Až dodnes mě míjely zprávy o tom, že někde hořelo a požár vzniknul díky úderu blesku. Ale jak říkám, až dodnes...

Odpoledne se začala stahovat mračna a začala pořádná bouřka. Najednou se ozvaly dvě rány. Ta první byla normální, bouřková. Zato ta druhá, byla opravdu mohutná. Celý dům se zatřásl, ztichnul a zhasnul.

Po prvotním šoku z  rány začala plakat moje patnáctiměsíční dcera, se kterou jsem byla sama doma. Utišila jsem ji a za chvíli ztichla i bouřka. Šla jsem se proto podívat, co se stalo s proudem. Když jsem kontrolovala jističe v rozvodné skříni, spatřila jsem někoho za dveřmi. Otevřela jsem a stál tam náš soused (starý, asi pětasedmdesátiletý pán).

A že prý, jestli jsem se byla dívat na půdu, že nám jde kouř ze střechy. Vyběhla jsem hned nahoru, otevřela dveře na půdu, a tam jsem viděla scénu jako ze špatného filmu. Jeden střešní trám hořel, kolem něj desky, které drží tašky a všude bylo plno kouře.

Do toho na mě zezdola volal soused, jak to tam vypadá. Běžela jsem dolů, letmo jsem mu řekla, že nahoře hoří a šla pro hasicí přístroj. Vím jen, že byl strašně těžký, ale podařilo se mi s ním vyběhnout nahoru. Přemýšlela jsem, jak se přístroj spouští, soused mi poradit neuměl. Bouchat dlaní po spouštěči bylo marné, tak jsem ho převrátila a bouchala s ním o zem. Po třetí ráně to v něm zasyčelo a mohla jsem hasit.

Voda oheň uhasila, a když byl celý přístroj prázdný, tak střecha už nehořela, jen doutnala.

Hned nato jsem zavolala manželovi, že hoříme. Bohužel mi v telefonu moc nerozuměl, ale přijel hned. Zbylo na něj už "jen" polévání doutnajících trámů, které jsme museli trochu zchladit.

Kromě hořící střechy nás čekalo nepříjemné překvapení v podobě zničené televize, videa, věže i počítače. Ale vyvázli jsme zdraví a to je to hlavní.

Všechno dobře dopadlo, ale jen díky tomu, že jsme si kdysi dávnou koupili hasicí přístroj. Mějte jej doma, nevíte, kdy se bude hodit.    

     
Reklama