Jak už jsem tady nedávno psala, soužití muže a ženy není jednoduché. Chce to hodně tolerance, velkorysosti, trpělivosti, lásky... a tak dál. Přesto ale občas nastanou střety. Třeba proto, že jeden něco řekne. Které věty vytáčejí naše muže?

To bohužel sama moc objektivně posoudit nedokážu. Vzala jsem si ale na pomoc své kamarády a známé, abych si udělala alespoň trošku obrázek o tom, které naše věty mužům vadí. A víte, co jsem zjistila?

Přečtěte si také:

mužNěkolik mužů mi řeklo, že jim nevadí nic, protože jejich žena je úžasná a žádné takové věty nepoužívá. To je hezké, že?

Některým mužům vadí mluva obecně, jiní nesnášejí přirovnávání k jiným mužům. A další chlapi přiznali konkrétní slovní spojení či věty. Pojďte si teď společně přečíst jejich názory, je to docela zajímavé.

Které věty vašich žen vás vytáčejí?

Michael: Co mě spolehlivě vytočí, je to, když moje drahá po neshodě řekne: No co, teď už s tím stejně nic neudělám. A já jí navrhuju, že by mohla hezky chlapsky říct třeba: To se nepovedlo, příště to zkusím líp. Nevytáčí mě sám důvod hádky, ale postoj k problému, kterým tak nějak naznačuje, že zítra to přijde znova. :-) A ono to většinou opravdu přijde!

Mirek: Pokaždé mě vytáčí jediná věta, a to - Můj taťka to ale takhle nedělá... Přítelkyně to používá vždycky, když doma něco dělám, ať je to cokoliv. Její otec je hodně šikovný a zručný a všechno si dělá sám, nemůžu mu konkurovat. Vím to, ale nepotřebuju slyšet, že jsem nešika. Kdyby si to někdy odpustila, byl bych moc rád.

Josef: Vzhledem k tomu, že jsem a vždycky jsem byl nad věcí - dá se říci až laxní - byl jsem vždycky těžko vytočitelný... A když už k tomu došlo, bylo to souhrnem událostí, a ne nějakou hláškou. Nicméně: existují věty, které mě dokážou vyvést z klidu. Začínají slovy: To (si) nemůžeš... Nebo výraz: Mělo by se... Na to však dokážu reagovat slovy: Jsem pro! Ať se!

Petr: Co vyloženě nesnáším? Věty typu Tak jsem to ale nemyslela! Ty mě vůbec nechápeš! Ty mi nerozumíš! a podobně. Ale jak mám vědět, co manželka myslí, když jenom naznačí? A pak se diví, že to špatně pochopím... Ono někdy je vůbec těžké ženy pochopit. :-)

Honza: Tuhle jsem četl asi dvacet vytáčecích vět kdesi na Facebooku. Jinak se ale omlouvám, nemůžu sloužit - moje žena mě nevytáčí; poprvé a naposledy jsme se pohádali v roce 97. Když přijdu domů z večírku, nic nekomentuje.... Takže fakt nevím.

Jarda: Nejhorší je věta: Nech toho, já se nechci hádat. Žena ji používá, když už se hádáme, takže to je naprosto zbytečná věta. Já se nechci hádat taky, to je jasné, většinou radši odejdu. A za pět minut je klid.

Hynek: Mně nic nevadí, protože moje žena je úžasná a žádné takové věty nepoužívá...

Jiří: Tohle už nepůjde vyprat. Zamysli se nad svým chováním. Hlavně že víš, jak hrála Slavie. :-)

Roman: Vadí mi mluva jako taková. Nerozlišuji pohlaví.

Radek: U nás je to celkem v klidu, ale nemám rád slova jako třeba broučku, zlatíčko atd. A pak hlášky jako: To prádlo jsi pověsil blbě... :-)


Já sama zatím ještě nevím, co mému partnerovi vadí. Určitě něco takového existuje, jen jsem to ještě nezjistila. Uvidíme časem...

A pro vás, pánové, mám jednu radu, kterou jsem konzultovala s kamarádkami. Podobné věty, které často vedou k hádkám, je prostě nejlepší umlčet. A to co nejdřív. Čím, to už záleží na vás. Třeba polibkem... :-)

Další články v magazínu:

Reklama