Reklama

Ahoj redakce a čtenářky,

přemýšlela jsem, jaký příspěvěk mám napsat... chlubení, to mi teda moc nejde, a stýskání taky ne... můj život je pořád jako na horské dráze - chvíli nahoře, ale většinou jsem až někde dole. Jsem s dětmi sama, nemám partnera, jsem šíleně opuštěná a nešťastná... Nemám byt, nemám práci, a je to tak těžké vychovávat děti sama.

Tak bych mohla pokračovat a věřím, že byste mě trošku politovaly...ale, holky, já začnu úplně jinak..

Vlastně se chlubím... je fakt, že jsem na děti sama, ale jsou skvělé a máme se rádi... bydlení není pravda ideální, ale co... znám spoustu lidiček, kteří nemají vůbec střechu nad hlavou...

Máme jídlo, oblečení a skoro pořád dobrou náladu...

Taky máme počítač a Ženu-in.cz... díky které jsem poznala, že takových holek, jako jsem já... je tady spousta...

Z počátku jsem nechápala, proč si říkají záááávislačky. Ano, už to úplně chápu...

Když jsem PC odvážela do opravy, volala jsem tam několikrát denně a slušně urgovala, jestli by si teda mohli fakticky pohnout, páč mám rozdělanou šíleně důležitou práci, kterou musím odevzdat... joooo byla to žena a moje závislost, která mě přinutila v krizové situaci dokonce lhát, stydím se, ale bylo to silnější než já...

Takže kamarádky... holky.. ženy... díky moc, že jsem Vás mohla poznat, jste skvělé a já jsem našla pár životních přátel...

Díky moc

Vaše Sára...


Milá Sáro, tvé tři tečky mi sice zamotaly hlavu, ale i tak posílám za milé psaní a přiznání kabelku. Hezky si ji užij :-)

A dnes máme zcela volné téma. Můžete nám posílat vše, co vás napadne, smutné příběhy, veselé fotky (vaše), žádosti o radu a pomoc, stýskání si, hezké chlapy, prostě cokoliv považujete zajímavé nejen pro sebe...

A některé z vás se dočkají i dárečku jako "prolhaná" Sára, tak neváhejte, zapojte buňky šedé kůry mozkové a pište na:

redakce@zena-in.cz