Novinky

Krupová: 30 minut strachu

Velký strach o své blízké má čtenářka s nickem Krupová. V první polovině příběhu nám však popisuje i jiný druh strachu, týkající se jejího dětství. Více již v příspěvku.  

Zdravím všechny čtenářky i redakci při pátku.
Strach mívám dost často při procházkách po okolí. Říká se, že všechny cesty vedou Říma. Ale ty v mém okolí většinou končí u rozhledny, posedu nebo v restauraci s vyhlídkou - Praděd. Ten můj strach z výšek jsem už dávno překonala. Jako malé se mi nahrnula krev do hlavy, já zkameněla a bála jsem se udělat krok, abych nespadla. Při výstupu na  rozhlednu mě musel jistit někdo zepředu i zezadu a já jsme se stejně na ochozu bála pořádně rozhlédnout.  Dnes už je ten strach maličký. Jsem jen opatrná na každý krok, ale dokážu se už vyklonit a kochat se pohledem z výšky. 

Včera mě přepadl mnohem větší strach. Neznám  nic horšího, jak strach o své blízké. Rodiče, děti, manžela.... Manžel má tento týden odpolední a vrací se pravidelně 22:20. Každý den na něj čekám, ale včera se ten čas skoro zastavil. Volat mu hned nechci, protože řídí. Nepracuje v místě bydliště. Tak jsem jen čekala a čekala. V hlavě mi naskakovaly tragické myšlenky, protože vím, že zvlášť v noci nejezdí předpisově. Cesty jsou prázdné a svádí ho to jezdit rychle.
Ve 22:30 jsem byla ještě v klidu. Asi hledá dlouho parkování. Večer už bývá plné. V 22:40 už jsem byla vykloněná z okna a pozorovala každé přijíždějící auto. Ale stále nikdo nepřicházel. Můj drahý dorazil až 22:55! 30 minut hrůzy co s ním je. Jestli se nenaboural, jestli mu zas neskočil jelen pod kola, jestli ho nezastavili a nezdrželi policajti..... Hlavně že je živý a zdravý. A on mi s úsměvem  na tváři řekl, že měl půlhodinu přesčasu, aby si nadělal půlhodinu na dnešek a mohl dnes jít dřív domů. To jsem myslela, že ho vykostím. Spravila by to jedna SMS. Což ho ani nenapadlo poslat. 

Dcera mi dnes odjíždí na týden k babičce a určitě taky něco nacestuje po návštěvách, Zoo a jen tak na nákup. Stejně se o ni budu bát. Možná kdyby byla na týden na táboře a hrála bobříka a zpívala u táboráku, tak bych takový strach neměla. Ale naši jsou cestovatelé a určitě jen na koupáku s ní nebudou. Mamka tento strach má stejně jako já a určitě mi dá vědět, jak dojedou.  Bohužel tento strach se nedá nijak otupit ani překonat. To už budu mít napořád. 

Cestování bez nehod přeje Krupová

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

______________________

Ivy, 30 minut zpoždění? To přece u chlapů ještě vůbec nic neznamená !! :)) Ale je fakt, že sms poslat mohl.
Jinak děkuji, že jsi napsala a neboj se, zvládla jsi rozhledny, zvládneš i cestování dcerky.
Krásný víkend všem...
Saša

Téma dnešního dne: Dokážete překonat svůj strach?

  • Měla jste nebo máte z něčeho opravdu velký strach?
  • Pochází tento strach už z dob vašeho dětství nebo vznikl nově, vzhledem k okolnostem?
  • Dokázala jste ho překonat nebo s ním stále bojujete?
  • Jak?
  • Kdy a při jaké příležitosti jste se v životě opravdu hodně bála?
    (ať už z něčeho, o něco, nebo o někoho.)

Pojďme si vylít srdce a popovídat si o našem strachu. Třeba nám ostatní poradí jak s ním bojovat.
Stačí jen napsat nějaký pěkný příspěvek, na jehož konci čeká jednu z vás také pěkný dárek: Vlasová kosmetika Ryor a k tomu letní náhrdelník. (a budete kočka  - beze strachu :)

ryornahr

pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

   
02.08.2013 - Čtenářské příspěvky - autor: Alexandra Stušková

Komentáře:

  1. avatar
    [7] Krupová [*]

    Mám tu smůlu ale možná i štěstí, že bydlím 100 metrů od záchranného systému. Hasičů i sanitek. Vyjíždí denně. Jednou týdně mi lítá nad domem vrtulník. Takže vím, že stačí málo a řidič prostě z cest nedorazí. Taťka řídí kamion a a aspoň jednou za 3 měsíce má nehodu. Něky nedobrzdí, jindy ten za ním.... a naposledy, je tu v okolí samý les a velice často je tu srážka se zvěří.  Možná jsem napsala hrůza, ale myslela jsem prostě strach. A ruku na srdce, kdo se nebojí při cestování o svoje děti, manžela. Ale smyslem celého článku nebylo těch 30 minut, kdy jsem se o něj bála. Ale že jsem se bála zbytečně. Měl napsat.

    superkarma: 0 03.08.2013, 17:59:20
  2. avatar
    [6] marde [*]

    Po 30 minutách bych byla ještě v kliduSml16

    superkarma: 0 03.08.2013, 14:24:50
  3. [5] Rikina [*]

     Co bude paní vyvádět, až bude případně mít nějaký skutečný důvod k obavám, to si radši ani nepředstavuju, když tohle bylo "30 minut hrůzy". Sml80

    superkarma: 0 03.08.2013, 08:03:59
  4. [4] olinka55555 [*]

    Obavy chápu, ale přece jen "30 minut hrůzy" mi připadá poněkud přehnané.

    superkarma: 1 02.08.2013, 18:11:38
  5. avatar
    [3] kobližka [*]

    Krupová — #2 To je nápad....Sml68

    superkarma: 0 02.08.2013, 15:45:25
  6. avatar
    [2] Krupová [*]

    nakonec jsme to nevydržela a volala. Nezvedl mi to. Já jsme nevyšilovala, prostě měla strach. Těch myšlenek se člověk neubrání. Však já ho taky podusím, až vyrazíme na houby a schválně se mu ztratím :-)

    1. na komentář reaguje kobližka — #3
    superkarma: 1 02.08.2013, 15:42:36
  7. avatar
    [1] kobližka [*]

    No,neříkej,že ti manžel jezdí domů na minutu Sml80....kvůli půl hodince byh teda nevyváděla,ale jednoduše zvedla mobil a zavolala.Stejně v noci nejezdí předpisově,jak píšeš,tak ten malý pohřešek s telefonováním proti tomu není nic.

    superkarma: 0 02.08.2013, 15:21:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme