Bulvár

Kus jako kus!


„Ahoj!“  ozvalo se ode dveří a tři školní tašky letěly pod stůl. Na stole leželi papíroví draci a mrňousové vykvačení na koberci okolo tety Jarky na ně dolepovali střapečky.

 

„No nazdárek! Kde máte Vojtěcha?!“ tetina věta byla veselá, ale koneček už zněl trochu ustaraně.

 

„Vojtěcha? Tyjo! Vojtěch!“

           

V Herně 3 na minutku zavládl zmatek. „Tak já jdu pro něj, snad tam ještě bude!“ hodila jsem na sebe bundu a vyběhla jsem na chodbu. „Abys ho poznala!“ volala teta Klára a teta Jarka si dělala legraci: „Kus jako kus!“

 

V dětském domově jsem byla na praxi, školní děti obvykle na sebe čekaly před školou, aby ti mladší cestou nebloudili nebo se moc necourali. Jenže Vojta tu byl teprve od pátku a asi se to nějak popletlo. Snad se domů nevypravil sám a ještě čeká před školou. Chvátala jsem ulicí a cestou mě napadlo, že si vlastně ani nepamatuju jeho příjmení. No nevadí. Službu jsem měla zrovna v pátek, snad ho poznám, i když jsem ho viděla jen jednou. I když… hned v sobotu si prý na hřišti rozšlápl brýle. Dioptrie měl snad sedmičky… to obličej dost zkreslí… no nazdar. Kolik je hodin? Páni! Půl druhé. To už může být někde poblíž, jestli šel sám.


Jaké to asi pro něj je? Už jsem poznala dvojice i trojice sourozenců, kteří sem za sebou doputovaly z různých ústavů. Elišku, kterou rodina vydědila, protože nařkla otce ze sexuálního zneužívání. Matěje, kterého si osvojili, a po třech týdnech vrátili zpátky. Danču… její maminka se pitím změnila v bezzubou stařenku… A Vojtěch? Vojtovi totiž onemocněla maminka a nikoho jiného neměl. Divný konec prázdnin

 

Ulicí naproti mně se klátí asi devítiletý kluk. Moc nespěchá, rozhlíží se. Do kolen mu tluče pytlík od bačkor. Mohl by to být on. „Vojto?“ zkusím. Usměje se a vykročí ke mně.

„Tak tys vyrazil sám! Ale jdeš dobře, to je prima! Bála jsem se, abys nezabloudil!“ Zamručí a zas se usměje. Jdeme ulicí zpátky k vile se zahradou, drží se mě za ruku.

 

            „Jak bylo ve škole?“

            „Dobrý.“

            „A kamarádi?“

            „Jo. Dobrý.“

           

Blížíme se k brance. Procházíme do dveří šatny. Sedám si na botník a Vojta taky. „Tak kde máš bačkory?“  „Nemám.“ odtuší zamyšleně Vojta. „Nemáš? A v čem jsi tady chodil včera?“ „V ničem,“ povídá celkem klidně Vojta. „Aha. Teta ti ještě nenašla bačkory?“ myslím na tetu Květu, která přiděluje dětem oblečení. „To ne..“ povídá Vojta. „Já tady přece nebydlím.“

 

            „Co?!!!“ Vykulím oči a opatrně zkouším: „A kde teda bydlíš?“ „No v tom paneláku vedle,“ odpoví kluk.

 

Zkrátím to. Vojta dorazil za chvilku za námi. A Vojta 2 se prostě nudil a do děcáku si stejně chodil často hrát, tak co by prý se mnou nešel. Každopádně se mi tety smějí ještě teď, že k nim tahám děti z ulice. Tak si na ty svoje dávejte bacha! Kus jako kus!   

   
20.10.2006 - Společnost - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [9] rek11 [*]

    vora: když jsem měla praxi na novorozencích..jako sestřička...tak tam byl klučík co se už smál byl o fousek větší...a když jsem se zeptala co je s ním tak řekli že matka ho tam nechala....pak ho odvezli do kojeňáku ještě s jednou holčičkou z dětského...matka nedala souhlas s adopcí že si ho pak veme...když přijeli dok ojeňáku měl tam už bratříčka..který neměl souhlas s adopcí též když jsem rodila první dceru díky své nevl mamince jsem měla přístup i do zákulisí byla tam zdravá holčička...jejíž matka pravidelně tam rok co rok porodila holčičku a zdrhla .......já prostě na tohle chování nějak nemám..někde žebraj roky aby mohli adoptovat malý dítě a někteří...sem se zas rozčílila

    superkarma: 0 21.10.2006, 18:46:31
  2. avatar
    [8] rek11 [*]

    superkarma: 0 21.10.2006, 18:41:49
  3. avatar
    [7] vininka [*]

    vora:

    superkarma: 0 20.10.2006, 23:52:18
  4. avatar
    [6] vora [*]

    Je mi těch dětí hrozně líto. Dcera pracuje v kojeňáku a přivedla si na návštěvu asi 19ti měsíční holčičku. Obědvali jsme a dcera šla pro něco do kuchyně. Holčička začala natahovat moldánky a pak zavolala: Teto! Uvědomila jsem si, že všechny tyhle děti moc možností říkat máma nemají. Dost jsem to obulela.
    To děvčátko mělo v kojeňáku ještě mladšího brašku. Časem si je odvedli - naštěstí do jedné rodiny. Dcera mi po několika letech přinesla ukázat fotku dvou šťasnejch rozchechtanejch dětí, kterou jí poslali. Tyhle děti měly kliku, že jim biologická matka umožnila adopci. Jsou i případy, kdy si matka (dá se takovým říkat matka?) vzpomene po půl roce....

    superkarma: 0 20.10.2006, 20:26:21
  5. avatar
    [5] Vivian [*]

    superkarma: 0 20.10.2006, 11:10:06
  6. avatar
    [4] Heisy [*]

    mám slzy v očích... a teplo u srdíčka... hezké, smutné dojemné...., jak jinak to vyjádřit

    superkarma: 0 20.10.2006, 10:01:53
  7. avatar
    [3] Beruška1 [*]

    TAk tohle se mi moc líbí.

    superkarma: 0 20.10.2006, 09:17:32
  8. avatar
    [2] jaku [*]

    špatně jsem si přečetla začátek - viděla jsem
    "...a mrňousové vykrvácení na koberci okolo tety..."

    superkarma: 0 20.10.2006, 08:30:54
  9. avatar
    [1] Kuře [*]

    superkarma: 0 20.10.2006, 06:42:38

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme