Asi to taky znáte. Žijete se svým partnerem celkem v poklidu, sem tam se objeví nějaký mráček nebo bouřka. Na tom není nic špatného. Občas ale partner použije větu, která vás spolehlivě vytočí. Která to je?

Tohle téma probírám s kamarádkami docela často, občas na něj přijde řeč i v redakci. Většinou to začíná slovy: Víte, co ten můj zase řekl? nebo Včera mě manžel zase vytočil... A tak mě napadlo, že to není špatné téma do našeho magazínu. Co myslíte?

Přečtěte si také:

Na problém se dá dívat více způsoby, ale my si dnes probereme jenom jeden: Které věty mužů vytáčejí nás ženy? Příště se na to můžeme podívat zase z druhé strany, z pohledu mužů.

muž

Osobně bych našla mnoho vět a slov mého muže, které mi hodně vadily (ano, už nevadí, protože jsme se rozešli, ale to sem nepatří). Vybírám z nich pár, které jsem opravdu nesnášela:

  • Ty jsi vážně netolerantní! (narážka na to, že jsem se např. nechtěla stýkat s některými lidmi)
  • Ty už zase něco jíš? (v překladu: máš už dost velký zadek)
  • Jak to, že jsi to ještě nezařídila? (při jakémkoliv problému)
  • Musím vyluxovat, zase je tady bordel. (tzn. nic neděláš, tak to musím udělat já)
  • Co jsi tady celý den dělala? (když jsem byla s dětmi na mateřské)
  • Cože? Dneska už zase nic nebude? (každý večer před spaním...)

Jsem ráda, že tyto věty už teď poslouchat nemusím. A jak jste na tom vy? Máte nějaké neoblíbené hlášky, které používá váš partner?

Zeptala jsem se i jiných žen, které věty je vytáčejí. Tady jsou odpovědi!

Helena: Mě rozhodně dokáže vytočit do nepříčetna, když řeknu: Ty jsi mi... a on na to ihned: ...a ty jsi mi zase... Přitom ani nepočká, až dokončím větu.

Potom ještě dost často slýchám: Ty vidíš zase něco, co nikdo jiný nevidí... V překladu: to jsou ale jen tvoje výmysly. Jinak asi všechno celkem zvládám. :-)


Petra: Já nemám ráda takové to přitakávání, když se na něco zeptám a dostane se mi odpovědi: To víš, že jo. To mám pocit, že je to odpověď jen proto, aby byl klid.

Pak: Vždyť už jsem ti to říkal. Už jsme se o tom bavili. Nestíhám, mám toho moc. No jo no, co mám s tebou dělat. Hlavně klid.


Lenka: Toho je hodně...

Hlavně klid... kdy že to máš dostat? Tipuju do pěti dnů.

Musím se večer dívat na fotbal a klukům fandit.

Nevadilo by ti, kdybych si otevřel notebook, potřebuju se ustálit.

Já ale na ten hokej v sobotu jet musím, jsem přece bek.

Já na ten večírek ale jít musím, to je prostě obchod, zvykej si.

Ale já toho mám taky hodně, v práci nestíhám.


Pavla: Nevím, zda mě vytáčejí věty, či to okolo. Nemám ráda, když mi po ránu přítel říká: Dobré ráno, zlatíčko. Nebo: Já jsem to chtěl udělat. To nepočká dvě vteřiny?


Mirka:

Jé, toho by bylo... Nejhorší kecy jsem slýchala, když jsem byla s dětmi na mateřské. To bylo pořád řečí: Kdy už si začneš hledat práci? Jak to, že není uvařená večeře, vždyť jsi celý den doma?

A když jsem pak začala chodit do práce, tak to bylo zase: Jak to, že nestíháš vyzvednout děti ze školky? Kam zase jdeš, mohla bys být s námi někdy doma? Jak to, že není uvařená večeře, to přece nedá tolik práce...


Blanka: Můj muž je hodně trpělivý a hlavně šikovný, opraví všechno, co si vezme do ruky. Já jsem pravý opak. A proto nesnáším všechny jeho věty, které se týkají mé nešikovnosti. Třeba: Vždyť je to jednoduchý! Jak to, že ti to nejde? Co jsi s tím zase dělala? Ukaž, dej to sem, stejně to akorát rozbiješ... Mrzí mě to, já mu taky nevyčítám, že neumí vařit.


Hanka: Žiju s přítelem, který hraje fotbal. A už začínám nesnášet všechno, co se týká fotbalu. Jsou to věty typu: Promiň, miláčku, v sobotu nemůžu, jdu na fotbal. Večer jdem po tréninku do hospody. Nechceš se přijít podívat na zápas?

A jak to máte vy?

Další články v našem magazínu:

Reklama