dog

„Maminko tatínku, my chceme pejska!“ Snad v každé rodině zaznělo toto dětské přání. Samozřejmě i v té naší. Když jsme bydleli v Karlíně, byli jsme zásadně proti a své zamítavé stanovisko jsme hájili tím, že není kam s pejskem chodit na procházku. V centru Prahy, kde je nejbližší park několik stanic tramvají a kde vás očůrané rohy domů a každodenní kličky mezi psími hovínky pěkně štvou. Uznaly naše argumenty a byl chvíli klid.

Pak přišly povodně, stěhování na kraj města a přání pořídit psa přišlo zase na přetřes. Výmluva, že není kde psa venčit, už neobstála, protože všude kolem byla příroda. Já bych se i nechala obměkčit sliby a slzami, ale přece jenom jsem věděla, že pes není hračka, vyžaduje péči, pozornost a každodenní venčení za každého počasí. Na mnoho let.

„Maminko, my ho budeme venčit, cvičit, budeme brzy vstávat, budeme se o něj střídat, prosííííím,“ znělo unisono. Nechala jsem tedy rozhodnutí na manželovi. Ten byl stále proti, protože nikdy psa neměl a jeho vztah ke zvířatům byl přinejmenším chladný. Vymyslel si tedy fikanou podmínku. „Dobře, koupím vám psa, když budete mít obě vyznamenání!“

To je tenkrát pěkně podcenil. Pes byl motiv natolik silný, že obě zabraly, jedna měla samé jedničky a druhá dvě dvojky. Nebylo tedy zbytí než slib splnit.

Vybrali jsme si plemeno, chovnou stanici a jeli si pro štěňátko.

Tak rok je pes bavil. Opravdu ho cvičily a bez reptání venčily. Ale postupem času začal zájem jedné z dcer upadat. Když jsem na ni udeřila, že se má o psa postarat, pokud sestra není doma, vypadlo z ní, že ona vlastně psa nechtěla a že jenom držela se ségrou basu. A byli jsme u toho. Neochota ráno vstávat nebo se večer odvalit od televize kvůli psovi se stupňovala. A když už, tak venčení na pár minut a šup zase zpátky domů.

A tak to zbylo na mě.

Naštěstí jsem s touto variantou počítala a sama si psa přála, takže mi to nečiní žádné potíže. Naopak.

Ale ne všude to pro psa dopadne tak šťastně. Nejedno štěňátko nebo i dospělý pes skončí v útulku, protože i rodiče zapomínají na jednu zásadní věc. Že mají zodpovědnost.

Takže, milé maminky a tatínkové, pokud zvažujete pořídit dítěti psa, uvědomte si, že si přiděláváte starost navíc.

Jak je to u vás, milé ženy-in? Uvažujete o tom, že koupíte dítěti psa? A počítáte s tím, že to bude vaše starost? Už psa máte? A jak se o něj starají vaše děti? Můžete se na ně vždy spolehnout?

Reklama