bab

Přibližně před třemi týdny byl internet plný informací o křtu Margarity Paroubkové. Měla jsem dojem, že nejvíce prostoru bylo věnováno oblečení přítomných osob. Copak je ale křest o tom, co si kdo oblékne? O čem vlastně křest je nebo má být a proč rodiče, i nevěřící, křtí své děti?

Křest, a zvláště pak u malých dětí, je pro mne velmi citlivou otázkou. Ze zkušeností vím, že rodiče křtí dítě z nejrůznějších důvodů, ale na ten hlavní a nejdůležitější důvod často zapomínají.

Křest by měl být vyznáním víry. V případě křtu miminka se jedná o vyznání víry rodičů a jejich slib, že dítě budou vychovávat ve víře k Bohu. Křtem je člověk (ať už dospělý, či dítě) uváděn do společenství věřících, do církve. Křest by měl být svátostí, jakousi pečetí víry.

Ale mnohdy bohužel není. Křtít děti nechávají i nevěřící rodiče. Slavnostní slib o vedení dítěte k víře v Boha nemyslí vážně. Přijdou, odkývou, co mají, udělají spoustu fotek, natočí video, užijí si rodinnou oslavu. A konec. Tím to hasne.
Proč to vlastně dělají? Proč slibují něco, co nechtějí a nemohou splnit?

Copak je křest dítěte jen „dobrou“ záminkou pro uspořádání rodinné estrády?

Mám bohužel dojem, že mnohdy ano. Důvody pro křest miminka jsou u každé rodiny trošku jiné. Rodiče křtí děti, protože je to hezký zvyk - sejde se celá rodina, dítě dostane dárečky... Rodiče křtí děti, protože kdyby náhodou Bůh existoval, tak to u Něj chtějí mít „posichrovaný“. Rodiče křtí děti na přání prarodičů. (Můj známý - farář byl osloven nevěřícími rodiči s prosbou o křest dítěte. Babička jim za to totiž slíbila 5000 Kč! Bylo to v 80. letech, takže pěkná sumička...)

Přiznám se, že sama v otázce křtu dětí nemám příliš jasno. Myslím si, že křes by měl být aktem víry, neměl by se odehrávat ze zvyku či kvůli umlčení babiček. Ale zda křtít už miminka, nebo až dospělé, to je otázka.

Kojence křtí nejen Římskokatolická církev, ale i Československá církev evangelická, Církev bratrská a další, především velké církve. Malé a relativně „nové“ církve zase prosazují až křest v dospělosti a novorozencům jen žehnají. Jedná se např. o Apoštolskou církev, Bratrskou jednotu baptistů. Přestože křest je uznáván napříč církvemi, můžeme se u některých církví, například Apoštolské, setkat s překřtíváním.

V Bibli lze nalézt verše podporující oba tyto tábory

Pro křest dětí mluví například toto:
Mt 19,14: Ježíš však řekl: „Nechte děti a nebraňte jim jít ke mně; neboť právě takovým patří království nebeské!“ (obdobně i v Lk 18,15-18,16)
V Bibli se také často mluví o křtu celých rodin a domácností, přičemž nelze vyloučit, že s dospělými nebyly pokřtěny i děti. Navíc křest dětí byl běžnou praxí od vzniku prvních církví a nikdo ho po mnoho století nezpochybnil.

Proti křtu v dětství lze nalézt oporu například zde:
Mk 16,16: Kdo uvěří a přijme křest, bude spasen; kdo však neuvěří, bude odsouzen. (Předpokladem je tedy nejprve víra, a až poté křest.)
Dítě se křtem stává členem církve, v níž je pokřtěno, a to bez svého souhlasu. Není neobvyklé, že pokud dospívající dítě uvěří, rozhodne se vstoupit do jiné církve. V mém okolí je nemálo těch, kteří byly jako děti pokřtěni v katolické církvi, ale v dospělosti vstoupili do jiné, často protestantské církve. (A někdy se v dané církvi nechali i znovu pokřtít.)

Ovšem i církve, které křtí děti, považují za důležité, aby dospělý (či dospívající) člověk veřejně vyznal svou víru a před církví vyslovil své přání žít s Bohem a podle Božích nařízení. Proto mají římští katolíci biřmování a evangelíci konfirmaci.

Ať už je vaše víra a váš postoj ke křtům dětí jakýkoli, za jedno bych se přimlouvala. Křtěte děti, jen jste-li věřící rodiče a křest dětí je běžnou praxí vaší církve. Křest by měl být něčím svatým, obřadem, kde vyslovovaná slova jsou míněna vážně, upřímně a s vírou. Nekřtěte děti jen kvůli babičkám či pro rodinnou slávu...

Reklama