Dnešní téma uzavřeme příspěvkem od čtenářky s nickem Krupová. Ona sama má odstrašující příklad s kouřením u svých vlastních rodičů. Opravdu s podivem, že ona sama nekouří.    

Přeji provoněné pondělí bez dýmu z cigaret. 

Pocházím z rodiny, kde kouřili oba rodiče a později i obě sestry. Vždycky mi to kouření strašně vadilo a ze zadýmené kuchyně a od věčně plného popelníku jsem se zavírala u sebe v pokoji. Když se u nás něco řešilo, musela k tomu být zapálená cigarety, jako  by mozek bez ní nemohl fungovat.  Když se řešil špatný prospěch nebo jen sobotní nákup, neustále se zapalovala cigareta a otvíralo okno. Stěny i nábytek v kuchyni byl potáhlý lepkavým nažloutlým filmem.  Taťka usínal s cigaretou i na gauči v obýváku a je div, že ještě neshořel. Je tam po  žhavém popelu mnoho stop. Od vypálených děr v polstrování gauče až po seškvařené chlupy na koberci. 

Jako děti jsme si dým užily i v autě a na každé návštěvě. Museli jsme druhým smrdět, i když já sama jsem už ten smrad asi necítila. Na tento zlozvyk jsem přímo vysazená. Nesnáším kuřáky a jen co někdo šátrá po cigaretách, tak odcházím. Dneska už konečně naši trochu k rozumu došli. Kouří na balkoně, ale jen když přijedeme s dětmi na návštěvu. Byt jde stále cítit po cigaretách, ale alespoň nedýmí dětem přímo v místnosti. Na nás ohledy nebrali, tak aspoň na vnoučata. 

Rodiče jsou pro mě v tomto odstrašující případ a nikdy bych si cigáro nezapálila. Vraždila bych, když vidím mladou maminku s kočárkem, jak si na procházce zapálí. Myslet si, že to to mrně venku v kočárku necítí je hloupost. Je to prostě hnusný zlozvyk a mrhání penězi. Nemám ráda kouření v restauraci a na zahrádkách. Ať jsme si sedli s dcerou na zmrzlinu nebo s manželem v létě na pivo, vždy jsme narazili na blbce, který si zapálil a vůbec ho neštvalo, že to musí dýchat i děti. Nejednou jsem byla svědkem, že si při čekání na autobus nějaký mladík krátil chvilku kouřením. Venku pršelo a on se schoval pod střechu zastávky.  Takže mladá rodina se dvěma dětmi pak vyšla ven a raději mokla, než dýchala ten smrad.    

Je to prostě bezohlednost první třídy.     

Jsem velmi šťastná, že se v tomto naprosto shodneme s manželem. A jestli u svých dětí jednou najdu cigaretu, pošlu je k našim na ozdravný pobyt. :-)

Stačí jeden vánoční úklid po kuřákovi a budou na dlouho vyléčeni.

Krupová

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

______________________________

Ivy, máš štěstí, že jsi potkala muže, který nekouří. Jinak by jich na Tebe bylo hodně a hrozilo by, že dřív nebo později začneš taky.
Mám takovou sestřenku. Ta rodičům cigarety dokonce schovávala a cigarety úplně nesnášela. Pak si vzala kuřáka a všichni dohromady ji zlomili. Dnes bafá s nimi :(
I když, ono je to taky individuální.
Pěkný den a hodně síly.
Saša

Téma dnešního dne: Vadí vám kouření na veřejnosti?

  • Vadí vám, když stojíte např. na autobusové zastávce a někdo vám kouří přímo pod nosem?
    (prý je zase kouření na zastávkách nově povoleno / prostě Kocourkov)
  • Jsou u nás kuřáci utlačovaní nebo naopak bezohlední?
  • Umíte si představit, že by se přestalo úplně kouřit ve všech restauracích? Nezely by prázdnotou?
  • Jak se vám líbí třeba pohled na mladou slečnu jdoucí po ulici s cigaretou?
  • Byla jste taky taková?
  • Kde byste kouření zakázali a kde naopak myslíte, že je to moc přísné?
  • Jaké máte zkušenosti s kouřením na pracovišti?
  • A můžete se vyjádřit i úplně všeobecně:
    Kouříte?
    Nekouříte?
    Jste odnaučená kuřačka, jak jste to udělala?

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

 Jednu z pisatelek (a je jedno, zda jde o kuřačku nebo nekuřačku) odměním za pěkný příspěvek ještě „teplou“ knihou, horkou novinkou od Haliny Pawlovské / Strašná nádhera

kniha

Reklama