Myslíte si, že osoba krysaře hrajícího na píšťalku je romantická představa člověka, za nímž se táhnou krysy? Nikoli – krysaři byli obvyklí a ve městech vítaní. Tedy většinou. Krysař, o kterém se dočtete v článku, má na svědomí zmizení 130 dětí! Možná jsou někteří Moravané jejich potomky!

Krysař

Běžně byli krysaři podomními obchodníky, kteří cestovali od města k městu, tehdy zamořených krysami, a prodávali jed na hubení těchto hlodavců. Lidé je viděli rádi. Že by při tom hráli na píšťalku, se prozatím nepodařilo potvrdit u všech. Jen u jednoho.

Možná. Možná jsme ale lehce vedle. Možná jde totiž o směs dvou postav, které časem historie splácala do jedné.

Jak to?

Je rok 1284 a celé Evropa se potýká s náporem krys.

V německém Hamelnu to nevypadá jinak. Se soumrakem vylézají krysy a začínají si pochutnávat na odpadcích. V té době lidé odpad nejen netřídili, ale namnoze neznali ani popelnice, takže pro krysy hotový ráj. Pro lidi nebezpečí a problém.

V této době přichází před brány města on. KRYSAŘ.

Ve svém pestrém oděvu slibuje radním města, že je krys navždy zbaví. Požaduje odměnu. Radní města mu ji slíbí a krysař se dá do práce. Hraje na svou píšťalku omamnou píseň a všechny krysy se táhnou za ním jako očarované. Krysař je vede přesně na jedno místo. K řece Weser. Tam se krysy do jedné utopí.

Město je vyčištěno a krysař si jde pro slíbenou odměnu. Radní ovšem nemají v úmyslu krysaři zaplatit, křiváci, a jen se mu vysmějí. Krysař je podveden, zklamán a značně naštván. Není se mu co divit. To je podraz a město si zaslouží za svoji nepoctivost a zneužití důvěry umělce odplatu. Naoko odchází, ale záhy se vrací, aby městu ukázal, že není tak bezbranný, jak vypadá.

26. června 1284 přichází zpět do města.

Ulice jsou prázdné. Všichni obyvatelé jsou v kostele. Krysař začíná znovu hrát. Tentokrát ale nehraje pro krysy, a ty se za ním ani netáhnou. Také, kde by se vzaly, když je muž všechny utopil? Jeho píseň je tentokrát směrována na hamelnské děti. A nemine se s účinkem. Jdou za ním.

Všech 130 hamelských dětí odvádí krysař svou čarovnou písní pryč z města, aby je hamelští již nikdy nespatřili.

To mají za svou nepoctivost.

Tolik legenda.


Mohlo by se říci, že legenda zůstane legendou a hotovo. Ovšem tato legenda, na rozdíl od jiných, má své přesné datum, což není právě obvyklé.

Něco se 26. června 1284 stát v Hamelnu muselo.

Co se ale stalo? Opravdu muž hrající na píšťalku odvedl, zavraždil, nebo kdo ví co provedl se 130 dětmi? A kam se poděly? V kronice města o tom záznam existuje a je přesně datován!! Podle jedné verze legendy je krysař zavedl do jakési jeskyně, odkud už nikdy nenašly cestu zpět. Existuje ale i podstatně zajímavější rozuzlení.

Jsou někteří Moravané potomky dětí Hamelnu??

KrysařTo by bylo zajímavé, ale jak by se tam dostaly? Snadno. Alespoň podle tvrzení dnešních historiků, kteří dali 700 let staré legendě ještě tajuplnější nádech.

Chcete to vědět?

Tak tedy. Ve třináctém století byli, jak už je zmíněno na začátku, krysaři poměrně dost frekventovaní lidé. Zvláštní, neobvyklí a sporní. Jestli hráli na píšťalky, se neví, ale že měli prazvláštní oděv a lidé k nim přistupovali velice specificky, je doloženo mnoha kronikami.  Říká se, že je lidé ve městech rádi viděli přicházet, ale ještě raději odcházet. Prodávali jed na krysy, ale současně nebyli nikde doma a byli to osamělí podivíni. Vedle krysařů ovšem v té době existovali také jiné nemálo známé osoby.

Byli to LOKÁTOŘI.

A  cože dělal lokátor, když krysaři prodával jed? Inu, lokátor měl za úkol přemluvit mladé lidi z relativně hustě obydlených lokalit a přivést je na méně obydlená místa, kde tito následně zakládali osady a vesnice. A právě středověké Německo bylo častým polem zájmu těchto osamělých náborářů. Lokátory si najímali panovníci a vysocí šlechtici z východní části Evropy, aby na jejich územích přibylo lidí, a tím i pracovní sil.

Co když je náš krysař z 26. 7.1284 ve skutečnosti lokátorem a s krysařem se minul jen třeba o den?

Všichni si pak mohli myslet, že se podvedený krysař vrátil, aby se pomstil. To dělá, milí hamelští, špatné svědomí a vědomí, že nic nezůstane bez trestu, víte? No a jak do toho zapadá Morava?

Takhle. Na Moravě, konkrétně mezi Vyškovem a Blanskem, se nalézala vesnice. Její založení souhlasí podle kronik s 13. stoletím.

Jmenovala se Hämlingen, po česku Hamlíkov.

Když přeložíte původní německý název obce, vyjde vám doslova „HAMELŠTÍ“!


No, Moravané a Moravanky, jak se vám to líbí?

Mně moc. Je to romantické a má to zvláštní nádech.

Reklama