Ideální šéf stále není v naší společnosti příliš běžným úkazem. Ale zaměstnavatel, kterého nezajímá úroveň spokojenosti vlastních zaměstnanců, si zahrává s ohněm. Jeho nezájem o ovzduší ve firmě má vliv na snižování pracovní motivace a s ní spojené spokojenosti.

Obvykle se tak děje postupně. Jedním z prvních projevů nespokojenosti bývá nižší ochota zůstávat v práci přesčas, poměrně brzy nato zaměstnanec vzdává prosazování nových nápadů a snižuje se jeho iniciativa. Málo motivovaný člověk začne být kritičtější k postupům vedoucího, nebo naopak vědomě neupozorní na chybné kroky. A když v kolektivu najde „spojence“ s podobnými pocity, jen stěží se ubrání věčným nářkům nad neuspokojivou situací.

Promluvte si!
Nedostatek motivace vrcholí vyřizováním osobních záležitostí v pracovní době, zneužíváním služebního telefonu, hraním her na PC, pomlouváním firmy na veřejnosti a podobně. Černou můrou zaměstnavatele je pak pracovník, který již neodvádí výkon, nepředává informace, a blokuje tudíž i práci ostatních. Nikdo z nás by si neměl přát, aby vzájemný pracovní poměr dospěl až sem. Snaha tento proces zvrátit by proto měla být na obou stranách: u pracovníka i zaměstnavatele či manažera.

Jak se však zachovat, když cítíte, že „to není to pravé ořechové“, když máte pocit, že nepracujete na správném místě nebo že vám něco povážlivě chybí? Důležité je přijít na to, co vás vlastně neuspokojuje.

Co a proč mi vadí?
– Pracovní náplň:
Vím, co se ode mne očekává, co mě baví nejvíce a co nejméně, co považuji za zbytečné, co nebo kdo mi práci komplikuje, zda mám práce moc nebo málo, zda odpovídá mým schopnostem?

– Ohodnocení: Nejsem spokojená se mzdou a jejími složkami, důležité je pochopit, zač jsem vlastně odměňována a za co trestána, zač mám různé další výhody a benefity, kterých si cením, nebo mi naopak scházejí?

– Atmosféra: Vadí či nevadí mi člověk, se kterým pracuji? Jaké chování se na pracovišti vyžaduje? Vyhovuje mi ve firmě fungující komunikace, anebo se šíří pouze neověřené zprávy? Jaká je míra důvěry a kontroly?

Dalšími oblastmi mohou být osobní růst a vzdělávání, možnost kariérního postupu, vztah s nadřízeným pracovníkem a spokojenost s renomé firmy.

Jak situaci změnit?
Pokud se vám podaří pojmenovat oblast, se kterou nejste spokojení, nakročili jste ke zlepšení situace. Věci týkající se pracovní náplně a ohodnocení nejsou většinou vnímány tak osobně, proto není na místě pocit, že si o těchto oblastech s nadřízeným nemůžete promluvit. Moderní manažer ke svým povinnostem automaticky řadí pravidelné pohovory s podřízenými, takže můžete využít tuto příležitost k prodiskutování palčivé otázky.

Pokud nadřízený takové pohovory „nepěstuje“, zkuste ho požádat o krátkou schůzku. Připravte se na setkání dopředu, abyste byli v tom, co chcete sdělit, konkrétní. Jestli vás napadá, jak situaci zlepšit, nenechávejte si to pro sebe a přijďte s návrhem. Jde přece o vaši vlastní spokojenost! Budete překvapeni, až zjistíte, že zaměstnavatel vítá váš elán do vzdělávání nebo už delší dobu uvažuje o tom, koho z týmu pověří většími pravomocemi. Už samotná diskuse bude fungovat jako katalyzátor rozporuplných pocitů a motivace zase na okamžik pookřeje!

Ale to samozřejmě neznamená, že máte vyhráno. Ne každý problém lze v rámci dané firmy vyřešit (týká se to často komplikovaných vztahů na pracovišti, kariérních nebo platových limitů). Může se stát, že narazíte na vedení, kterému bude za těžko ve firmě něco měnit – nezáleží na tom, dá-li to otevřeně najevo nebo bude předstírat vůli ke změně, kterou však ne a ne realizovat.

Pokud se nedočkáte změny ani delší dobu poté, co seznámíte nadřízeného se svými pocity a potřebami, nezbývá než myslet sám na sebe. V zaměstnání přece trávíte třetinu až polovinu svého produktivního života!

Zdroj: Moje psychologie

Jste v práci spokojená? Máte přesnou představu o tom, co a jak můžete od vedení svojí firmy žádat? Máte dostatek „odvahy“ si o pracovních problémech s vedením promluvit? Jakou s takovým pohovorem máte zkušenost?

Reklama