Je vám ten podivný název povědomý?

 

Tak jste možná řešila můj malý módní kvíz.

 

A dnes, při pátku, bychom mohly trochu odlehčit téma a podívat se na tuto raritku zblízka.

 

Svět módy je na podobné kuriozity, vylomeniny a bizarnosti opravdu bohatý.

 

Je až zarážející, kolik lidí tak rádo těmto výstřelkům podléhalo.

Kolik lidí si  tak rádo mordovalo tělo, deformovalo údy a komplikovalo přirozený pohyb.

Zní to spíš jak věta z válečné reportáže než z oblasti odívání, co?

 

Kulhavá sukně je jednou z těch malých, logice odporujících ztřeštěností, kterou módní tvůrce vymyslel tak trochu pro svoje pobavení.

Sám autor Paul Poiret to komentuje slovy: “Osvobodil jsem její hrudník a spoutal její nohy.“

 

Tento citát z roku 1910 hovoří za vše.

 

Poiret se zasloužil o odstranění korzetu, zbavil ženu stylizované a pochmurné image secesní madam.

Učinil ji mladší, krásnější a odvážnější.

Vyměnil zapudrované, seprané pastelové odstíny za syté barvy a jasné vzory.

Jeho agresivní vpád do módního světa na přelomu století znamenal doslova revoluci.

 

Ale vše, co začalo tak geniálně prostě, se mu později vymklo z rukou a tolik objevná přirozenost ho začala nudit.

 

„Móda potřebuje tyrana,“ hlásal.

 

A tak z egoistické touhy po senzaci vymyslel sukni, která byla u dolní záložky tak úzká, že nutila nositelku k drobným cupitavým krůčkům japonské gejši.

 

Ženy nechodily, ale trapně capkaly a často padaly, až je s podivem, jak dlouho jim to vydrželo.

 

Celé čtyři roky si to ženy pajdaly, klopýtaly a kulhaly ve jménu módy a pan Poiret se tiše smál.

Reklama