Slzami smutku, ale pak také nádhernými slzami štěstí si prošla se svým synkem čtenářka s nickem Kuře.

Milá redakce,
musím říct, že moje citlivost na „dojemné scény“ se velice zvýšila během prvního těhotenství a ve druhém dosáhla astronomických výšin. Romantické filmy, filmy s dětmi, se zvířátky... Teď už je to zase v normálu, ale v těhotenství jsem ronila slzy snad i u večerníčku.

Chci ale psát o tom, jak jsem se nedokázala před lety ovládnout a bulela jak želva před synkem. Jako maličký zažil obrovský šok, po kterém přestal mluvit a jíst běžnou stravu. Z dvouletého „chlapa“ se stalo zase miminko - nemluvil, jedl jenom kojeneckou stravu a já ho piplala znovu od začátku. Ve chvíli, kdy zase začal trošku mluvit alespoň doma, jsme začali narážet na další problém - přestával slyšet. Ve třech letech už byl silně nedoslýchavý. Chodil do školky, kde byly báječné učitelky, které jeho potíže akceptovaly, braly v pohodě jeho mlčení, trpělivě mu nabízely běžné jídlo, upozorňovaly ho dotykem a výrazně artikulovaly, aby jim rozuměl. Syn se totiž naučil odezírat a tak svůj problém se sluchem minimalizoval.

Potom šel ve čtyřech letech na operaci. Já jsem byla v nemocnici s ním, věděl co se bude dít, věděl, že mu bude možná špatně, ale těšil se, že už ho nebudou ouška bolet. Bylo jaro, venku kvetly první kytičky a nádherně svítilo sluníčko.

Když se syn po narkóze probral a začal reagovat normálně, tak jeho prví věta byla „Mami, venku zpívají ptáčci“.  Tehdy jsem se neovládla a brečela jak malá holka. To prosté konstatování - zpívají ptáčci - mně tak dojalo, že jsem spotřebovala balíček kapesníčků. A uvědomila jsem si, že pro něj byly ti ptáčci něco nedosažitelného. Pamatoval si je, jak maličký je rád poslouchal a pak mu unikaly za stěnu ticha.

Dneska se spolu občas smějeme, jak mi pak chodil říkat abych „ztlumila mixér“ protože mu připadal hlučný, jak si spletl po zvuku tramvaj a vlak a jak se lekal aut.

Kuře

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

____________________

Děkuji, že jste se s námi podělila o tento krásný příběh se šťastným koncem.
A taky jste připomenula, že pomalu začínají zpívat ptáčci :), tak ať vašemu synkovi „zpívají“ jen samé šťastné písničky.
Saša

Téma dne 20. února 2012: Dojmy a pocity

  • Kdy a nad čím jste se naposledy dojaly
  • Jste s přicházejícím věkem dojatější než dřív?
  • Skrýváte slzy dojetí před okolím?
  • U čeho se dojmete nejvíc? (film, děti, partner, zármutek)
  • Můžete psát i názvy filmů (včetně romantických), které vás zaručeně dojmou a rozbrečí.
    Jsem zvědavá na jejich tituly, stejně jako na vaše příspěvky a komentáře.
  • Pište dojemně a s citem, všechno co vás napadne, všechno co vás dojalo či dojme.
    Ať už jde o události veselé, smutné či na zamyšlení.

redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z pisatelek odměním tělovou kosmetikou solutions od Avonu a vzorkem Weleda

kosmetika

Reklama