Reklama

Co se stane, když správnou cestu nezná ani řidič, se dozvíte ve vtipném příspěvku od čtenářky s nickem, za který děkujeme.

Bydlím na malé vesnici a dojíždím do práce - dokud to bylo do krajského města a šlo to bez přestupů vlakem, bylo všechno v pořádku. Pak jsem ale vzala místo v 7 kilometrů vzdáleném městě. Dokud se jezdilo neefektivní zastaralou dopravou, nebyl to problém.

Pak ale přišel nový, lepší systém a ejhle: do 7 kilometrů vzdáleného města, které vidím ze střechy našeho domu, cestuji "efektivně" asi hodinu, občas i déle.

Rekord v délce dopravy jsem ale zlomila, když jsme se dopravovali do 14 kilometrů vzdálených Nikolčic. Díky logice dopravce jsme totiž museli dojet autobusem do Hrušovan, tedy skoro k Brnu, tam přesednout na jiný autobus a tím se vrátit zpět k Hustopečím a téměř od Hustopečí dojet do Nikolčic.

Bohužel pro nás byl tento způsob cestování nový i pro řidiče. Autobus, se kterým jsme měli dojet do Hrušovan, jel zpočátku po správné silnici, po správných zastávkách a dokonce i v souladu s jízdním řádem. Náhle ale odbočil a už bez zastávek se hrnul úplně jinam. V Bratčicích se šofér ohlédnul a zjistil, že má za zády asi patnáct lidí, kteří se mu snaží naznačit, že cesta s ním není úplně OK.

Pravil: "Ku*a, já jedu do Hrušovan!!!!", sklopil uši, sevřel volant a po vzoru Fittipaldiho se řítil zpět do místa určení. Netřeba říkat, že ani přes jeho oslnivý výkon jsme přípoj nestihli a cestu, dlouhou 15 km jsem tak jeli dlouhé dvě a půl hodiny...

Pajda

To je divné, že se v autobusu nikdo neozval.

A co vy, milé ženy-in, máte v zásobě nějakou příhodu z cestování? Abychom vás neomezovali v literárním rozmachu, nemusíte psát jen o cestách do práce...

Zásoba písmenek už pomalu dochází...

Stát č. 1: R

Stát č. 2: A

Stát č. 3: D

Stát č. 4: F

Stát č. 5: O