krtinyNedávno jste si na našem magazínu mohli přečíst, jak probíhá vítání občánků. Tento „obřad“ u nás funguje jako jakási náhrada za obřad katolické církve - křest. Můžete je nyní oba porovnat, na konci dubna jsem měla tu čest stát se kmotrou krásné holčičce, Anně Kláře, a byl to skutečně slavnostní den se vším všudy.

V létě minulého roku za mnou přijela do Prahy na návštěvu moje kamarádka Jana. Měla jsem radost, že spolu strávíme pár dní, to jsem ale netušila, s jakou zprávou za mnou přijíždí. Čekala holčičku! A na podzim mě Jana požádala, jestli bych nešla za kmotru. Zatajil se mi dech, protože kmotrovství je velký závazek a upřímně mě ani ve snu nenapadlo, že bych se někdy sama mohla kmotrou stát!

 

Co musíte splnit, abyste se mohli stát kmotrou/kmotrem?

(Není bez zajímavosti, že slovo KMOTRA vzniklo z latinského slova COMMOTER; je to žena, která při křtu zastupuje matku. Veškeré záležitosti kolem porodu totiž bývaly původně doménou žen, nikoli mužů.)

Není to zase tak jednoduché. Křest patří mezi sedm svátostí katolické církve a jako všechny ostatní svátosti má svá pravidla. Kmotra se stává, zjednodušeně řečeno, duchovní matkou dítěte, a jejím hlavním posláním je jít dítěti příkladem ve víře. Kmotrovství je zároveň i velkým závazkem: v dřívějších dobách se kmotra/kmotr vybírali i podle toho, zda by byli, v případě smrti rodičů dítěte, schopni se o dítě postarat a zajistit jej po všech stránkách. Pokud byli ze vzdálenějšího místa, nebylo to na škodu, naopak. V případě živelné pohromy v místě, kde dítě s rodinou žilo, by tu byla opět kmotra, kdo by se mohl dítěte ujmout.

Kmotra/kmotr musí být:

  • pokřtěný a biřmovaný katolík
  • starší 16 let
  • aktivně žijící ve víře

V dnešní době jsou asi křtiny pro mnoho lidí, zvlášť nevěřících, zapomenutou záležitostí, a stejně tak role kmotra pro mnohé pozbývá jakékoli důležitosti. Ne tak pro mě, protože moje vlastní kmotra je mojí velkou oporou, je mi celý můj život „na blízku", i když nás od sebe teď už dělí velká vzdálenost, moc si jí vážím a jsem rodičům vděčná, že tak skvěle vybrali.

Jaké byly křtiny?

Holčička se narodila sice hodně brzy, 6. ledna, ale zakrátko se všechno srovnalo, Anička je zdravé a krásné miminko, a tak mohl 25. dubna 2010 nastat ten den D - křtiny.
Sešli jsme se v jejich bydlišti, v Hovoranech, hned brzy zrána, v neděli. Křest byl součástí nedělní mše a u Ševelů doma se pomalu scházela celá rodina... všichni „vypulírovaní", připravení Aničku na křest doprovodit.

krtiny

krtinyV kostele byla spousta lidí, nervozita stoupala (hlavně u mě, já měla trému jako před zkouškou, abych na nic nezapomněla, na všechno správně odpověděla a vůbec prostě abych to všechno nějak důstojně absolvovala :)) a snad jediný naprosto klidný tvor po celou dobu křtu byla malá Anička, která, navzdory všem obavám svých rodičů, křest spokojeně proklimbala v peřinkách. Ani jednou nezaplakala, dokonce ani když jí pan farář polil hlavičku svěcenou vodou. Anička, teď už Anna Klára (zase se dmu pýchou :)) byla prostě hrdinkou dne!

Po mši jsme se všichni sešli v místní „hasičárně", což je nová budova na kraji Hovoran, která je stanicí místních hasičů a zároveň je spolu s kulturním domem hlavním dějištěm všech důležitých oslav zdejších obyvatel. Výborně se tu vaří, je tu příjemné prostředí, hezké zázemí a hlavní místnost je prostorná, se zkosenými stropy a střešními okny, kterými sem ten den pronikalo jarní sluníčko a ze kterých byl taky krásný pohled na okolní probouzející se vinohrady... zkrátka nádhera, nedělní slavnostní atmosféra jako vyšitá!

Aničku jsme dobře zapili výborným vínem ze sklepů šťastných rodičů Jany a Zbyňka a sama Anička, ačkoli šla z náruče do náruče, vydržela být téměř po celý den klidná a usměvavá. Zkrátka: Všechno dobře dopadlo!

krtiny

Jste pokřtěná, nebo jste dokonce sama někomu kmotrou?

Reklama