Bulvár

Láďa Angelovič z The Tap Tap: Nejsme jen atrakce

Hudební skupina The Tap Tap složená z handicapovaných lidí se již dobře etablovala na domácí kulturní scéně. Skupina začala jako muzikoterapie při Jedličkově ústavu, ale postupem času se profesionalizovala. O The Tap Tap jsme mluvili přímo s jedním Tap Tapákem...

The Tap Tap

Láďa Angelovič se pohybuje Prahou na elektrickém vozíčku. Normálně byste ho přehlédli, ale Láďu občas zastavují lidé a chtějí od něj podpis. A pak vám to dojde - vždyť to je ten věčně vtipný chlápek z The Tap Tap!

Co nám Láďa na sebe i na skupinu prozradil?

Nepodařilo se mi zjistit, jak dlouho skupina The Tap Tap funguje. Vím, že to všechno začalo jako muzikoterapie, ale jak dlouho už jste profesionální hudební skupina?
Těžko říct, ale fungujeme od roku ´98 a už od toho roku se to snažíme dělat profesionálně. Kdy jsme měli první placené vystoupení, to opravdu nevím, dokonce si už ani nepamatuju, jak je to dávno, co jsme hráli na první besídce.

Vy jste v jistém slova smyslu hodně tajemní. Nepodařilo se mi také zjistit, kolik máte aktuálně členů. Nebo se to mění?
Přesně tak, ono to osciluje. Ačkoli se profesionalizujeme, tak stále fungujeme v rámci Jedličkova ústavu a pořád dáváme šanci těm, kdo mají o tu usilovnou práci zájem, aby se přišli podívat. Když jim to jde, mají zájem a píli chodit na zkoušky, tak jim nabídneme, aby s námi hráli. Někdo tu naši relativně tvrdou přípravu třeba nevydrží, jiného nebaví... počet tedy neustále osciluje. Ale myslím, že teď i s profesionálními hudebníky máme asi dvacet členů.

The Tap Tap

Jednak hrajete převzaté písně, ale máte i velké množství vlastních skladeb. Kdo je jejich autorem?
Je to většinou kolektivní práce. Náš kapelník Šimon Ornest většinou přijde s nějakým nápadem, co bychom mohli udělat, a v průběhu toho, jak se to zkouší, tak se to dotváří. Zrovna teď zkoušíme novou batukádu, což je taková rytmická záležitost složená z několika částí. Proces tvorby je zajímavý a nikdy úplně nevíme, co z toho vyleze, ale většinou se to povede. Ještě jsme nic nestáhli, jakože by to bylo úplně blbý (směje se).

Dvacet lidí současně tvořících jednu píseň, to si nedovedu představit...
Tak to samozřejmě není. Hlavní slovo má náš kapelník Šimon Ornest, protože jako v každé správné kapele nefunguje žádná velká demokracie. Jinak bychom tady tak dlouho nebyli. Ale ti, kteří jsou hudebně zdatní, jako třeba náš bubeník Marek Valenta, který hraje na bicí soupravu, tak ten už má takovou erudici, že může navrhovat různé varianty a někteří další se přidávají.

The Tap Tap

The Tap Tap spolupracuje s velkou řadou českých významných zpěváků a zpěvaček... s Davidem Kollerem, Dan Bárta s vámi zpíval, Matěj Rupert a spousta dalších... Jak je náročné sehnat tyto lidi, jsou ochotní s vámi vystupovat?
The Tap Tap už je docela značka a oni si to mezi sebou řeknou. Náš nejnovější spolupracovník Xindl X pro nás dokonce stvořil novou písničku Ředitel autobusu, která pojednává o problémech našeho bubeníka Marka Valenty v dopravě. Marek je totiž malý vzrůstem a k dopravě používá malé kolo a někteří méně informovaní řidiči ho nechtějí pustit s kolem do autobusu, protože kolo do autobusu nepatří. Přitom ale Dopravní podnik a další přepravní podniky na tuhle situaci pamatují a myslí na Markovo kolo jako na kompenzační pomůcky, nicméně ten problém se vyskytl a Xindl X ho zpracoval. Je z toho skvělá písnička „Řiditel autobusu“. K písničce vznikl i klip, ve kterém kromě Marka vystupují i Xindl X, Dan Bárta a Vojta Dyk. Klip uvedeme premiérově 29. dubna 2011 v divadle Archa jako vrchol našeho tradičního benefičního koncertu Párty na kolečkách. Dále s námi vystoupí třeba Kamil Střihavka, Luboš Andršt nebo Jiří Ornest. Uvádět to budu já a známá česká „blondýna“ Iva Pazderková. Tak na to se fakt těším!

Jestli to dobře chápu, má tedy Marek s kolem problémy. Jak se k tomu postavil Dopravní podnik?
Musím říct, že skvěle. Mají snahu s námi na tomto problému spolupracovat a už jen to, že na takovou situaci pamatují v přepravních podmínkách, je dobré. Dopravní podnik s námi dokonce spolupracuje i na naší Párty na kolečkách tak, že nám poskytl reklamní plochy. Náš záměr nebyl touhle písničkou někoho naštvat, ale spíš upozornit na problém, který se vyskytl. U člověka na vozíku nikdo nepochybuje o tom, že si musí vzít vozík s sebou do autobusu, ale jsou handicapy, se kterými lidé nejsou tak seznámení.

The Tap Tap

Vnímáte hraní The Tap Tap jako poselství handicapovaným lidem: Nevzdávejte to, podívejte, co se dá dokázat! Anebo si jen hrajete a užíváte?
Myslím, že jdeme příkladem, ale nehodláme nikoho dojímat. Není to žádná přehnaná agitka. Prostě ukazujeme, že i handicapovaní lidé mohou dělat různé zajímavé věci, když se do toho opravdu dají.

Většina ohlasů na vás je hodně pozitivních. Setkali jste se už i s negativními reakcemi od nějakých závistivců, kteří by třeba poukazovali, že kdybyste nebyli handicapovaní, tak to nikam nedotáhnete...?
Samozřejmě takové názory v hospodě padnou. Nehádám se s těmi lidmi, vždycky říkám jen, že handicap si člověk neodpáře. Když někdo přijde na koncert jen proto, aby se podíval, jak se vozíčkáři o něco snaží, tak se to samozřejmě může stát. Ale jsou lidé, kteří na nás chodí pravidelně - těm by to asi jenom jako atrakce nevydrželo.

Vy sám jste takovým mluvčím The Tap Tap, a to nejen pro novináře, ale i na koncertech - jak jste se k tomu dostal? Proběhlo nějaké hlasování, nebo jste prostě nejukecanější?
To bylo tak. My jsme zjistili, že jak je nás hodně, tak na rozdíl od ostatních kapel občas potřebujeme mezi písničkami třeba předělat mikrofony a není to jen o tom, že by se řeklo: Raz, dva, tři a jedem. Takže vznikaly nepříjemné prodlevy v programu. Řeklo se, že by ty mezery měl někdo vyplňovat. Původně to dělal můj spolubydlící Jirka Němeček, který s námi hrál, dokud nezačal chodit na vysokou školu. Jednou jsem ho slyšel a řekl jsem si s vrozenou skromností: No, tohle bych uměl taky a líp, samozřejmě (smích). Tak jsme to dělali spolu, což bylo skvělý. Jirka pak odešel a já u Tap Tapu zůstal.

The Tap Tap

Je to vaše jediné povolání, anebo děláte ještě něco dalšího?
Jsem placen z Evropských fondů jako PR, takže je to i moje zaměstnání.

V mediálních kruzích máte přídomky jako věčně vtipný, vždy pohotový, na koncertech z vás srší gagy jako na běžícím pásu - jak to děláte? Připravujete se doma hodiny, anebo to sypete z patra?
Po těch letech už trochu napůl. Něco o písničkách vím, tak si postupně připravuji, co bych o nich chtěl říct. Například když s námi zpíval Marek Eben písničku Já na tom dělám, tak ta má takový záludný text. Tak povídám: To nevíte, jestli má Marek Eben tvůrčí krizi, anebo jestli dluží Ukrajincům. Takže to většinou vychází z textu písniček. Samozřejmě nejlepší je, když mě někdy napadne něco vyloženě na místě - to je vždycky největší zábava.

The Tap Tap

Dokážu si představit situaci, že nastane prostoj a někdo na vás vykřikne: Honem rychle něco udělej...
Někdo, konkrétně Šimon Ornest dělá takhle (gestikuluje) a druhou rukou něco šteluje, tak to je přesně ten moment, kdy musím pohotově zareagovat.

V tu chvíli by mě polil horký pot, ale vy musíte něco říct...
To je to, co mě baví. Je to jako plavání. Taky vás hodí do vody a řeknou: Plav. Tak plavete, jinak se utopíte.

Už jste poměrně mediálně známý. Vaše tvář rozhodně nezapadá v davu, máte s tím nějaké problémy? Třeba s médii nebo fanoušky na ulici?
Zatím to není problém. Pozornost nás zatím těší. Už jenom pro to, ne že by člověk toužil po nějaké slávě, ale když jedete po centru Prahy a třeba jako já si nepomatujete názvy ulic, tak jsem se nedávno ptal u jednoho stánku. Tam mi poradili a pán mi povídá: Vy jste z toho Tap Tapu, no jo, no, tak nashle! (Směje se.) Zatím je to tedy příjemné.

Angelovič

Prozradíte mi něco víc na vašeho šéfa, tvrdí se o něm, že je na vás hodně tvrdý, je to pravda?
Vždycky je otázka, s kým nebo s čím to srovnáváte. Šimon je přiměřeně přísný, a jak říká můj spolubydlící: Funguje mu to. Myslím, že bez přiměřeně tvrdého vedení by to nešlo.

Vím, že se Šimonovi někdy loni narodilo miminko, polevil vám trochu?
Myslím, že je to spíš s věkem - chlapi dostanou rozum. Svatba a miminko na to moc vliv nemají. Jsem zakládající člen, a když byly první zkoušky, tak jsem si říkal každou druhou zkoušku: No, tohle nemám zapotřebí. Ale časem se to zlepšilo a je to v klidu.

fotky: http://www.facebook.com/TheTapTap?sk=wall

Kam dál?

   
19.04.2011 - Rozhovory - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [1] Žofie [*]

    Znám od nich jen jednu písničku, ale ta se mi líbí Sml22

    superkarma: 0 25.12.2012, 16:34:19

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme