Bulvár

Kupte si štěstí. Kupte si štěstí!

Když jsem byla malá, tak na pouti měli za korunu k dostání papírové sáčky, ve kterých bylo malé překvapení. Korálky, prstýnek, přívěsek s peříčkem. Prodavač měl krabici se sáčky upevněnou na popruhu kolem krku a vykřikoval: „Kupte si štěstí, kupte si štěstí.“ Vybírala jsem vždycky dlouho a děda se smíchem říkával, že jsem sama to největší štěstí.

Za jeho dětství prý štěstí z krabice vybíral velký barevný papoušek. Přála jsem si samozřejmě papouška, který mi velikým zobákem vyloví něco úžasného. Ale děda zakroutil hlavou: „Třeba bys byla zklamaná a zlobila se na papouška.“

papouch

Na papouška jsem si pak v životě vzpomněla ještě mockrát, když jsem chtěla po druhých, aby vybírali místo mě, a pak jsem se divila, že z té cizí volby žádné vlastní štěstí necítím.

„Kupte si štěstí,“ slyšela jsem nedávno za sebou. Otočila jsem se do pestré nabídky „losů škrabáků“. Koupila jsem si jeden s papouškem a sobem za korun dvacet. Dodnes ho mám v peněžence, protože se mi nechtělo papouška stíráním připravit o zobák. A taky mě bavila představa, že ten los má obrovskou cenu, a snila jsem o tom, co všechno bych si koupila, jak bych všechny ty problémy, s kterými se potýká každý z nás, jedním papírovým obdélníčkem vyřešila.

Koupit ještě neznamená mít

Plánovala jsem si, co bych každému koupila, a splnila mu tak jeho sen. Jenže pak se ty sny začaly rozpínat, jak se říká, že s chutí roste hlad. A přišla jsem si jako Bolek Polívka v kultovním filmu Kurvahošiguttentag, když řekl: „Co ještě chcete, vždyť jsem koupil děckám kolotoč!?“ Ono se to lehce řekne. Koupit ještě neznamená mít štěstí.

Tak například já denně chodím kolem jedné výlohy, kde vídám úžasné boty za nekřesťanskou cenu. A říkám si: Já bych byla tak šťastná, kdybych je měla. Třeba je zlevní. Každý den kolem ní projdu a sním, jak by se skvěle hodily k šatům, které mi visí ve skříni, a už dlouho k nim hledám boty do páru, kterému pak jeden muž určitě neodolá.

A jak tak každý den chodím kolem té výlohy a trnu, jestli tam ještě budou, jsem jak na kolotoči, který byl původně určený pro děti, které na rozdíl od nás dospělých vždycky bezelstně a na rovinu dokážou říct, co chtějí, aby se cítily šťastné.

Vleču ho tedy za rukáv saka před výlohu s botami: „Vidíš je? Řekni, nebyly by úžasné k těm šatům, které už od tebe mám? A jak bych byla šťastná, kdybych je měla!“

Čtěte také:

   
01.08.2014 - Společnost - autor: Hana Novotná

Komentáře:

  1. [16] MagdaN [*]

    Kadla — #9 s těmi losy to slyším poprvé, ale prima tip, díky!!!

    superkarma: 0 04.08.2014, 21:08:55
  2. [15] malcovarenata [*]

    já si chci taky koupit štěstí :)

    superkarma: 0 03.08.2014, 21:00:43
  3. [14] KARLA KREPELKOVA [*]

    Stesti se prece neda koupit.

    superkarma: 0 01.08.2014, 14:42:34
  4. avatar
    [13] Milala [*]

    Kadla — #9 Taky dávám svým dětem na Vánoce losy.A taky u toho sedíme dlouho a třeseme se nedočkavostí,co kdybySml30

    superkarma: 0 01.08.2014, 12:22:17
  5. avatar
    [12] gerda [*]

    Kadla — #9 já jsem takhle na vánočním srazu rozdávala tikety Sportky, náhodný tip za 16 - tenkrát ještě. Taky to bylo fajn, protože bylo ještě pár dní do tahu a déle se mohli těšit.  Nevyhrál nikdo (nebo se aspoň nezpřiznal)Sml30

    superkarma: 0 01.08.2014, 12:19:07
  6. avatar
    [11] risina [*]

    Rikina — #8 Taky mě to napadlo, jen jsem to odeslala Sml33.

    superkarma: 0 01.08.2014, 09:43:30
  7. avatar
    [10] Kadla [*]

    ToraToraTora — #7 No, to sice jo, ale i tak ten dnešní článek patří k těm, kterým jsem porozuměla Sml16

    superkarma: 0 01.08.2014, 09:28:00
  8. avatar
    [9] Kadla [*]

    Předloni jsme slavili Štědrý den s celou rodinou - já, mí dva synové, moji rodiče, můj bratr, jeho žena a jeho dvě děti. Dárků bylo habakuk a hádejte, jaký dárek měl naprosto největší úspěch? Losy, které jsem každému z nich koupila... Strávili jsme u "rozbalování" losů skoro dvě hodiny, protože každý z nás pomalu opatrně seškrabával a všichni ostatní zatím napjatě čekali, jestli něco nevyhrál a komentovali to... Byly to dvě hodiny krásného napětí, jestli na někoho z nás nekápne nečekané "štěstí"... Tři z těch losů vyhrály 10 korun, jinak nikdo nic, ale za tu legraci a pohodu to fakt stálo.. Sml30

    1. na komentář reaguje gerda — #12
    2. na komentář reaguje Milala — #13
    3. na komentář reaguje MagdaN — #16
    superkarma: 0 01.08.2014, 09:26:32
  9. [8] Rikina [*]

    risina — #6 nooo... kdyby ten, co kupuje šaty a boty, byl jiný, než ten, co potom neodolá, tak by to smysl dávalo...

    1. na komentář reaguje risina — #11
    superkarma: 1 01.08.2014, 09:06:01
  10. avatar
    [7] ToraToraTora [*]

    Ten předposlední odstavec je divný. Sml80 S botami zažívá pisatelka každý den napínavé chvilky, zda tam na ní čekají. Kdežto kolotoč je, ad text výše, paralela toho, že Bolek utišil špatné svědomí z dědictví. A pak je plácnuto, že děti si umí říct, co chtějí a mít z toho nekomplikovanou radost. A to všechno v hanebně poskládaném souvětí.

    1. na komentář reaguje Kadla — #10
    superkarma: 1 01.08.2014, 08:41:36
  11. avatar
    [6] risina [*]

    Rikina — #5 Stejně je to divný - když už jí koupil šaty, tak už jì asi neodolal a má ho jistýho, tak proč k nim kupovat boty, aby vytvořila pár, kterému on určitě neodolá? Sml58

    1. na komentář reaguje Rikina — #8
    superkarma: 1 01.08.2014, 07:13:52
  12. [5] Rikina [*]

    gerda — #3 no to jo! Sml52 Ale musí ho vláčet. Sml57 Některým stačí ukázat... Sml58

    1. na komentář reaguje risina — #6
    superkarma: 0 01.08.2014, 06:54:59
  13. avatar
    [4] gerda [*]

    Rikina — #2 já jako holka milovala losy Červeného kříže. Pán je měl naskládané v dlouhé krabičce, dost se na ně vyhrávalo. Musely si po vytažení na boku rozstřihnout (na to tam měl i nůžky), rozložilo se to a uprostřed byla výše výhry. Myslím, že byly za 5 korun a vyhrávaly se malé částky. Pro dítě i to bylo fajn.

    superkarma: 0 01.08.2014, 06:51:51
  14. avatar
    [3] gerda [*]

    Rikina — #2 Ten je náhodou moc důležitej!!! Když koupil šaty, koupí i boty!Sml52 A pak kabelku.Sml58 A k ní ladící pásek. A....Sml30

    1. na komentář reaguje Rikina — #5
    superkarma: 0 01.08.2014, 06:49:55
  15. [2] Rikina [*]

    gerda — #1 no přece ten, co koupil ty šaty Sml57 to je celkem jedno, kdo. Sml80 Štěstíčka z pouti jsem si jako dítě kupovala a pamatuju, že to vždycky bylo zklamání, protože to byly strašné tretky k ničemu. Ale tam člověk neplatí za tu věc, ale za ty možnosti - za tu chvíli těšení se, co kdyby tam bylo něco blíže neurčeného, zato naprosto úžasného. Za ten okamžik napětí, vybírání a přemýšlení, kterou z těch obálek či sáčků z kupy vylovit. Samozřejmě že jako dospělý už člověk ví, že tam nic úžasného nebude nikdy a tudíž to nemá to kouzlo. Sml15 Los si ovšem někdy koupím - a taky tam nikdy nic úžasného není, jen zase ty možnosti... Mimo jiné ale za štěstí považuju i to, že nemusím nikoho vláčet za rukáv a říkat si mu o boty Sml57

    1. na komentář reaguje gerda — #3
    2. na komentář reaguje gerda — #4
    superkarma: 2 01.08.2014, 06:44:16
  16. avatar
    [1] gerda [*]

    Tak nějak to bude. Štěstí není veličina měřitelná penězi. Obdivuju sílu vůle neseškrabat výherní políčko, když už bych investovala, chtěla bych vědět, jak to dopadloSml30 Není mi ale jasný poslední odstavec článku. Kdo byl vlečen za rukáv před výklad, že se o něm nepíše??Sml2

    1. na komentář reaguje Rikina — #2
    superkarma: 0 01.08.2014, 05:43:31

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme