Reportáže by asi neměly začínat cestou tam, ale tentokrát je to zmínka nutná, protože cesta zavinila, že jsem přišel o část programu. Od jižní spojky byla směrem na Brno zácpa až k Průhonicím. Nikde v rádiu o ní nic neříkali, ztratili jsme hodinu a čtvrt, tedy přesně dobu, po kterou probíhalo úvodní čtení ze vzájemné korespondence Ivan Blatný – Jiří Orten a ukázky z díla toho prvního. Zajímalo mne to eminentně, protože herci vybraní k přednesu byli velmi dobří, vztah obou básníků byl velmi niterný (až podivně eroticky), oba usilovali o zjednodušení české poezie a nové věci se já zkrátka dozvídám rád. Škoda.

O Ivanovi Blatném zmiňme, že se jedná původně o brněnského básníka, který už v roce 1947 emigroval do Británie, kde prožil zbytek svého života. Před útěkem byl považován za opravdovou naději české literatury, takto je z kontextu poněkud vytržen, ale nic to nemění na tom, že se jednalo o výjimečného literáta. I díky jeho blízkosti s Jiřím Ortenem patřil do úvodního večera naprosto oprávněně.

Po programu, v němž vystupoval i Ortenův žijící příbuzný Jiří Ornest, následovalo čtení z vítězných prací a hlavně autorský přednes Mikuláše Bryana z jeho sbírky Kolem lámání, která vyšla v edici První sbírky, kterou se snaží porota a město Kutná Hora pomoci mladým básníkům.

Bryanova poezie zaujala už od poslechu, mnoho z posluchačů si jeho sbírku koupilo. K soutěži snad jen tolik, že první místo nebylo vyhlášeno, to druhé získala Lucie Hyblerová (ta pro cenu nikdo neví proč nedorazila) a třetí si odnesli Jan Těsnohlídek a Jonáš Hájek. Všichni básníci v soutěži musí mít méně než 22 let, což je věk, ve kterém Jiří Orten zahynul.

Pak následoval noční okruh po památkách příznačně s doktorem Procházkou, jehož výklad byl naprosto vyčerpávající a ukázal, že Kutná hora je fascinující. Nemá cenu se rozepisovat, do Kutné hory se vypravte! Najdete v ní všechna období gotiky, jen vědět, kam se dívat. Rozhodně si také sežeňte průvodce, pak budete nadšeni jako všichni přítomní.

Pochopitelně jsme se nedozvěděli jen informace architektonické. Kdo z vás byť jen tuší, že v největší slávě města kutalo v dolech možná až 60 tisíc horníků?! To by z Kutné Hory činilo s dalšími lidmi, kteří se o horníky museli starat, město stejně velké, jako byla Praha! Neuvěřitelné.

Pak už následovala klasická socializace návštěvníků festivalu, tedy posezení nad trochou toho rezavého moku a povídání si nejen o poezii. Básníci jsou národ upovídaný, spát se šlo poměrně pozdě.

Ráno pokračoval program, šlo hlavně o literární semináře a workshopy, taktéž o čtení vlastní poezie. Pro některé mladší to mohla být první příležitost pro čtení vlastních dílek před cizími lidmi.

Zkrátka atmosféra Ortenovy Kutné Hory byla příjemná, jako je prý každý rok. Město je to krásné, počasí měli básníci ideální, a i když se jednalo o třináctý ročník, žádnou smůlu to nikomu nepřineslo a všichni se mohli kochat krásou slova.

I takovéto akce probíhají a je třeba o nich informovat. V šedesátých letech měl Klub přátel poezie něco kolem třiceti tisíc předplatitelů. Dnes sbírky vycházejí cca v nákladu 300 kusů. Možná není čas poezie, možná ji rychlost doby vytlačuje z našich životů. Ale čas by si měl udělat každý. Měli bychom se občas zastavit a zaposlouchat se do větru, co se nám snaží pošeptat.

A proč by to nemělo být třeba tam, v Kutné Hoře, pod Barborkou nebo pod svatým Jakubem?

Stránky festivalu: http://www.okh.cz/

Jaký je váš vztah k poezii? Máte oblíbeného autora? A máte od něj doma nějakou sbírku? Vyhledáváte poezii aktivně, nebo když něco slyšíte, poslechnete si to a jdete dál?

Reklama