patrně chtěla být i naše čtenářka snickem Dasena, když se jako dívenka vypravila d města ke kadeřnici. Ale ten den místo v kadeřnickém křesle, skončila rozplácnutá v kaluži, jak se snažila, aby jí neujel vlak.

Moje maminka si velmi potrpěla na účes, chodila pravidelně ke kadeřníkovi a tak to učila i mne. Protože jsme bydleli na malé vesnici, museli jsme jezdit do vedlejšího města, u nás žádná kadeřnice nebyla.

A tak maminka vyslala i mne. Maminka byla švadlena a tak jsem chodívala i nastrojená, jako panenka.

Pamatuji se, že sousedé říkali tatínkovi „ Franto, jak Ty můžeš mít tak krásnou holčičku?“ to jsem se vždycky styděla a červenala. Nosila jsem mašli ve hlavě, punčocháčky sladené k oblečení a tatínek byl hned o metr vyšší:o)

Ale abych se vrátila k tématu.

Oblékla jsem se a vyrazila na nádraží. No nebylo to nádraží, spíše jen zastávka, která je tam dodnes. Zastávka byla však asi půl kilometru od naší vesnice a vedla tam jen cesta mezi poli. Na vlak jsem to měla jen tak tak a tak jsem pospíchala a vidím v dáli, že vlak už jede.¨

Dala jsem se do běhu a ehle, plác, plác a byla jsem v louži rozplácnutá, jak široká tak dlouhá. Začala jsem brečet a věděla, že takhle do města jet nemůžu.

Vrátila jsem se zablácená domů, ubrečená a nešťastná, že nebudu krásná:o) Nezbývalo než se převléct, vykoupat se z bláta a můj účes nebyl ani zvrzaný, ale ani krásný.

Prostě jsem zůstala tak, jak jsem byla stvořená od přírody.

Co bych za ty vlásky dala dnes, po porodu mi zůstaly vlasy slabé a neforemné, když jdu ke kadeřníkovi, jako bych tam nebyla, když jsem se vyspala, zase ze mne je čarodejnice:o)

A při dnešních cenách je snad pro mne kadeřnice i zbytečná. Přesto se snažím alespoň jednou za tři měsíce jí navštívit.

Tak Vám milé ženy-in a milá redakce přeji dny bez nepohody, až půjdete ke kadeřníkovi:o)

dasena

Milá daseno, nepropadejte skepsi, vlasy se možná časem zase dají do kupy.

Text nebyl redakčně upraven

Reklama