Dnes je pro vás připravený rozhovor s dívkou s ne právě obvyklým zaměstnáním. Sára je krupiérkou v jednom velkém pražském casinu a vedle péče o hráče si občas odskočí odpočinout k tyči. Nezanedbá ani péči o dceru. Pohled na Sáru je příjemný…

Velice pěkná mladá dáma s pevnou postavou a sametovou pletí. Příjemná, inteligentní a pohodová. Hovoří anglicky, francouzsky a italsky. Jeden by těžko odhadoval, že je také manželkou a mámou pětileté dcery.


Sáro, jak jste přišla k téhle práci?
Jako slepý k houslím, jak se říká. Po studiích jsem hledala práci, kde bych užila jazyky, které jsem vystudovala, ale žádná nebyla. Hledala jsem rok. Nechtělo se mi do kanceláře. Chtěla jsem využít studium a ucházela jsem se o práci delegátky, průvodkyně i překladatelky, ale je těžké najít práci, i když je člověk vystudovaný. Problém byla praxe. Tu jsem neměla. A tak jsem na radu jednoho kamaráda ještě udělala krupiérský kurz. Manžel byl proti.

Proč?
Bylo mu jasné, že práce krupiérky je práce v noci, v casinu, a právě odvázaný nebyl. Představoval si mě v kostýmku někde v cestovce například. V té době byly Adélce dva roky.

Co ho přesvědčilo ?
Praxe. Na několika hodinách byl se mnou a hodně se zajímal o to, co vlastně práce krupiér znamená. Nutno podotknout, že jeho představa byla zcela jiná. Nakonec usoudil, že to tak strašné není.

Jak jste se dostala k tyči? Ještě jsem vám chtěla říct, že je to velice pěkné dívat se, jak tančíte…
Když jsem nastoupila sem, napřed jsem byla jen a jen u rulety. Je to občas náročné a já potřebovala i vypnout na chvíli. Ráda tančím a dívky, které tu tančí, se stále mění. Majitelka mi nabídla, jestli to nechci zkusit. Občas. Já to zkusila a ona byla nadšená. Pravda je, že mi to šlo, a hlavně mě to baví. Jsem hrozná, všechno musím dělat co nejlíp, a tak jsem ještě přidala gymnastiku v sobotu, ve volnu. Naučila jsem se některé věci na tyči, které nikdo nedělá. To mě uspokojuje.

sSára nejen tančí, což je v jejím podání mimořádně působivé, ale její kreace u tyče jsou sem tam i skutečně ladné gymnastické kousky, kdy bez držení rukama visí a všelijak se prolamuje a pak třeba sjede dolů a podobně. Celé to naváže znovu na tanec – hezké.

Jak vlastně pracujete, Sáro?
Pracuji týden-týden. To znamená týden v casinu a týden doma. Nastupuji v sedm hodin večer a končím v šest ráno. Pak mám týden volno.

Dá se tohle skloubit s domácností a péčí o dceru?
Já jsem aktivní člověk, takže mi stačí pět, šest hodin spánku. Manžel odveze dcerku do školky a pak už funguju normálně, i v týdnu, když pracuju.

A jako manželka také zvládáte?
Mám upečeno pět druhů cukroví, dcerka je v pohodě, strašně ráda vařím, takže myslím, že si manžel nemá nač stěžovat a Adélka také ne.

A nestěžují si, tedy mám na mysli spíš manžela?
Nemyslím. Párkrát si byl zahrát, ze začátku, aby viděl, jak vypadá moje práce v reálu, viděl mě tančit a pak pravil, že je to hezké.

Jak dlouho už to vlastně děláte?
Teď to bude třetí rok.

Jak dlouho to chcete ještě dělat?
Dokud to půjde, dokud mě to bude bavit, dokud budu nějak vypadat.

Vyplatí se vám finančně tahle práce?
A moc. (smích)

Nebylo by slušné ptát se vás přímo na plat, ale já to obejdu... (řekla jsem Sáře, kolik si vydělám já, a pak jsem se zeptala na srovnání)
Mám třičtvrtěkrát víc než vy a někdy i dvakrát.

Jak to?
Dostávám peníze i od některých hráčů. Nezastrkují mi je do kalhotek samozřejmě, to by se tady ani nesmělo. Jen je na moje jméno nechají třeba na baru, případně si někdo zaplatí tanec navíc, nechávají odměnu i po té, co třeba vyhrají, a podobně.

Tančíte doma manželovi po večerech třeba?
Jo – jednou na Silvestra jsem mu tančila u koštěte. Strašně jsme se nasmáli. Ne, já jsem doma hospodyňka a máma a chodím v zástěře a s čelenkou na hlavě. I s kýblem a mopem... Moc mě to baví.

V téhle fázi rozhovoru jsem si vzpomněla, kterak jsem v jednom článku psala o Lilith a Evě a o tom, jak je dobře tyhle dvě skloubit dohromady. Myslím, že Sára přesně to dokázala.

Když se na ni díváte, jak tančí v korálkovém kostýmku složeném z podprsenky a kalhotek co se blyští, je svůdnou a nespoutanou Lilith. Pokud si ji představíte v zástěře a u plechů s lineckým cukrovým, máte Evu jako víno. Tohle je dobrý model, napadlo mě.

Myslela jste na to, co budete dělat pak, až tohle nepůjde?
Já to zatím neřeším. Je mi šestadvacet, takže takové myslím čtyři roky ještě tutově vydržím.


Reportáž z onoho casina a detailnější pohled na náročnou činnost krupiéra mám pro vás připravenu na zítra…

Reklama