Strašně ráda si kupuju věci, které si mi líbí. Někdy něco zahlédnu a celý den mě pronásleduje myšlenka na to, že tu věc chci. Když se mi líbí něco opravdu hodně, můj chtíč se změní v pocit, že bez té věci v obchodě nemůžu žít! Když usínám, myslím na to, když se vzbouzím, moje první myšlenka je nákup oné věci. Někdy se mi o tom i zdá a jsem z toho celá nervózní. Pokud na to nemám, klidně si půjčím a ani neřeším, že to budu muset vracet. Naštěstí mě takovéto „pocity“ nepronásledují moc často, to by mě můj manžel asi zabil, ale když to přijde, tak je to horror. Pokud nemám, půjčím si potřebnou částku a přímo letím do obchodu, kde vyhlídnutou věcičku mají. Celá se tetelím a těším se, až si to vyzkouším. Naštestí můj muž moc nesleduje, co nosím na sobě – nepozná, co je nové a co jsem už měla. To je docela výhoda :) Když mám špatnou náladu nebo depresi, řeším to návštěvou obchůdku, kde si určitě něco pro radost koupím. A řeknu vám, je mi pak dobře. Nálada se zlepší, těším se ze svého dárku a je to lepší než se ze žalu opíjet a litovat se, jako to dělají některé mé kamarádky.


Jana L.



Článek Michaeli je opravdu komický, ale asi trochu přitažený za vlasy. Nevěřím tomu, že by nějaký chlap uvěřil ze svetřík stál pouhých 230 Kč.
Ale pravdou je, že pokud nakupuji, tak ceny před svým přitelem také snižuji, ale ne tak drasticky. Cedulky s cenami pro jistotu vyhazuji, a s usměvem mu sdělím cenu nižší, obvykle odčítám tak 700 Kč, ale stejne to nestačí, zírá na mě a žasne že sem mohla tolik peněz dát za takovou blbost. Koupila jsem si teď nové letní boty za 1.700, odečetla zmíněných 700 a přítel suše komentoval, ze kdyby stály 300, tak je to OK....Takže možná že Michaela má pravdu....
Ale nakupní horečky jsou ošemetná věc, ten pocit kdy vycházíte z obchodu o tisíc a více lehči je hrozný. Ale vynahrazuje ho pocit štěstí z nové věci. Horší je pak když si v hlavě sesumíruji, kolik mi zbývá na účtu. Vždy si říkám, musím to nakupování omezit, ale pak si uvědomím, že zas nemám co na sebe, a tak je to pořád dokola.
Zavěrem, asi se nepolepším(e), utěšuji se ale faktem, že až mi bude třeba 50, tak už nebudu tak utrácet, ale kdo ví???


Lucie
Reklama