Reklama

píše ve svém příspěvku čtenářka s nickem ekleinovka. A podobně jsou na tom i její děti. Všechny mají hudební talent, umí hrát na klavír, zpívají a k tomu stíhají sport a studia.Jejich máma je na ně právem hrdá. Ale vždycky to nebyla taková idyla...přečtěte si její příspěvek

Krásný poslední pracovní den všem. Nejen sportem živ je člověk /navíc pokud není tenista, hokejista, golfista nebo fotbalista, tak musí pracovat ještě ve svém oboru/, ale i kultura je součástí našeho života /opět ne všech/.

Kulturní barbar rozhodně nejsem. Kromě již zmiňovaného sportu jsem od šesti let chodila do hudebky. Hrála jsem na klavír až do svých sedmnácti let. Pak jsem s tím sekla a začala se věnovat věcem úplně jiným/hlavně randění =D/. Na přehrávky a koncerty jsem se jako malá těšila a současně jsem měla pěknou trému .Jediný, kdo z rodiny na ně chodil, byl taťka. Ten mne podporoval ve všech mých činnostech. Ve školním sboru bylo veselo, ovšem repertoár velmi omezený - budovatelské písně převažovaly. No nic, čas uběhl jako voda a i já měla doma tři ratolesti.

Nejstarší syn se pomamil - ale jen na tři roky. Když jsem viděla, s jakou nechutí přehrává stupnice a etudy, nechala jsem ho u sportu. Byl ale vděčným návštěvníkem koncertů, přehlídek a vystoupení svých dvou mladších sourozenců. Nikdy nevynechal.

Prostřední synek má absolutní hudební sluch. Bývalý muž jej nenáviděl za to, že zpívá a nevěnuje se sportu, jak mu nakazoval. Jen jsem mu zahrála melodii na klavír, už ji uměl. Chodil na solový zpěv i do sboru. Hrozně ho to bavilo. Vyhrával soutěže, v muzice se cítil jako ryba ve vodě. Věnoval se hudbě i sportu, to se přece nevylučuje. Čím měl větší úspěchy, tím víc jej táta ponižoval. Ublížil mu už jako malému, ale to je na jiné téma. Prostě to dopadlo tak, že se zasekl a přestal se vším. Teď si střihne Bocceliho, když se lehce připije. To dá cokoli jako z partesu. Jsem ráda, že vše ve zdraví ustál, to je pro mne nejdůležitější.

Dcerka je univerzál.Od mala v encyklopediích,kluci ji to učili od roka a když nám v roce a půl začala říkat písmena,faunu v encyklopediích česky i latinsky, nijak nás to nepřekvapovalo. Písničky stačila odposlouchat od brášky, angličtinu ode mne. Až když jsme šli na dvouletou kontrolu, byla lékařka v šoku. Tak jsme přidali sport, aby nebyla tolik přechytralá...Balet ji chytil, tancovala v divadle, zpívala. Jezdila na dětské módní přehlídky...byly to krásné roky, když byli malí...

Pak jsme se přestěhovali na sever, tady přešla na vrcholový sport a při tom zpívala ve sboru, když byla zrovna doma a na gymplu.

Teď už studuje dvě vš, při tom stíhá odpolední práci, sport už jen rekreačně. Zato v knihách si umí poležet...Jsem ráda, že moje děti jsou takové, jaké jsou .Přestáli jsme toho hodně. Máme se moc rádi, všichni. Držíme spolu. Jen nejstarší syn nám strašně chybí a chybět bude - tahle díra zalepit nejde...

ekleinovka

Milá ekleinovko, máte úžasné děti a není divu, že jste na ně hrdá, přesto je z vašeho příspěvku cítit smutek...

Co vaše děti milé ženy-in? Vedete je ke kultuře? Mají o ni zájem samy? Co je nejvíc baví? Hudba, tanec, výtvarné umění? Podporujete je v zájmu o kulturu? Jak jste na tom byla vy, když jste byla malá? Vedli vás rodiče ke kultuře?

Napište nám na redakce@zena-in.cz