Tohle je příběh mé mladší sestřičky, já mám to štěstí, že ač mě manžel občas štve (koho ne), letos jsme oslavili 10 let po svatbě a 12 co jsme spolu. Máme 3 krásné příšerky, které bych nevyměnila za nic na světě.

Ale zpět k naší Zuze. Před lety na studiu medicíny se zamilovala do palestinského spolužáka. A aby toho nebylo málo, vzali se jak před Aláhem, tak na našem úřadě. Léta plynula a ona si začala postupně uvědomovat, že to není to pravé ořechové, co od života chce.

Dodržovala vše co islám požaduje od oblékání, jídlo, po ramadán a modlení. Nechodila mezi lidi, držela se doma a i když dojela na víkend domů tak hned druhý den odjížděla zpět za ním, aby tam náhodou nebyl sám a nebylo mu smutno.

Když jeli na dovolenou k moři, seděla v triku s dlouhým rukávem a v kalhotách na lehátku pod slunečníkem a pozorovala, jak on se koupe. Vypracovávala mu otázky ke zkouškám a státnicím, učila se s ním, vše za něj platila neboť má ještě dalších 7 bratrů, kteří také studují po celém světě, takže rodičům vyhovovalo, když ho podporovala.

 Konečně nastal den D, kdy udělal poslední státnici a stal se, stejně jako ségra, lékařem.

Odjel domů za rodičema a tehdy se to stalo – sestra začala konečně po dlouhých 10 letech žít – chodila na mejdany kde si zpívala, tancovala, byla si zaplavat v rybníku, prostě konečně mohla dělat to, co každý normální člověk dělá naprosto běžně, aniž by si uvědomoval, že by něco takového někdy nesměl.

Raméz se vrátil a ona ho postavila před hotovou věc – změníme styl našeho života, ten stávající už mi nevyhovuje, potřebuju žít s lidmi, ne bez nich. Bohužel arabská mentalita je jiná než ta naše a tak se nakonec dohodli, že půjdou od sebe, protože on nedokáže překousnout, že si chce jít zatancovat, zacvičit, zazpívat při kytaře, zaplavat v plavkách, opalovat se.

Napřed jí dal volnost po arabsky a potom zašli i na naše úřady.

Jenomže po podepsání papírů se mu to rozleželo v hlavě a začal na ní tlačit, ať tu žádost stáhnou, že on jí vše dovolí a vše jí odpustí. A hučel do ní denně od rána do večera, až už to nevydržela a ukončila společné bydlení.

On se nedal a povolal na pomoc jakéhosi arabského duchovního  ve stylu Usamy bin Ládina – ten přišel a začal jí vyhánět ďábla z těla modlitbama a přikládáním rukou na hlavu, jenomže milý beduín nejspíš choval kozy či ovce a ségra je na chlupy zvířat alergická. A jak jí tak vymítal toho ďábla tak začala kašlat, smrkat, prskat, teklo jí z očí a ti dva troubelíni usoudili, že už ten ďábel odchází.

Nakonec naštěstí odešli aniž by její rozhodnutí změnili. Vše skončilo dobře, teď už jen čekají na vyrozumění soudu a bude po všem. V podstatě jak on k ní tenkrát přišel, tak teď od ní odešel. Zatím se nechystá vrátit domů, pořád doufá, že se k němu Zuza vrátí, ale obávám se, že čeká marně.

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


To je docela i úsměvné…ono míchání tak rozdílných životních stylů, víry, zvyků, mentality a snad od píky úplně všeho nikdy není dobré.

To je jako si namazat na knedlík burákové máslo :-) Míša

Dnes si povídáme na téma rozvodů. Na vaše postřehy, příběhy a názory na téma: „Když rozvod, tak rozvod“ se těším na redakce@zena-in.cz.  Hrajeme o denní krém a kvalitní řasenku.

Reklama