Bulvár

Kurz zpěvu podrobně den za dnem

Minulý týden jsme vám slíbili reportáž z víkendového kurzu zpěvu, který čtenářka Rikina vyhrála v naší vánoční soutěži o splněná přání. O své pocity se s vámi už podělila (čtěte ZDE) a teď je řada na mně. Přestože tenhle kurz vyhrála Rikina a já jsem šla jenom jako doprovod, píšu tuhle reportáž spíš o svém zážitku, který byl tak silný, že se nemůžu nepodělit.

O kurzech, kde prý naučí zpívat každého, jsem už četla. A protože mě s mým zpěvem by si mohla najímat Al-Káida, vždycky jsem to chtěla zkusit. Ale moc jsem nevěřila ve výsledek a už vůbec bych nenašla odvahu přihlásit se. Nakonec jsem tenhle úkol, aniž by někdo o výše napsaném tušil, dostala. Díky, šéfe!

Den první - seznamujeme se

zpěv

V pátek balím kufry a vyrážím směr Luhy. To je malá vesnička na půli cesty mezi Příbramí a Sedlčany. V Příbrami se setkávám s Rikinou a společně pak vyrážíme autobusem k penzionu, kde budeme ubytovány. Myškův mlýn jsme našly rychle a přicházíme s půlhodinovým předstihem. „Vy jste kurz zpěvu?“ vítá nás sympatický mladík. „Tak to jste tu první.“ Aspoň máme čas ohřát se u čaje. Hned potom nás zavedou na pokoj. Bydlíme spolu. Interiér penzionu je provoněný převládajícím prkvem - dřevem. Říkám si, že tenhle víkend určitě bude z těch příjemnějších.

V pět hodin se poprvé setkáváme se svými lektorkami Danou a Kačenkou i „spolužáky“. Jsme rozděleni do dvojic a naším úkolem je zjistit o svém společníkovi co nejvíc informací během pěti minut. Už chápu princip rychlého rande, kde máte zpravidla tři minuty. Poslední minutu nebo dvě mě už vážně nic nenapadá. Pak se role vymění. A nakonec jeden druhého představíme ostatním. Dana se každého zeptá na vztah ke zpěvu. A tady se skoro všichni shodujeme. Zpíváme rádi nebo bychom alespoň chtěli, ale naše malé ego bylo pošlapáno v hodinách hudební výchovy, kde jsme nedostávali jedničky jako ostatní. Což se dělo i mně na prvním stupni základní školy. Na druhém už jsem to dotáhla na osvobození z hudební výchovy. Dokonce jsem k tomu měla speciální lejstro od svého lékaře, což ale souvisí i s mou nedoslýchavostí. Na rozdíl ode mě Rikina musela být hodnocena, a tak se to snažila zachraňovat alespoň dobrou znalostí Internacionály.

Po seznámení přistupujeme ke zpěvu. „Zpívat před úplně cizími lidmi? Už vím, jak vypadá peklo,“ říkám si. Nejdřív si hromadně hrajeme na sirény, podle čehož nás Dana rozdělí na první, druhý a třetí hlas. Já jsem druhý, Rikina třetí. A pak už se učíme první písničku - Dobrú noc, má milá. Snažím se nebýt slyšet, což taky nezůstane nepovšimnuto. „Tebe jsem vůbec neslyšela, tak příště víc nahlas,“ říká Dana. „Tohle zpívání bylo spíš takové pracovní pro mě. Abych věděla, jak na tom jste. Já ten potenciál ve vás už znám. Vy ho objevíte zítra,“ dodává.

Dvě hodinky utekly neuvěřitelnou rychlostí a je čas večeře. Po večeři je na programu volná zábava. Dana vytáhla kytaru, zpěvníky a Kačenka nám přísedícím nabídla dřívka, bubínky a chrastítka všeho druhu. Protože si vzpomenu na text písně jen zřídka, mlčím a chrastím. Do postele odcházím něco po deváté. To je ale zábava v plném proudu.

Den druhý - dostáváme zabrat

zpěv

V devět se scházíme na snídani a o hodinu později už stojíme v naší „učebně“. Brzy se ukáže, že miláčkem víkendu se snad u všech stal zdejší krb. Ale zpátky ke kurzu. Tady se slova ujímá také lektorka Kačka, která nás společně s Danou naučí několik cviků na posílení bránice, na rozezpívání, rozvibrování hlasivek, rozeznění lebečních dutin a také, co je neméně důležité, na artikulaci. Cviky ve stylu „kdo nevypadá jako blázen, nedělá to pořádně“ skvěle přispívají k uvolnění atmosféry. Vyzkoušeli jsme si sirény, zpívající traktůrek, naštvané kočičky, veselé pejsky, řehtající kobyly... Dostalo se i na náročná dechová cvičení, vizualizaci a meditaci, při níž si každý našel svoje „světýlko“. Já jsem si tuhle meditaci prošla s Danou ještě jednou večer, tu dopolední jsem totiž neslyšela, mluvila potichu a s tím jsem měla trochu problém.

A opět začínáme zpívat. Naučíme se ještě pár dalších písniček a pracujeme na zdokonalení té včerejší - Dobrú noc, má milá. Máme k tomu hodně netradiční pomůcku. Kýbl s textem písně upevněným na dně. Správně usuzujeme, že budeme zpívat s hlavou v kýblu. „Většina z vás teď vůbec poprvé uslyší svůj vlastní hlas, pokud jste se neslyšeli někde na videu a podobně. Už jsme tu měli slzavé údolí jako: To není můj hlas! Prosím vás, je! Tak ho prostě přijměte. Ze všeho nejdřív ale vypněte toho kritika v sobě,“ radí Dana. Zpívat do kýblu, abych se slyšela, by mě vážně nenapadlo, ale funguje to! Poprvé slyším jenom sebe, nemám se čeho chytit, není podle koho se naladit a tak trochu tápu ve svém vlastním hlase, který se mi navíc nelíbí. S každým dalším pokusem je to ale o fous lepší. Další písničky zpíváme bez kýblů. Ale dostáváme několik rad, jak se slyšet i bez nich.

Po obědě dostáváme příkazem opustit penzion a vyrazit ven. Je hezky. Znovu začínáme ve tři. Odpoledne se vlastně nese v podobném duchu. Cvičení, zpěv, kýble. Už dnes vystupujeme ze sborového zpěvu a krátce zpíváme ve dvojicích, každá dvojice si střihne jednu sloku písně Tcanich sa u popa, refrén zpíváme společně. Začínáme znít hezky a ladit k sobě navzájem. Dana i Kačenka nás obchází, poslouchají, radí i chválí. Už víme, co děláme dobře. Víme, co dělat, když je něco špatně. Víme, jak se doladit, jak artikulovat, abychom zněli lépe, jak „otevřít“ náš hlas. I když zpíváme společně, pracuje se s námi individuálně. Některé písničky už si užívám.

K večeru jsme už všichni unavení. Trocha síly se nám vrátila po večeři. A taky si zájemci mohou dopřát soukromou lekci, vypilovat nasazování správného tónu a podobně. Nakonec jsem překonala stud i já a před zraky přihlížejících jsem si za Danina kytarového doprovodu střihla sólo Ej lásko, lásko. Nikdo neutekl, nikdo si nezacpal uši, a dokonce jsem se dočkala pochvaly. Zkusila jsem to ještě párkrát. „Evi, nádhera. Neříkej, že jsi takhle nikdy nezpívala. Na to, jak špatně slyšíš, fakt zírám. Krásně držíš melodii a čistě zpíváš,“ nešetřila chválou Dana. I mně se můj zpěv líbil. Poprvé v životě. Sklidila jsem aplaus. V zápětí to odcházím strávit v klidu a o samotě na pokoj. Dnes večer jsem si ve sprše poprvé broukala, aniž bych se styděla sama před sebou. Nějak se mi zvedlo sebevědomí.

Den třetí - nahráváme

zpěv

A je to tu. Náš den D, hodina H. Začínáme opět v deset hodin pohybově hlasovou rozcvičkou. Dopilováváme detaily a učíme se poslední písničku – Ej bože můj. Kačenka nám zase rozdává rozličné nástroje, a kdo si troufá, tvoří další článek kapely. Já si troufám na jakési chrastítko. V pozadí na nás svítí červené světýlko přístroje, který vytrvale nahrává. Zpíváme sborem všechny písničky, které jsme se naučili. Nejdřív na zkoušku a pak načisto. A zpíváme také svá krátká sóla. Každý si několikrát zazpívá „Ej lásko, lásko, ty nejsi stálá.“ Když to zní, jak má, dostáváme pokyn a přidáváme sbor: „Jako voděnka mezi břehama.“ Podobným způsobem zpíváme ve dvojicích Tcanich sa u popa.

Najednou je to všechno za námi. Je jedna hodina odpoledne, čas oběda a loučení. „Jste skvělí.  Budu vás mít v hlavě minimálně do dalšího kurzu. A nezapomeňte si zpívat,“ loučí se s námi Dana a mně se potí oči. Když si kdokoliv z nás bude chtít opět zazpívat pod odborným vedením, můžeme vyrazit do sboru lektorky Dany. Ten se v Praze schází každé úterý a jedinou podmínku, a tou je absolvování kurzu, už splňujeme všichni. Určitě se stavím.

Ptáte se, co mi kurz dal? Přijela jsem tam s pocitem, že mám-li před kýmkoliv zazpívat, nebo jen zanotovat nějakou melodii, stáhne se mi krk a oněmím. To za prvé. A za druhé, mám averzi na svůj vlastní hlas, který mi vadí poslouchat i v přehrávači, když přepisuji rozhovory. To sevření je teď úplně pryč. A svůj hlas jsem se tam naučila přijmout jako svoji nedílnou součást. V sobotu večer jsem uvažovala: „Stejnou averzi mám i na hlas Karla Gotta a Martina Chodúra, a kam to hoši dotáhli. Takže vlastně v cajku.“ Od té doby ho mám ráda čím dál víc.

Odešla jsem s pocitem, že můj hlas není dokonalý. Ale zároveň nejsem ani nejhorší. To člověku neuvěřitelně zvedne sebevědomí.

Díky vám všem!

Již brzy se můžete těšit na uveřejnění nahrávek!

Kam dál?

Více o kurzech zpěvu pro nezpěváky si můžete přečíst ZDE

Šla byste na kurz taky?

   
24.02.2010 - Společnost - autor: Eva Soukupová

Komentáře:

  1. avatar
    [13] mio [*]

    téééda holky, mě to úplně navnadilo, ale asi by mě tam nevzali, protože zpívat už umímSml54 ale úplně mi to připomnělo kouzlo našich soustředění, která jsem absolvovávala se sborem (Kantiléna- působí zde při brněnské filharmonii), bývali jsme super parta a i když jsme neměli taková vtipná hlasová cvičení (třeba do kýblu jsem to fakt nikdy nezkoušela, ale teď mě to láká zkusit Sml30) vzpomínám na ta dětská a pubertální léta moc ráda! Zpívání je skvělý, hlavně a především s podobně naladěnými lidmi!Sml67 Těším se na zvukový záznam!

    superkarma: 0 24.02.2010, 20:51:08
  2. avatar
    [12] peetrax [*]

    Nešla, zpívat umím a i před cizími. Sml54

    Ale, Evo, ta reportáž je skvěle napsaná, úplně cítím tu atmosféru a nedivím se, že se ti nechtělo domů! Díky za zprostředkování skvělého zážitku! Sml67

    superkarma: 0 24.02.2010, 11:12:09
  3. [11] iřka [*]

    No , určitě bych to zkusila, ale já jsem určitě dřevo.

    superkarma: 0 24.02.2010, 09:39:28
  4. avatar
    [10] Eva Soukupová [*]

    A za odměnu jsem si hned v pondělí koupila nové karaoke pro svůj xbox Sml54

    superkarma: 0 24.02.2010, 09:14:13
  5. avatar
    [9] koryna [*]

    Moc pěknééééééééé Sml59taky bych chtěla zpívatSml16 

    Ej lásko lásko,ty nejsi stálá jako voděnka mezi břehama....

    http://www.youtube.com/watch?v=_dos4y5TnPU

    superkarma: 0 24.02.2010, 09:08:04
  6. avatar
    [8] Eva Soukupová [*]

    Určitě to zkuste, můžu jen doporučit. Už pro ten pocit, když se v neděli večer vrátíte domu. Vážení, mně bylo tak nádherně jak dlouho ne. Otevřela jsem si šampus. Od nedělního dopoledne zněla v hlavě slova té poslední písničky "ej bože můj, nechce se domů". Ten jeden víkend je málo a zároveň hrozně moc. Ani se to nedá popsat všechno Sml15

    enka1 — #4 Jde obojí, ne? Sml57

    Rikina — #2 Kýbl sluší každému Sml30

    Eva_Fl — #1 Hned, jak se trochu urvu, sestříhám to a pověsim na net.

    superkarma: 0 24.02.2010, 09:05:37
  7. avatar
    [7] OlgaMarie [*]

    RenataP — #6 Mně to šel manžel gůglovat hned po pořadu Uvolněte se, prosím, kdy paní učitelka zpěvu tvrdila, že by tam naučila zpívat i pana Krause. Naštval mě, protože jsem si kdysi chtěla koupit housle a to né, né a né...(Prý s ohledem na panelák. Sml64lajs! Ten houslista, který byl ochoten mě učit, byl pohledný.)

    superkarma: 0 24.02.2010, 08:09:19
  8. avatar
    [6] RenataP [*]

    OlgaMarie — #3 tak přesně to křičí i na mě....Sml67

    1. na komentář reaguje OlgaMarie — #7
    superkarma: 0 24.02.2010, 07:52:52
  9. [5] kat [*]

    Sml59pěkné, moc pěknéSml22

    superkarma: 0 24.02.2010, 07:48:19
  10. avatar
    [4] enka1 [*]

    Super reportážSml67 a super překlep: prkvem - dřevemSml30. To je prvkem nebo prknem? Neopravuj to, prosím, nech to jako soutěž.

    Rikina — #2 Docela Ti závidím. Já tam ten knedlík budu mít pořád. Houskovej.Sml16

    1. na komentář reaguje Eva Soukupová — #8
    superkarma: 0 24.02.2010, 07:06:12
  11. avatar
    [3] OlgaMarie [*]

    Reportáž na mě volá: "Pojď to také zkusit!" Sml59Sml59Sml59

    1. na komentář reaguje RenataP — #6
    superkarma: 0 24.02.2010, 06:51:00
  12. [2] Rikina [*]

    Evi, krásně jsi to všecko popsala Sml67 jako živé, jako živé. Sml57 Konečně taky vidím, jak mi to s tím kyblíkem slušelo. Sml52  A s tím závěrem úplně souhlasím, ten knedlík v krku je pryč, a hnedka vlastní zpěv zní jinak, čímž netvrdím, že bezchybně. Jo jo, pěkné to bylo...

    1. na komentář reaguje enka1 — #4
    2. na komentář reaguje Eva Soukupová — #8
    superkarma: 0 24.02.2010, 02:06:18
  13. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Mooooooc pekna reportaz a jste fakt sikuly a tesim se na nahravku, kdyze bude?

    1. na komentář reaguje Eva Soukupová — #8
    superkarma: 0 24.02.2010, 00:41:08

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme