Malý, křehký, rychle stravitelný, a když se při hororu leknete, jeho vločky se hravě snášejí na sedačky v kinech a na okolní spolukřupající. Tahle tradice už trvá rovných 95 let – v roce 1912 se totiž v kinech objevil první popcorn. Ale jeho historie sahá mnohem dál.

Zrna pražené kukuřice nalezli archeologové roku 1948 v Netopýří jeskyni v Novém Mexiku a jejich stáří odhadli na 4–5 tisíc let. Nález byl prohlášen za suverénně nejstarší svého druhu. O jeho stáří se později vedly ještě mnohé spory, ale k jednoznačnému závěru se nedospělo. S jistotou tedy víme jen to, že první stroj pro komerční výrobu popcornu sestrojil Charles Cretors roku 1885 v Chicagu a že se zmínky o přípravě popcornu objevovaly v kuchařských knihách již ve druhé polovině 19. století.
Tolik tedy historie. Pojďme se teď podívat, jak příroda s drobnou pomocí člověka zařídila, aby se malé zrnko kukuřice přeměnilo na oblíbenou pochutinu.

Kukuřičné zrnko je stejně jako ostatní druhy obilí tvořeno vnitřní škrobovitou částí, botanicky nazývanou endosperm, a vnějším obalem, perikarpem, který chrání jádro před vlhkostí. Endosperm v sobě zadržuje vodu, ta se při pražení zahřeje na vysokou teplotu a přemění se v páru. Za těchto podmínek škrob obsažený v endospermu zrosolovatí. Tlak páry způsobí, že obal jádra rychle praskne, dojde vlastně k takové malé explozi, následně tlak poklesne a zároveň vytlačuje z endospermu škrob s proteiny v podobě lehké pěnové hmoty. Jakmile se pěnová hmota ochladí, škrob s proteiny se promění v nám tak dobře známý popcorn. Průměrná teplota pro pražení popcornu se pohybuje kolem 175 stupňů Celsia.

Z hlediska zdravé výživy lze samotný popcorn bez veškerých dochucovacích přísad jen doporučit. Je bohatý na vlákninu, má nízkou kalorickou hodnotu, neobsahuje sodík ani cukr a tuk. Aby se zachovalo jeho zdravé složení, je nutné dbát na vhodnou přípravu – to znamená pražit popcorn bez přídavku oleje a nakonec konzumovat bez másla, cukru nebo soli. Největším výrobcem popcornu v USA je dnes stát Illinois, ve kterém byl popcorn dokonce vyhlášen národním jídlem. Kromě toho v Severní Americe se popcorn podává tradičně solený, kdežto v Asii mají rádi jak slaný, tak sladký.

A na závěr bych chtěla ještě doplnit pár poznámek o tom, že není popcorn jako popcorn, protože i na tvaru záleží. Existují totiž dva základní druhy popcornu, které se od sebe zásadně liší, a popcornoví gurmáni to dobře vědí. Houbovitý tvar není tak křehký, zato je jemnější než motýlí tvar, nám známý ve tvaru vločky a více rozšířený. Motýlí vločky jsou nepravidelné a vyčnívá z nich množství nepravidelných „křídel", zatímco houbovitý" popcorn je kulatý. Rozdíl se projevuje i v chuti. Motýlí vločky se rozplývají na jazyku a není poznat, že by měly nějakou slupku. Tvrdší popcorn se prodává balený třeba v cukrárnách.

Zdroj: www.nekultura.cz

Soutěž:

Reklama