V kauze spisovatel Milan Kundera versus StB předložil Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) další dokument.

Ten spisovatele Milana Kunderu usvědčuje z udání protikomunistického odbojáře a agenta západních služeb Miroslava Dvořáčka.

Jedná se o osobní list příslušníka SNB, který tehdy sepsal záznam o celém případu. Spor o udání tak pokračuje, neboť spisovatel vehementně tvrdí, že je obvinění lež.

Kdo nevěří, ať tam běží!

ÚSTR však na pravosti dokumentů, které Kunderu usvědčují, jednoznačně trvá a odvolává se právě na nově zveřejněný dokument příslušníka SNB Jaroslava Rosického, v němž se o Kunderovi opět mluví.

„Dokumenty se našly v archivu bezpečnostních složek, ve spise Miroslava Dvořáčka a jsou originálně podepsané policistou, který v tu dobu sloužil,“ řekl tiskový mluvčí ÚSTR Jiří Reichl.

„Ukazuje se, že pan Rosický je skutečně osobou, která byla zaměstnancem národní bezpečnosti a skutečně pracovala na obvodním velitelství,“ potvrdil Rosického identitu Vojtěch Ripka z ÚSTR.

Podle spisovatele je ale celé zjištění týkající se jeho angažovanosti čistou lží.

„Vždyť já toho člověka (M. Dvořáčka) nikdy neviděl, já ho vůbec neznal!“ zdůraznil v jediném komentáři, který k celé aféře zatím poskytnul.

Sám prý netuší, jak se jeho jméno mohlo do tajných dokumentů, které se týkaly Dvořáčkova zadržení, dostat. To, co ústav a spolu s ním média učinila, však označil za „atentát na autora“, který se stal účelově v okamžiku začátku výročního 60. knižního veletrhu ve Frankfurtu (pche! – pozn. redakce).

Podporu mu vyslovili i přátelé z české kulturní veřejnosti.

Klíčový by pro ÚSTR i Milana Kunderu mohl být soudní spis z líčení s Dvořáčkem, který by se měl nacházet v Národním archivu. Zatím si jej ale nikdo nevyžádal, řadu písemností navíc zničily povodně v roce 2002.

Dvořáčkův případ zůstává nejasný

ÚSTR se zatím vedle zmíněných dvou dokumentů opírá o výpovědi aktérů celého příběhu z 50. let. Manželka Miroslava Dlaska, která Dvořáčka ukrývala, badatelům řekla, že až na sklonku života jí muž prozradil jméno Kundery – jako jediného člověka, kterému se o úkrytu západního agenta tehdy svěřil.

Sám vězněný Dvořáček, který se ve Švédsku zotavuje z mrtvice, své zatčení nikdy nepopsal ani vlastní rodině.

Příběh Dvořáčka ovlivnil i život rodiny Toušových, která jej v roce 1950 skrývala při přechodu hranic. Touš byl v jiném procesu za pomoc převaděčům odsouzený k deseti letům těžkého žaláře a konfiskaci veškerého majetku.

Badatelé nyní chtějí zjistit, zda-li za jejich odhalením stojí Dvořáčkova výpověď při krutých komunistických výsleších.

Myslíte si, že  „pohřbených“  14 a 10 let života nevinných lidí v komunistickém kriminále lze jen tak jednoduše hodit za hlavu? Jste také zastánci „tlusté čáry“ za minulostí? Jak by se vám líbilo, kdyby váš muž, syn, otec či jiný příbuzný, byl vytržen z rodiny a kvůli ambicím a bezcharakternosti nějakého vypočítavého a poplatného pohůnka režimu přišel o část života, možná o život celý?

Reklama