Nedá mi to, abych nepřidala pár svých postřehů k dnešnímu tématu.

I když už jsem, jak se říká, žena v letech, s muži tolik zkušeností nemám, je to skoro až neuvěřitelné, ale celý život jsem věrná jen tomu jednomu.

To ovšem nic nemění na faktu, že muži se mi líbí a čím jsem starší, tím se mi líbí ti mladší. Odjakživa mě fascinovali kulturisté. Ne tak ženy – kulturistky, jejich těla se mi zdají spíš odpuzující, ale muž – kulturista, to je něco! 

Jejich těla jsou anatomicky dokonalá, a hlavně ve mně vzbuzují touhu schoulit se jednomu z nich do náruče a být tam v bezpečí. I když jsou to chlapi jak hora, vyzařuje z nich i něžnost.

Ale nic se nemá přehánět, a tak by to klidně ani nemusel být stoprocentní kulturista, ale muž s průměrně vypracovanou postavou, jen by mohl mít mužnou hruď porostlou chloupky – a to dost. A když by byl tmavovlasý a měl tmavé oči, nemělo by to chybu. Samozřejmě kromě tělesné stránky by měl disponovat i inteligencí. To by byla nádhera.

Asi jsem v tomhle směru ujetá, ale přiznám se, že jistou dávku vzrušení mi dopřejí i chlapi, kteří se věnují vojenské historii. Jakmile mám příležitost, nevynechám žádnou z rekonstrukcí rakousko-pruské války, která se tu každoročně koná. Když pominu nesmyslnost všech válek, přehlídka těchto mužů v uniformách má fakt něco do sebe. Pro mě je to teda zážitek! No a podobně na mě působí šermíři, pochopitelně ti v historických úborech, s dlouhými vlasy.
  

No a když je mi hodně těžko na dušičce, uvítala bych vedle sebe muže typu Rolfa Wonky. To byl nádherný chlap!


A aby té mé ujetosti nebylo dost, nesmím zapomenout na Vinnetoua. Když jsem byla ještě holčina, byl mým idolem,  jeho kvalit nedosahoval žádný kluk z širokého dalekého okolí, ani kdysi, ani potom.


V poslední době mě taky zaujal jeden muž, ten o tom naštěstí nemá vůbec ponětí. Je proti mně mladíček a vyskytuje se na mém pracovišti. Ten vám má tak krásné ruce, že je jen těžko popíšu. Dlouhé, štíhlé prsty, hezky tvarované svaly, mírně vystouplé žíly, je to prostě nádhera, to byste, milé ženy, koukaly, s jakou radostí mu nesu nějaká lejstra k podpisu. A taky byste se divily, kdybyste mi v tu chvíli viděly do hlavy. No, asi by se divil i on. Ale byla by to nádhera, kdyby mě jednou ty ruce pohladily, objaly …

Je to fajn, že snít a fantazírovat si můžeme, jak chceme. Večer se pak schoulím do náruče tomu svému, také již v letech, který mě má stále rád a je moje jistota a bezpečí. Teda aspoň si to myslím.


EvaH


EvoH,
a co Váš muž, ví o tom, kteří muži se Vám líbí, a je alespoň některému z nich podobný?

Musím se přiznat, že kulturisté mě příliš nepřitahují, ale Vinnetou něco do sebe měl... I když jako malou mě víc přitahoval Old Shatterhand :-).  

Dnes se bavíme o mužích. Existuje muž, na kterého nikdy nezapomete?

                                                       redakce@zena-in.cz
Reklama