Velký strach o své blízké má čtenářka s nickem Krupová. V první polovině příběhu nám však popisuje i jiný druh strachu, týkající se jejího dětství. Více již v příspěvku.  

Zdravím všechny čtenářky i redakci při pátku.
Strach mívám dost často při procházkách po okolí. Říká se, že všechny cesty vedou Říma. Ale ty v mém okolí většinou končí u rozhledny, posedu nebo v restauraci s vyhlídkou - Praděd. Ten můj strach z výšek jsem už dávno překonala. Jako malé se mi nahrnula krev do hlavy, já zkameněla a bála jsem se udělat krok, abych nespadla. Při výstupu na  rozhlednu mě musel jistit někdo zepředu i zezadu a já jsme se stejně na ochozu bála pořádně rozhlédnout.  Dnes už je ten strach maličký. Jsem jen opatrná na každý krok, ale dokážu se už vyklonit a kochat se pohledem z výšky. 

Včera mě přepadl mnohem větší strach. Neznám  nic horšího, jak strach o své blízké. Rodiče, děti, manžela.... Manžel má tento týden odpolední a vrací se pravidelně 22:20. Každý den na něj čekám, ale včera se ten čas skoro zastavil. Volat mu hned nechci, protože řídí. Nepracuje v místě bydliště. Tak jsem jen čekala a čekala. V hlavě mi naskakovaly tragické myšlenky, protože vím, že zvlášť v noci nejezdí předpisově. Cesty jsou prázdné a svádí ho to jezdit rychle.
Ve 22:30 jsem byla ještě v klidu. Asi hledá dlouho parkování. Večer už bývá plné. V 22:40 už jsem byla vykloněná z okna a pozorovala každé přijíždějící auto. Ale stále nikdo nepřicházel. Můj drahý dorazil až 22:55! 30 minut hrůzy co s ním je. Jestli se nenaboural, jestli mu zas neskočil jelen pod kola, jestli ho nezastavili a nezdrželi policajti..... Hlavně že je živý a zdravý. A on mi s úsměvem  na tváři řekl, že měl půlhodinu přesčasu, aby si nadělal půlhodinu na dnešek a mohl dnes jít dřív domů. To jsem myslela, že ho vykostím. Spravila by to jedna SMS. Což ho ani nenapadlo poslat. 

Dcera mi dnes odjíždí na týden k babičce a určitě taky něco nacestuje po návštěvách, Zoo a jen tak na nákup. Stejně se o ni budu bát. Možná kdyby byla na týden na táboře a hrála bobříka a zpívala u táboráku, tak bych takový strach neměla. Ale naši jsou cestovatelé a určitě jen na koupáku s ní nebudou. Mamka tento strach má stejně jako já a určitě mi dá vědět, jak dojedou.  Bohužel tento strach se nedá nijak otupit ani překonat. To už budu mít napořád. 

Cestování bez nehod přeje Krupová

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

______________________

Ivy, 30 minut zpoždění? To přece u chlapů ještě vůbec nic neznamená !! :)) Ale je fakt, že sms poslat mohl.
Jinak děkuji, že jsi napsala a neboj se, zvládla jsi rozhledny, zvládneš i cestování dcerky.
Krásný víkend všem...
Saša

Téma dnešního dne: Dokážete překonat svůj strach?

  • Měla jste nebo máte z něčeho opravdu velký strach?
  • Pochází tento strach už z dob vašeho dětství nebo vznikl nově, vzhledem k okolnostem?
  • Dokázala jste ho překonat nebo s ním stále bojujete?
  • Jak?
  • Kdy a při jaké příležitosti jste se v životě opravdu hodně bála?
    (ať už z něčeho, o něco, nebo o někoho.)

Pojďme si vylít srdce a popovídat si o našem strachu. Třeba nám ostatní poradí jak s ním bojovat.
Stačí jen napsat nějaký pěkný příspěvek, na jehož konci čeká jednu z vás také pěkný dárek: Vlasová kosmetika Ryor a k tomu letní náhrdelník. (a budete kočka  - beze strachu :)

ryornahr

pište na redakční e.mail: redakce@zena-in.cz

Reklama