Kráčela si to vznešeně ulicí. Slušelo jí to. Lidé se za ní otáčeli a jí to dělalo dobře. Ale nějak si (ve své pýše) nevšimla, že pohledy kolemjdoucích nejsou určeny jí, ale jejímu synovi. Chcete znát podrobnosti? Přečtětet si opravdu čerstvý trapas čtenářky TTT, za který děkujeme

Mohla bych vzpomínat na ten největší trapas, ale venku je jak v pralese a přemýšlení mi přetěžuje obvody. A už jsem se chtěla na všechno vybodnout a ležet s vinným střikem jen tak a pozorovat pavouka na stropě.... Nakonec se pochlubím s trapasem nejčerstvějším a to z dnešního rána.

Vykračovala jsem si tak z nákupu po městě se synkem. Příslib horkého počasí jsem kvitovala oblíbeným topem, dřeváky a zcela novou sukní. Komu by nezalichotilo, když se za vámi v takové situaci někdo otočí. A že se otáčeli dost. Dobrý pocit i úsměv na tváři mi držel ještě pár desítek metrů.  Konsternované výrazy postarších žen jsem přičítala bledé závisti, že ještě nemusím nosit ortpedickou obuv a stahovací punčochy.

Pravidelně ulevuji těžké tašce tak, že se snažím nákup dětem skrmit. „Nechceš rohlík?“ otočila jsem se na syna. Jenže syn vypadal, že nechce pečivo, protože právě zadávil v parku kamaráda. Od nosu se mu valila krev přes pusu a na tričko, které už nebylo bledě modré.

„Ty jsi se ryl v nose?“
„No.“
„A proč to děláš?“
„Nevim.“

Několik přihlížejících dam mi věnovalo po balíčku kapesníků: „Nechte si to všechno, budete je potřebovat.“ To mě napadlo také, když jsem viděla, jak se s rytím snažil. „Pojď, utřeme to,“ rezignovala jsem, „néééé, nesmíš smrkat!“ Drobné kapičky krve se jak sprejem rozstříkly po mém obličeji i sukni. Ucpala jsem mu nos špuntem z jednoho kapesníčku. „Jdem domů.“

Ani nevím, jestli ten rohlík fakt chtěl.

TTT

Pozn. red.: text nebyl redakčně upraven.

Úžasná příhoda i když ne zrovna veselá. A je mi divné, že vás na to krvácející robě lidé neupozornili. Že by byli tak lhostejní?

Co si o tom myslíte, milé ženy-in? Jak byste se zachovaly vy? Šly byste dál, nebo matku upozornily?

Reklama