Novinky

Kůzle: Bylo mi ouvej

Ouvej bylo čtenářce s nickem Kůzle v krásné Francii i v bývalé Jugoslávii. Proč, to už se dozvíte z jejího tematického příspěvku.

Ahoj všem žínkám při pátku.

Po revoluci se naši začali chovat jako utržení z řetězu a projeli jsme autem snad celou západní Evropu. Bylo to vždycky hrrr na památky, hrrr do auta, hrrr dál. S hrůzou na to vzpomínám ještě dnes. Byli schopní za den projet i 3 státy naráz. Pro mě, tehdy puberťačku, to bylo celkem utrpení a přiznám se, že si z toho stejně moc nepamatuji. Ale o tom tenhle příspěvek není.

Stalo se to v Marseille ve Francii. Zaparkovali jsme tehdy auto před nějakou hospůdkou se zahrádkou a vyrazili jak jinak než na památky. Máma, tehdy ještě dostatečně nepoučena dnešními padouchy, nechávala doklady v autě. Po návratu jsme zjistili, že máme vymlácené zadní okénko auta, doklady s taškou jsou pryč. Tak a co teď? Byli jsme teprve na začátku dovolené, jak to zvládneme bez pasů?

Táta vystartoval na policejní stanici, která byla hned za rohem. Po návratu vyprávěl, že domluvit se s místní policií je asi hodně podobné jako domluvit se s tou naší. Odmítali mluvit jiným jazykem než francouzsky. Když konečně sehnali někoho, kdo byl schopný komunikovat alespoň v angličtině, objevily se na stanici 2 černošky, že prý kdesi v popelnici našli toto – byly to naše pasy. Nicméně záznam sepsali, pasy vydali a my mohli pokračovat. Dovolená se řádně zkomplikovala, protože rozmláceným okénkem na nás se sestrou do zadu občas pršelo, foukalo a když se vyráželo na obhlídku památek, tak musel vždy jeden člen rodiny zůstat v autě a hlídat, abychom nepřišli rovnou o celé auto.

Další ztráta, kterou si pamatuji, se týkala mě samotné. Odehrála se v Jugoslávii. Byla mi slíbena tepláková souprava a tak jsme vyrazili do místního obchodního domu. Už tenkrát to byl ráj ve srovnání s našimi obchody. Vybrala jsem jednu krásnou, červenou. Dostala jsem pokyn, ať si ji zaplatím a počkám, až mi jí zabalí do tašky. A v té chvíli se to stalo, bylo strašné horko, já stála u pultu a najednou tma před očima. Slyšela jsem mámu, jak něco povídá, cítila jsem, jak mi z ruky berou peníze, ale nebyla jsem schopná slova ani pohybu. Černota černá všude, musela jsem tam stát tak 10 minut. Potom se najednou rozplynula a já konečně mohla jít, hlava se i motala, chůze taky. Naši se sestrou byli bůhví kde. Lítala jsem po celém obchoďáku, oni nejspíš taky, protože když jsme se konečně našli, dostala jsem tak strašně vynadáno, jako už dlouho ne. A já nebyla schopná nikomu říct, že jsem nemohla jít, že se mi udělalo z toho dlouhého stání u pokladny a v horku špatně. Polykala jsem slzy a ještě dneska, když si na to vzpomenu, je mi ouvej. Jen už si v horku dávám pozor a snažím se nestát příliš dlouho, ale raději si sednu.
Už bych tuto bezmoc nikdy nechtěla zažít.

Hezký víkend

Kůzle

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

______________________________

Tak tomu říkám příběhy s tou správnou zápletkou. V prvním chyběl už jen Belmondo a v druhém – teď mě nic nenapadá… asi ti rodiče tam chyběli :)
Mějte také hezký víkend a děkuji, že jste napsala.
Saša

Téma dnešního dne: Co cenného jste kdy ztratila na dovolené?

  • Jak jste se se ztrátou vyrovnala?
  • Přišla jste na ni až doma, nebo už během dovolené?

Více nápovědní bodů není potřeba, téma je jasné.

Pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z vás čeká pěkný dárek, který si může vzít na dovolenou, ale neztratit, byla by to škoda: parfém od Avonu / Little gold dress.

parf

   
12.07.2013 - Čtenářské příspěvky - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [5] lenig [*]

    kuzle — #4 tak to by bylo určitě dobrý, kdyby se ti to už nestalo. Mně se podobné stavy taky občas stanou, naposledy včera v práci, když jsem asi po dvou hodinách vstala od PC...tak jak píšeš, černo, tma.., ale stála jsem a chytla se stolu a pomalu jsem to "dala"...a dcera omdlívala dlouhá léta....i s tím byla v nemocnici....a zjistili jí "kolapsové stavy při infektu"....ale jinak má po mně nízký tlak, tak proto totoSml80

    superkarma: 0 13.07.2013, 06:44:51
  2. avatar
    [4] kuzle [*]

    lenig — #1 neomdlela jsem, ustala jsem to, jen jsem se krecovite drzela toho pultu a cekala az ta tma odezni, potom jsem v polomatihach vykrocila a zmizela docela Sml80 v zivote se mi to nestalo, tak doufam, ze to bylo poprve a naposledy, byl to hrozny pocit Sml22

    1. na komentář reaguje lenig — #5
    superkarma: 0 12.07.2013, 21:22:56
  3. [3] V19 [*]

    nepríjemné zážitkySml52

    superkarma: 0 12.07.2013, 19:03:05
  4. avatar
    [2] marde [*]

    Hlavně, že jste dostala tu soupravuSml16

    superkarma: 0 12.07.2013, 17:09:47
  5. avatar
    [1] lenig [*]

    tak takto mi omdlívala dcera - jednou se to stalo na hradě Humprecht, kde přes hodinu ve vedru čekali (na Den dětí) frontu, aby se dostali na knižní expozici...no a ona omdlela....děti jely tenkrát s tátou, já musela do práce...a říkala jsem mu, aby dal na dceru pozor, že vedra nesnáší, musí pít, být v chladu, aby neomdlela....dělal frajeřinky, že toho jako nadělám....a pak přijel, nejdřív mě seřval a pak řekl, že už s nima v životě sám nikam nepojede. Přitom dceři bylo už asi 12 let a omdlívala mi od 3...jenže on vlastně nikdy nebyl doma nebo s ní....Sml80

    1. na komentář reaguje kuzle — #4
    superkarma: 1 12.07.2013, 16:15:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme