flower

A jsou omyvatelné, bezúdržbové a nikdy nezvadnou. Truhlíky s rozkvetlými muškáty vás mohou těšit, i když napadne sníh, ať si lidé lámou hlavu, jak to jen děláte. Bujará zeleň může zdobit vaši koupelnu bez okna a v temné předsíni se bude dařit i košaté palmě.

Asi tušíte, že bude řeč o umělých květinách.

Inspirovala mě jedna chalupa se stále kvetoucími okny. Na tom celkem nebylo nic divného, kdyby do oné chaloupky celou zimu nevkročila lidská noha. Když jsem se osmělila podívat se blíž, cože to tam pěstují za zázrak, bouchly mě do očí vybledlé plastové květináčky a v nich plastové begonie v sádře zasazené. Já husa, že mě to hned nenapadlo!

No a co, řeknete si, vždyť je to tak krásné. Malebná chaloupka s malebnými okénky. Někdo má na zahradě trpaslíky, sádrové hříbky a betonové Karlštejny, proti tomu jsou umělé kytky ještě vkusnou výzdobou.

Ty ve venkovské chaloupce už něco pamatují, ale pokrok šel i v tomto oboru dopředu a některé „atrapy“, zvláště stálezelených rostlin, jsou tak dokonalé, že je pouhým okem od živých květin nerozeznáte. Musíte si je osahat, abyste se přesvědčily, zda vás nešálí zrak.

Ale zkuste někde v bance nenápadně žmoulat lístek fíkusu benjamina nebo zarýt nehet do kmínku draceny, abyste identifikovala její „pravost“.

Na veřejných prostranstvích bych umělé kytky ještě tolerovala, ale doma?

To bych musela bydlet v zapadlém spoře osvětleném suterénu, abych si něco takového pořídila. Je to asi jako s umělými vánočními stromečky. Atrapy všeho druhu se mi prostě příčí a považuji je za kýč. Jak jinak nazvat něco, co se jen tváří, byť sebelépe, jako pravé? Nebo se dokonce, svou pestrostí, svěžestí a dokonalostí, snaží přírodu trumfnout.

Ale jak se říká, proti gustu... Znám nejednu domácnost, kde trůní umělé květiny nejen ve váze, ale i v květináči. Je to i váš případ?

Máte doma umělé květiny? V které místnosti?

Reklama