Když mi lékaři předpovídali, že se svou zvýšenou kazivostí přijdu o všechny zuby do osmnácti let, nevěřil jsem jim. Je mi třiatřicet a chrup mám stále, pravda, sice ne plný, ale mám. Zato chudák čtenářka V. nic netušila, zuby vypadaly zdravě a stejně o ně přišla...

V. je mi to hrozně líto. Snad se najde způsob, jak přijít k jiným náhradním zubům, než které popisujete...


V mládí jsem měla hezké zuby, dost často jsem to slyšela od kamarádek. K zubní lékařce jsem chodila každý půlrok na pravidelné kontroly. Doktorka byla hezká a milá. Jednou mě rozbolel zub moudrák, bolel celou noc, potvora, a tak místo do práce jsem běžela na zubní oddělení. Pani doktorka mi řekla, že mi ho vytrhne. Protože jsem si nedovedla tak křehkou bytost představit, jak mi trhá zub, bylo by to mé první trhání, prostě jsem toto ihned zamítla s tím, že ho chci spravit. Dala mi tam arzén a já jsem šla do práce. Ale pracovat jsem nemohla, zub bolel a bolel. A tak jsem jí volala, že přijdu na trhání. Pani doktorka mi říkala, ať ještě vydržím, ale já nebyla schopna dále tuto bolest snášet. A tak jsem opět usedla do zubařského křesla, dostala injekci a za chvíli byl zub venku a bylo po bolesti. Ránu po vytrženém zubu jsem pomalu ani necítila. Asi za tři měsíce mě začal bolet další zub a já jsem ihned chtěla po pani doktorce, aby mi ho vytrhla. Nejdříve se mnou nesouhlasila, ale na mé naléhání mi ho s poznámkou: „Vám se to trhání nějak zalíbilo," vytrhla. Prázdné místo mi nahradila korunkou. Ve své paletě barev pro náhradní zub mi sdělila, že nemá takovou bílou barvu, jako mám já zuby. Opravdu jsem je měla hodně bílé. A tak jsem každého půl roku chodila stále na pravidelné kontroly, až jednou mi při jedné kontrole řekla, že se mi vzadu nějak rozjíždí zuby a pokud by se to zhoršila, že mne někam pošle. Po tomto oznámení proběhlo několik kontrol, ale k rozjíždějícím zubům se pani doktorka již nevyjadřovala.

Jednoho rána jsem si šla čistit zuby a najednou jsem zjistila, že mezi předními zuby jedničkou a dvojkou mám mezeru. Zděšeně jsem vzala za zub a zub se mi kýval. No to bylo hrozné zjištění. Ihned jsem opět navštívila pani doktorku a ta mi sdělila, že mi bude muset zuby vytrhat. Nemohla jsem ani mluvit, jen jsem pípla, že je vytrhat nechci, že ve třiceti letech přeci nebudu bez zubů! Ona mi na to odvětila, že jsou daleko horší věci, toto přeci nic není, zuby se dají nahradit umělým chrupem. Na mé naléhání mne poslala k lékaři, který léčil paradontózu.

K tomuto lékaři jsem šla s obavami, jak dopadnu. Pan doktor mi prohlédl zuby a během prohlídky mi našel asi pět kazů. Já jsem mu říkala, že to snad není ani možné, protože jsem k němu šla od pani doktorky. Poprosila jsem ho, aby mi kazy vypsal. Když jsem se vrátila do práce, hned jsem volala pani doktorce a řekla jsem ji o těchto kazech. Na druhé straně bylo chvilku ticho, ale pak jsem jen slyšela: „To není možné". Ale když jsem pani doktorce řekla, že je mám vypsané, tak její odpovědí bylo to, že jsem tam nešla se zubama, ale s dásněma. Na to jsem ji odvětila, že mi pan doktor řekl, pokud chci mít zdravé dásně, tak musím mít především v pořádku zuby. A tak jsem začala chodit ke specialistovi, který mi provedl operaci horních i dolních zubů, tak jak mi řekl, od ucha k uchu. Tato operace spočívala v tom, že mi rozřízl dáseň a vyčistil mi zubní kámen, který vlastně působil odchlípnutí dásní a následné uvolnění zubů. Požádla jsem tohoto specialistu, zda bych nemohla chodit k němu, protože jsem ztratila důvěru k mé bývalé ošetřující lékařce. Přesto, že měl hodně pacientů, tyto operace prováděl jako jediný na okrese, řekl mi, že jsem si s ním už tak užila, že si mne ponechá v kartotéce.

Operace dopadla dobře, chrup se mi zpevnil, vydržel mi dalších dvacet let. Samozřejmě sem tam nějaký zub šel ven, měla jsem udělaný můstek.

Před třemi lety jsem měla několik měsíců tzv. zmrzlá ramena. Kdo to nezažil, nepochopí, jaká je to bolest. Chodila jsem na rehabilitace, masáže, ultrazvuky, elektroléčbu, ale nic nepomáhalo. Nakonec mne ortoped poslal na ozařování. To mne na ramena pomohlo, ale začal se mi hýbat v puse můstek. A tak jsem s obavami navštívila svého zubního lékaře. Potvrdilo se mé tušení, zuby musely jít ven. Byl to pro mne šok. Probrečela jsem několik nocí, nemohla jsem se smířit s tím, že budu mít v puse „klapačky". Dodnes jsem z toho nešťastná, již se nemohu s chutí zakousnout do jablka, obličej se mi také změnil. Co bych dala za svoje zuby.

Nyní mne v pondělí čeká malý operační zákrok, toho se ani nebojím, ale nejvíce jsem nešťastná z toho, že si budu muset před narkózou vyndat zuby. To budu vypadat!

Když jsem si přečetla článek Věrulinky o zdravotních problémech, které měla ona i manžel, tak kam se za nimi hrabou moje problémy. Ale věřte mi, nikdy si na tyto náhradní zuby nezvyknu.

Přesto, že jsem si zuby čistila pravidelně, jde také o techniku čištění. Tu mne naučil až můj stomatolog specialista. Dokonce mi řekl, že to, že se mi chrup po operaci tak spravil je i má zásluha, protože jsem správně prováděla masáže dásní a správně si čistila zuby. Všechny moc zdravím a přeji, aby je chrup zlobil co nejméně.

V.

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.


Dnes si v magazínu Žena-in.cz povídáme o zubech. Pište mi…

  • … o vašich problémech se zuby.
  • … o tom, zda jste jako děti věřili na vílu Zubničku.
  • … o tom, jak podléháte trendům v péči o chrup.
  • … o zubech vašich domácích mazlíčků.
  • … o špercích v zubech.
  • ... o zubařích.

Zahrňte mě zkrátka vším, co se vašeho chrupu týká. Humorně i vážně, to záleží na vás! Na příspěvky se těším na redakčním e-mailu!

 

Reklama