil můj dětský sen. I když probuzení z něj bylo dosti kruté.
V dětství a i v dobách mé mladosti nosily sestřičky modré šaty s bílým límečkem, bílou zástěru a škrobený čepeček. To byly atributy, pro které jsem se toužila stát jednou z nich. Když se mi to podařilo, přidaly se další okolnosti, o kterých jsem dříve neměla ani potuchy. Lidské neštěstí, utrpení, bolest, fyziologické potřeby nemocných, umírání, smrt.

Se vším jsem se nakonec vyrovnala, i když jsem mnohokrát měla touhu odejít a najít si jinou činnost. Třeba prodavačka v květinářství mi připadala jako milé, pohodové zaměstnání. Ale zůstala jsem a svoje povolání vykonávám již 35 roků. Uniformy sester se od té doby mnohokrát změnily, ale chuť pomáhat a dávat svoje nabyté zkušenosti ve prospěch potřebných zůstala. Jsem ráda, že se mi dětský sen splnil a že mohu dělat to, co dobře umím.

jarka
Děkuji za krásný příspěvek. Leckterá mladá holka při prvním

„střetu s realitou" uteče, vy jste vydržela...

Reklama