Moderní mýty – urban legends – se často vztahují ke specifickým oblastem. Jedním z takových legendárních míst je pražský Žižkov. Čtvrť proslulá rasovými konflikty, vysokou kriminalitou a podezřelými hospůdkami je pro současného člověka stejně podmanivě děsivá a hrůzyplná, jako byl pro středověkého Angličana temný Sherwoodský les. Poslyšme tedy, co se v ní jednomu „sousedovi mého kamaráda“ stalo.

Šel jsem takhle domů z hospody, už docela nadrátovaný, bylo dost po půlnoci, a najednou koukám, proti mně skupinka čtyř romských spoluobčanů. Přemýšlel jsem, že přejdu na druhý chodník, ale pak jsem si řekl: „Neblbni, budou si myslet, že se jich bojíš,“ tak jsem šel dál. Samozřejmě že mě zastavili a hned do mě začali strkat.

„Hele, koupíš vod nás cihlu, jo?“ vyhlásil jeden a vrazil mi pod nos cihlu.
„Co bych dělal s cihlou?“ pokusil jsem se o trochu logiky.
„Hele, prostě ji koupíš, jasný!“ přidal se druhý.
„Ale já nepotřebuju...“
V tu chvíli jsem jednu koupil. Ne cihlu, ale pěstí.
„Naval kilo a dostaneš cihlu!“ pokračovali noční obchodníci ve své neodolatelné reklamní kampani. Došlo mi, že nemám na výběr.
„Tak dobře,“ zatápal jsem v peněžence, „máte zpátky na dvoustovku?“
„To je sleva, vole,“ hrábl mluvčí skupinky po bankovce.
„Tady máš cihlu,“ vrazil mi druhý do ruky patřičný artikl. Pak se partička za hurónského smíchu zdekovala.

Počkal jsem, až ti mizerové zmizí, a vztekle mrštil cihlou k nejbližší popelnici. Pak jsem se poněkud potácivě vydal domů. O dva bloky dál najednou zpoza rohu vyšla... ta stejná partička.
„A hele, koho tu máme...“
Zatrnulo mi.
„Tudyma můžeš projít jenom jestli máš vstupenku, víš?“ uchechtl se ten nejukecanější.
„A to je...“ tak nějak už jsem tušil, k čemu celý rozhovor směřuje.
„Cihla,“ triumfoval úspěšný obchodník.

Když jsem se konečně dostal domů, o pět set korun chudší, s rozbitým nosem a s monoklem, pochopil jsem, že jsem se stal svědkem sociokulturního rozvoje menšin – od prostých krádeží přešli ke kapitalismu.

S využitím prací Martina Buchtíka.

Co říkáte téhle urban legend? Slyšela jste ji už někdy vyprávět? Nebo jí podobnou? Znáte nějaké příběhy ze Žižkova?

Reklama