Když tak nad tím přemýšlím, jsem pověrčivá celkem dost... Je pár pověr, které jsem převzala od mámy:

Sahají od zákazu věšení prádla o vánočních svátcích (sebevražda) po pojídání čočky na Nový rok (penízky) a ne žádné drůbeže (aby neulétlo štěstí). Dále pak chrastění s peněženkou o první bouřce (penízky), uříznutí třešňové větvičky (láska), nechání se trochu poplácat pomlázkou (abychom neuschly), políbení pod třešní na 1. Máje (utvrzení lásky) až po klasické ranní vyskočení z postýlky pravou nohou, poplivání do rukávu, když vidím rezavé vlasy, tři kroky zpět při střetu s černou košištou atd.

Když tak nad tím přemýšlím, je jich více než dost. A někdy je uskutečnit je kolikrát oříšek, jako když jsem nedávno potkala kominíka... V tomto teplu toho člověk na sobě moc nemá, letní šatičky, sandálky a tanga - a nikde ani knoflíčka. Tedy až na ta již zmiňovaná tanga - ta totiž mají ozdobu v podobě tří knoflíčků...

No, a ačkoliv jsem byla na autobusové zastávce, lidi nelidi, já si tam na ně prostě šáhnout musela; sice jsem s nimi nekroutila déle jak vteřinu, ale musela jsem... Když musíš, tak musíš, že? A pro štěstí si klidně hrábnu i pod sukýnku; jen nevím, co si myslel ten kominík... docela nevěřícně koukal.
Inu, vždyť jsem psala, že jsem trochu pověrčivá - ale může za to mamča!! :-))

S.


Milá S.,

vy jste tedy pověrčivá přímo zásadově! Děkuji Vám za veselý příspěvek... jen pozor, když se člověk pověrčivosti podřizuje moc, omezuje ho to.

Hezký den!

Jste taky tak odhodlaně pověrčivá? redakce@zena-in.cz

Reklama