Kdo z vás má někoho blízkého na vozíku, jistě ví, že těmto lidem neztěžují život jen veřejná místa, kde chybí bezbariérové přístupy, ale často mají problémy  i ve vlastním bytě.

„Neumím vařit, takže v kuchyni moc času nestrávím, ale když si jdu uvařit kávu nebo čaj, musím se pohybovat po čtyřech jako kočka. A to mám štěstí, že jsem alespoň schopen tohoto pohybu „na čtyřech“, protože jinak bych neměl šanci se s vozíkem dostat do kuchyně ani třeba pro sklenici vody...“ Říká pan Petr, který je od dětství upoután na invalidní vozík.

Slečnu Alici zase musí do kuchyně nosit její tatínek. Stejně jako pan Petr totiž není schopna se s vozíkem do kuchyně dostat, natož se tam pohybovat...

 

Jak by tedy měla alespoň přibližně vypadat kuchyň pro tělesně postižené?

Základem je tvar kuchyně do písmene U nebo L a snadná dostupnost věcí jako:

-          jednoduché ovládání spotřebičů

-          snadné otevírání skříněk a zásuvek

-          bezpečná manipulace s kuchyňským zařízením

-          přesná výška poliček a skříní

-          hloubka zásuvek

-          podlaha by měla být z nesmekavého materiálu

 

Chladnička by měla být umístěná 40–50 cm nad podlahou, pečicí trouba pak 70–80 cm. Pro samotný varný panel je ideální výška 73 cm. Z bezpečnostního hlediska je vhodné okolo něj umístit kovovou ohrádku, nebo madlo.

 

I mikrovlnná trouba by měla být pohodlně dostupná, zde záleží na individuálně zvolené výšce handicapované osoby.

Myčka na nádobí je výtečným pomocníkem, přičemž ideální typ je vestavěný.

 

Dřez na nádobí by měl být co nejmělčí. V hlubokém dřezu budou vozíčkáře totiž záhy při práci bolet ruce.

Koupit se dají sestavy s dřezem ve výšce 86 cm, u některých je možnost snížení i o dalších 10 cm, což je ve většině případů naprosto ideální výška.

 

Horní skříňky bychom měli zavěsit podle požadavku postižené osoby. Zde je důležitá snadná dostupnost i do zadních koutů skříněk. Vhodné jsou skříňky s vyklápějícími dvířky, které se odklopí a mohou zůstat otevřené během celého vaření.

 

Spodní skříňky by měly mít vždy zásuvky. Přičemž než tři malé zásuvky je vhodnější jedna velká s plnovýsuvem, nebo výsuvná police.

Myslete na to, že hledání v koutech spodních skříněk musí být v kuchyni handicapované osoby zcela zrušeno.

 

Ideální jsou skříňky velké, snadno dostupné s pohodlnými úchyty.

 

Prostor je to, na co bychom měli v první řadě při zařizování kuchyně pro vozíčkáře myslet. Tolik cenné místo zaplňovat zbytečným nábytkem je první a velkou chybou. Správným řešením je používat různé výsuvné desky a police, sklápěcí stolky, přídavné a jezdicí stolky, které se dají zasunout pod pracovní desku. Dají se koupit i výsuvné kráječe, roboty a jiné menší spotřebiče. To všechno se po skončení práce zasune a vznikne opět volná plocha.


Minimální velikost kuchyně by měla být 2,4x2,5 metru. Aby se mohl vozík pohodlně otáčet, potřebuje plochu uprostřed o průměru 150 cm, na projetí minimálně 80 centimetrů.

Důležitá je vždy možnost čelního zajetí vozíku pod pracovní desky, například pod mycí centrum, aby se mohlo pracovat s pohodlně pokrčenýma rukama, bez natahování a předklánění se.

Nezapomínejte také na dokonalou návaznost jednotlivých pracovišť – sporák, dřez, pracovní deska musejí být právě tak daleko od sebe, aby se všude dalo dosáhnout z jednoho místa.

 

Paní Irena má manžela, který je po nehodě již tři roky upoutaný na vozíku. Bohužel, jeho prognózy nejsou růžové a on sám se pomalu smiřuje s myšlenkou, že vozík bude patřit do jeho života už navždy...

 

„Musíme si celá rodina zvykat na to, že manžel je a bude na vozíku. Pochopitelně s prostorem v našem bytě je problém a nemalý... Manžel rád vařil, bavilo ho to, ale s tím je konec. Do naší malé kuchyně se nedostane, a i kdyby projel dveřmi, není možné, aby tam s vozíkem manipuloval.

Samozřejmě bych pro něj chtěla celý byt přizpůsobit tak, aby se doma necítil nijak omezený... Ale kde na to mám vzít peníze? Kde vzít desítky tisíc na to, abychom mohli kompletně předělat byt? To opravdu nevím...

Požádali jsme sice město o bezbariérový byt, ale obávám se, že naší žádosti nebude hned tak vyhověno...“

 

Bohužel rodina paní Ireny není jediná, která se potýká s finančními problémy, a i při sebelepší vůli, není v jejich možnostech zajistit pohodlné bydlení pro jejich manžela a tatínka...

 

***

Nezapomeňte, že v případě potřeby se každý může obrátit například na Pražskou organizaci vozíčkářů www.pov.cz, která hájí a prosazuje práva všech lidí s postižením, a zejména těch na vozíku.
Usiluje o odstranění bariér, mezilidských i ostatních, a snaží se vytvořit vhodné podmínky pro nenásilnou integraci.
Poskytuje informace a služby, které lidem s postižením usnadňují život, kontaktuje odbornou veřejnost a vítá i iniciativu široké veřejnosti.

 

E-mail: pov@gts.cz

Telefon: 224 827 210 nebo  224 826 078

 

Zdroj: tvujdum.cz

Reklama