Je to sice už třicet, čtyřicet let. Nikdo ho ale jen tak nezapomene. Alespoň útržky paměti z prvního školního dne nosí každý v hlavě. Přečtěte si, jak lovily ve vzpomínkách některé známé osobnosti.


Aleš Cibulka, moderátor

Učitelka měla hezký svetr

Vzpomíná si na hodně momentů z tohoto dne, ale podle svých slov hlavně na samé nepodstatné. Už přesně neví, jak se cítil, ale zase si vybavuje například oblečení svojí první třídní učitelky. „Paní učitelka na sobě měla zelený kostkovaný svetr,“ vrací se o rovných pětadvacet let zpět.

Do lavice si sedl s kamarádkou Stáňou, která bydlela na stejném sídlišti. „A já jí od prvního dne pokaždé, když jsme odcházeli ze školy, zavazoval boty, protože to tenkrát neuměla,“ vyhrabává z paměti.

Na následující léta Aleš Cibulka vzpomíná rád. Nakonec, patřil na základní škole k premiantům. A také byl šéfredaktorem školního časopisu. Jeho vztah k práci v médiích v něm tedy zrál už v dětství.


Jiří Lábus, herec

Od dětství exhibicionista

Nebyl žádný průšvihář, jak by se u něj dalo čekat. Přesto byla jeho školní premiéra faux pas. Psal se rok 1957. Malý Jiřík usedá do lavice a hltá každé slovo soudružky učitelky, přesto nervozita vyplašené dětské dušičky dělá své. Učitelka vysvětlovala: „Děti, když bude někdo něco vědět, tak se hezky přihlásí a já ho vyvolám, on to řekne a já řeknu: bylo to správně, nebo nebylo to správně. Děti, kolikátého dneska je?“ Hlásí se snaživý Jiřík, který se před chvíli dozvěděl, že se žáci mají hlásit. Učitelka se ptá: „Jak se jmenuješ?“ „Lábus,“ řekl dost nahlas, aby to všichni slyšeli. „Kolikátého tedy je?“ „Nevím,“ odpovídá překvapeně budoucí herec.

„Víte, už ten pocit, že se přihlásím a že budu středem pozornosti té třídy, to mě fascinovalo, ale nezajímalo mě, jestli něco vím, nebo nevím, ale že si stoupnu v té třídě,“ vysvětluje Lábus. Exhibicionismus jej v různé podobě doprovází dodnes.

 

Lenka Filipová, zpěvačka

Vrátit už bych se nechtěla

Zpěvačka už má na první školní den jen matné vzpomínky. Ví, že dostala něco sladkého, neví ale, jestli to bylo v kornoutu nebo jinak zabalené. Zato si však pamatuje, co měla na sobě. V bílé halence a sukýnce ji k jejímu školnímu křtu do 1. třídy na Praze 10 doprovázely maminka s babičkou. Zpěvačka, která má dnes za sebou nespočet vystoupení, se tehdy mohla velkou trémou propadnout. V následujících letech nebyla problémová žákyně. Na školu nemůže vzpomínat ve špatném. Přesto netrpí nostalgií. „Ty časy už bych vrátit nechtěla,“ dodává.

 

 



Klára Pollertová-Trojanová

Mohla si vzít novou sukni
Byla zřejmě taková malá fintilka. Těšila se, ale na něco jiné než ostatní děti. Na první kroky po třídě si totiž schovávala úplně novou džínovou sukni od babičky, která ji koupila na výstavě Země živitelka. „Byla to krásná sukně s laclem se žlutou slunečnicí,“ vzpomíná ještě dnes. Ale ouha! „Ve stejné sukni se na první školní den dostavila i jedna spolužačka. A tím mě velmi naštvala,“ přiznává.

Později do školy nosila raději věci ušité od maminky nebo přivezené od známých ze Západu. „Můj špatný vztah k základní škole se ale k lepšímu už nezměnil. Nebavilo mě to, s učitelkami jsem si nerozuměla, děsně jsem se nudila…“ prozrazuje Klára Pollertová-Trojanová.

 

 

Vladimír Hron, showman

První den, první facka od učitelky

Potížistu v sobě nezapřel od prvního školního dne. „Paní učitelka nám řekla: Děti, budu jako vaše teta a chovejte se tady jako doma.“ Netušila však, co tímhle familiárním úvodem způsobí. „Se spolužákem v první řadě jsme tedy natáhli nohy na stůl,“ vypráví Hron. „Jenže jsme okamžitě dostali pořádnýho facana. Přitom jsme jen poslechli,“ diví se ještě dnes moderátor.

Školu jako takovou miloval. „Byl tam kolektiv, kamarádi. Vždycky jsem byl rád mezi lidmi,“ poznamenal. Ani s učením neměl větší problémy. „Procházel jsem bez problémů, všechno vstřebával. Až do maturity jsem se doma snad ani jednou nemusel podívat na učení,“ tvrdí. Oproti Lence Filipové se naopak ještě několik let poté, co základku opustil, toužil vrátit.

 

 

Jarmila Šuláková, zpěvačka

Poznala jsem i rákosku

Folklórní zpěvačka se popisuje jako hodné bezproblémové dítě. A tak to bylo od prvního dne stráveného ve školní třídě. „Přesto to byl pro mě šok. Nechodila jsem totiž do školky, takže jsem nebyla zvyklá na tolik dětí najednou,“ zavzpomínala.

Jinak ale pozorně poslouchala, dělal přesně to, co se po ní chtělo. A podobně jako první 1. září probíhala i následující školní léta. „Vždycky jsem se snažila pochopit, co učitelka říká. Proto jsem nikdy nevyrušovala. Jako třída jsme byli smečka, ale já byla hodná,“ řekla.

Co jí ale hodně utkvělo v paměti, byly tělesné tresty.
„Učitelé byli přísní. Dostávali jsme i rákoskou, když jsme se nechovali přesně podle jejich pokynů. Vzpomínám například, jak jsme se jednou s kamarádkou houpaly v tělocvičně na kruzích. Třískly jsme do sebe a ona spadla. Asi měla i otřes mozku, bylo jí pak totiž dost špatně. Učitel se ptal, s kým se srazila. Děcka ukázala na mě a učitel mi dal takovou po papuli, že jsem myslela, že mi uletí,“ zapátrala v paměti.

 

Vzpomínáte si na podrobnosti prvního školního dne? Navštěvovala jste ráda základní školu?

Reklama