Čtenářka Maryene se začala bát po vyražení dechu, ale kvůli dětem slezla nejrůznější hory a kopce. Touží po letu balónem. Díky Maryene za příspěvek i fotky. A ten Konec světa jsem také navštívil a je to úžasné místo. Zvlášť mne zaujaly fotky, kdy vlny stříkaly až nahoru na ten maják!

Hezký den. Bojíte se výšek? Já ano.

Přestože  jsem s rodiči už v útlém věku statečně absolvovala výstup na lednický minaret a lezla doma po střechách, výšek jsem se začala bát poté, co jsem ve škole spadla při přelézání z visuté lavečky na žebřinách a vyrazila si dech. Přesto mě dále přitahovaly a zvláště, když se narodily děti, jsem musela svůj strach překonat.

Už odmala, jakmile se objevil nablízku alespoň nějaký kopec se ptaly, kudy se na něho dostanou a když jsme společně někam vyrazili, musela být poblíž nějaká hora, kterou by bylo nejlépe slézt ihned po příjezdu. Prochodily s námi v útlém věku i Vysoké Tatry a jakmile se objevila možnost vydat se za hranice, vydali jsme se do Alp. K výškám mám i nadále respekt, ale je v tom něco vzrušujícího překonat strach a dívat se ze strmých srázů do údolí, lézt po skalách. Můj manžel se mnou společnou radost dívat se dolů z vysokých srázů a překonávat závrať nesdílí, přesto všude vylezeme spolu.

V tomto jsme značně rozdílní. Já naopak bych se nepotopila do hlubiny na rozdíl od něho, který se potápí velmi rád a prozkoumává co je hluboko pod vodou. Mně by do hloubky nedostal ani po dobrém, ale ani po zlém.

Žádnou osmitisícovku jsme ještě nezdolali, to ne, nebyli jsme nikdy dále než v Evropě, ale vystoupit na jakýkoliv vrchol, i kdyby to měla být jen Sněžka, je krásný pocit. Všem, kteří ještě žádný vrchol nezdolali, to vřele doporučuji. 

Ráda se dívám na krajinu pode mnou z letadla a nepřemýšlím o tom, že dopad dolů by mohl být hodně tvrdý. Miluji výšlapy do hor a čím výše, tím méně se bojím. Jak už do údolí téměř nevidím, už nemám problém se strachem a závratěmi.

Mám hezké vzpomínky a zážitky z nedávného  výšlapu skalnatým kaňonem Medvědí soutěsky ve Štýrsku, kde se stoupá po 164 lávkách, žebřících a můstcích, pod kterými hučí vodopády. Dál už vede cesta po skalách na vrchol Hochlantsch, kde jsme se  dokonce zapsali do knihy horolezců.

Medvědí soutěsky

Vyšplhat k některému z mnoha majáků v Portugalsku a dívat se do do hloubky kde pod vámi hučí rozbouřený oceán, to je také pěkný adrenalin. Obrázek, který jsem přiložila je z místa, které se nazývá „Konec světa“, nejzápadnější výběžek Evropy a také nedivočejší a nejživelnější místo, které jsem kdy spatřila.

Konec světa

Zato poklidná vesnička Olympos na řeckém ostově Karpathos, je svým poklidem jen zdánlivá. Stačí vyšplhat po nekterém z chodníčků až nahoru k větrným mlýnům a zjistíte, že tady ve výšce, ničím nechráněni si také člověk připadá až příliš malý a bezbranný. Zvláště, když máte sestoupat zpět do údolí po strmých úzkých nechráněných chodníčcích bez zábradlí a vyhýbat se cestou ještě venkovským ženám celým v černém, opírajících se o hůl. Ani se mi nechtělo věřit, že tyto stařenky nedefinovatelného věku tudy kráčí tak sebjistě, zatímco my se drželi spíše u kraje a měl i co dělat sami sebou při pohledu do hloubky.

Olympos

Vždycky jsem si chtěla skočit padákem, ale nikdy se tento můj nápad neuskutečnil. Udělal to za mě můj nejstarší syn, a to jsem opravdu měla strach.

Tandemový seskok

Co si ale někdy chci určitě dopřát, je let balonem. Už mám vymyšlenou i trasu. Můj rodný kraj dole s Pálavou je pro to jako stvořený. Tak nashledanou nahoře.

Maryene
Text nebyl redakčně upraven


Téma dne:  „Bojíte se výšek?“ se chýlí ke konci.

Jednu z vás,co dnes přispěly k tématu dne v 16.00 odměním.

Reklama