V letech 1678–1696 na žerotínském panství Velké Losiny a ve městě Šumperku probíhaly masivní čarodějnické procesy. Řádění krvavého inkvizitora Bobliga padlo za oběť 52 lidí – žen i mužů! Nejznámější oběť? Kněží sáhli do vlastních řad a upálili děkana Lautnera. Nikdy nebyl právně rehabilotován!

losiny

Píše se rok 1678 a na žerotínské panství ve Velkých Losinách přijíždí kočár. Kola skřípou, jak koně prudce staví před zámkem. Do deštivého podvečera vystupuje vysoká štíhlá postava muže, v jehož tváři se zračí zášť. V levé ruce svírá mohutný kovový kříž, v pravici pláštíkem přehozenou knihu Malleus Maleficarum – Kladivo na čarodějnice!

Paní hraběnka Angelie Anna schází po dlouhém schodišti zámku. Spěchá. Chce hosta, jak se patří, přivítat.

Možná že nějak takhle se odehrál příjezd inkvizičního soudce Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu, který v letech 1678 až 1696 vedl ve Velkých Losinách a Šumperku krvavé čarodějnické procesy. Padlo jim za oběť 52 lidí, povětšinou žen, ale z oddávání se magii a s ní spojených prostopášností byli obviněni a Bobligem usvědčeni i mužové.

Jak to celé začalo?

losiny

O tom, že do Velkých Losin pozvala inkvizici hraběnka Angelie Anna Sibyla z Galle, rozená Žerotínová, není pochyb. Údajnou příčinou měl být incident s žebračkou Schuchovou, která chtěla své známé donést posvěcenou hostii, aby jí uzdravila kravku. Byla však při činu přistižena a obviněna z úmyslu zneužít, nebo lépe pošpinit a znesvětit svátost k magickým účelům. Byly tak započaty prakticky největší čarodějnické procesy na našem území.

Malleus Maleficarum – Kladivo na čarodějnice

Latinsky psaná inkunábule z roku 1487 obsahuje definici čarodějnic, popisy čarodějnických praktik i návody k rozpoznání a následnému pronásledování čarodějnic. Kniha se stala jednou z příruček používaných v 17. století při čarodějnických procesech. Čarodějnické procesy a Kladivo na čarodějnice později posloužily jako předobraz ke stejnojmennému románu od Václava Kaplického, který byl též zfilmován Otakarem Vávrou. V neposlední řadě bylo téma zpracováno například do muzikálové podoby (viz odkaz níže)...

Nejznámější oběť

Jako literát bych rád napsal strhující příběh o hraběnce, proti které se obrátila jí pozvaná inkvizice, ale to bych pouštěl fantazii příliš na špacír. Ne, nejznámější obětí se nestala hraběnka Angelie Anna, nýbrž katolický kněz, děkan Kryštof Alois Lautner. V inscenovaném procesu byl obviněn, dlouhých pět let vyslýchán a mučen a následně odsouzen. Pravým důvodem byla zřejmě liknavost v otázce protireformační, tedy že nebyl tak tvrdý v rekatolizaci, a to se církevním hodnostářům zrovna moc nepozdávalo. Je také možné, že šlo i o osobní antipatie mezi duchovními, kterých bylo do procesu s Lautnerem zapleteno skutečně hodně.

K rehabilitaci nedošlo

V červnu 2000 odhalil Kryštofu Aloisi Lautnerovi v Šumperku olomoucký arcibiskup Jan Graubner pamětní desku a omluvil se za přečiny církve při čarodějnických procesech. Právně však nebyl děkan Lautner nikdy rehabilitován.

Petrovy kameny: Zajímavé čarodějné místo v okolí

Petrovy kameny – místo údajných čarodějnických sabatů, při kterých probíhaly nezřízené orgie, znesvěcování svatých hostií a rozličné magické rituály. Se svými 1446 metry se jedná o třetí nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku v národní přírodní rezervaci Praděd, kde se nachází skupina tří mohutných skalisek – z důvodu ochrany vzácné flory k nim není povolený přístup. Podle pověsti nesou jméno mladého kováře Petra, který se zde skrýval se svou dívkou (před pronásledovateli vyslanými jejím otcem). Když už útěk vzdávali a vylezli na skálu s úmyslem skočit, ale vrcholek hory zahalil černočerný sněhový mrak a pronásledovatelé je nechali na pokoji.

Reklama