Včerejší den byl pro mé pětileté dítko velice vzrušující a plný zážitků. Začalo to hned ráno, kdy měly děti do školky přijít v převlečení za čerta, anděla nebo Mikuláše.

 

Mé dítko si samozřejmě vybralo čerta. Již týden před tím začaly mé přípravy. Nechtěla jsem koupit masku někde v obchodu, protože jsou děsivé a myslím, že je to zbytečné. Koupila jsem tedy červený barevný papír, křídy a proužkované podkolenky. Z papíru jsem vytvořila masku na obličej a červený řetěz kolem krku. Myslím, že Kubík byl veselý čert. Posuďte sami.

 

Dopoledne ve školce měly děti ve znamení soutěží, písní a her. Velice si to užily. Dostaly od paní učitelky balíček se sladkostmi.

 

Nejprve jsem měla obavy, že když Kubík půjde do školky za čerta, přestane na něj věřit. Nestalo se tak. Večer měl totiž ještě jednu mikulášskou besídku. Tentokrát to bylo od kroužku, do kterého pravidelně chodí. Říkají si Kamarádi. Nejprve děti začaly kreslit obrázek pro Mikuláše, za který byly potom odměněny. Pak následovaly soutěže pro děti, ale i rodiče.

Nakonec přišel Mikuláš, Anděl a Čert. V tu ráno bylo ticho, děti seděly jako zařezané a v tichosti pozorovaly nově příchozí. Anděl postupně vyvolával jednotlivá jména, děti přistupovaly blíže, vyslechly si své hříchy a přednosti, zazpívaly písničku nebo přednesly básničku a dostaly balíček. Pochvala nakonec byla pro ně velikou odměnu. Myslím, že to bylo velice hezky pojaté. Moc se to Kubovi i mě líbilo. 

 

Jen ještě malou perličku nakonec. Když se anděl zeptal, jak Kubík pomáhá své sestřičce, odpověděl: „Když leze na stůl, tak do ní strkám“. Čert, Mikuláš i Anděl v tu ránu nebyli schopni slova a smáli až se za břicho popadali. Kubík samozřejmě chtěl říci, že jí sundává.

 

Nejkrásnější je, když vidíte zářit štěstím dětská očíčka. Zároveň bych chtěla poděkovat všem, kteří se na tom všem včera podíleli. Vážím si toho, že se tak věnují našim dětem a přinášejí radost do jejich srdcí.

 

Děkujeme za milé ztvárnění „vaší mikulášské“ a i za Kubíkovi fotografie. Připisujeme vám 1500 bodů!

Reklama