Kdo se v tom má vyznat. Jedni si říkají Církev husitská, ale křtili ve jménu republiky, druzí zase Církev bratrská, ale s českými bratříky mají pramálo společného, další jsou Jednota bratrská, ale ve skutečnosti se rozpadají jako starý kabát... Tak se na ně pojďme podívat a zároveň se pobavit pár perličkami z církevního života.

Církev bratrská vznikla roku 1892 sloučením Svobodné evangelické církve české (z roku 1868) a Svobodné reformované církve (z roku 1880), jejíž jméno si ponechala. V roce 1919 se přejmenovala na Jednotu českobratrskou (proto bývá někdy zaměňována s Jednotou bratrskou) a v roce 1967, po sloučení s několika menšími denominacemi, na Církev bratrskou. Je jednoznačně církví evangelikální, ale spíš než českými bratříky se inspirovala Kalvínem. Říká se o ní, že je nejelitářštější církví v ČR. Vede ji rada a jednotlivé sbory mají značnou samosprávu. Nemá svěcené kněze, ale ordinované kazatele (používá se i termín pastýř). Hlásí se k ní cca 10 tisíc lidí.

Netopýři
Za netopýry jsou označováni věřící, kteří přijdou do sboru, nechají se pokřtít... a od té doby se neukážou. Možná zavítají na Vánoce, nebo když potřebují pokřtít vlastní děti.
Označení vzniklo z jednoho vtipu:
Stěžuje si jeden bratr kazatel druhému, že se mu na faře usadili netopýři: „Zkoušel jsem je otrávit, postřílet, chytat do pastí... I kočku jsem kvůli nim koupil. A mám je tam pořád. Nenapadá tě, co s nimi?“
„To je jednoduché,“ odpoví druhý kazatel, „já je pokřtil, a od té doby jsem je na faře neviděl.“

Jednota bratrská asi jako jediná z českých evangelických církví skutečně navazuje na starší kořeny, i když ani ty její nesahají přímo k Petru Chelčickému a Janu Rokycanovi. Po Bílé hoře se stala spíše vzpomínkou a její členové skončili ve vyhnanství (patřil k ní i slavný Jan Ámos Komenský), přijali katolicismus nebo konvertovali k jiným církvím. Obnovy se dočkala v první polovině osmnáctého století, kdy proslula především skrze své misionáře. Do českých zemí se plně vrátila až roku 1870, kdy byl založen první sbor v Prostějově. Nejprve se nazývala Evangelická církev bratrská nebo Ochranovská církev bratrská, od roku 1921 pak Jednota bratrská. Církev je vedena synodem a za chod sborů zodpovídají ordinovaní kněží.

Právě Jednota bratrská však v posledních letech příliš jednotná není. Po vleklých sporech se z ní roku 1999 odštěpilo devět sborů, které přijaly patronát Českobratrské církve evangelické, v rámci které utvořily Ochranovský seniorát.

Tuleňátko
Když bylo křesťanství hlásáno některým severským národům, ukázalo se prý, že je velmi obtížné vysvětlit jim koncept beránka Božího, když v životě neviděli ovci. A tak činorodí misionáři začali kázat o tuleňátku Božím.

Českobratrská církev evangelická se také ráda odkazuje na tradici Chelčického Jednoty bratrské, blíže však má k augsburskému (luterskému) a helvetskému (reformovanému) vyznání. Vznikla sloučením řady evangelických sborů na českém území v prosinci roku 1918. Skládá se ze sborů, sloučených do seniorátů. Na jejím chodu se podílí presbyteři a faráři a je vedena synodní radou.

 

Svatí voli
Mezi věřícími se šíří vtip o tom, jak byly ve Svatovítské katedrále poprvé instalovány mikrofony. Stalo se tak před svěcením svatých olejů. Kněží předstupovali před biskupa a poslušně pronášeli: „Ave sanctum oleum!“
Nejmenovaný biskup, již postarší to pán, jaksi zapomněl, že jsou zapojeny mikrofony, a tak zavtipkoval a opáčil: „Ave, sanctum vole!“
A lid věřící žasl, kdo že je to svatý vůl...

Církev československá husitská (do roku 1971 pouze Církev československá) vznikla 8. ledna roku 1920 odštěpením se od církve římskokatolické. Za jejím vznikem stáli především zastánci české katolické moderny, v čele s Karlem Farským. V církvi šlo z počátku o návrat k prvotnímu křesťanství, o národní jazyk a značný nacionalismus, projevující se především odkazováním na učení husitů, ale také prvorepublikovými křty „ve jménu republiky“ nebo „ve jménu Jana Husa“. Posléze se CČSH začala klonit spíše k církvím protestantským. Jisté odlišnosti od obecně uznávaného křesťanského vyznání vedou k tomu, že CČSH někteří odborníci nepovažují za křesťanskou církev. V současnosti se k ní hlásí cca 100 tisíc věřících v ČR a několik tisíc věřících v SR. CČSH světí muže i ženy do funkce jáhnů, kněží a biskupů (ovšem odmítá tzv. apoštolskou posloupnost – tedy nepřerušené svěcení, pocházející od prvních apoštolů), na jejím vedení se podílí presbyteři (starší) a faráři a v jejím čele stojí patriarcha.

Nechvalně proslula majetkovými skandály patriarchy Schwarze a homosexuálními skandály pražského biskupa Bicana.

Na různých ekumenických bohoslužbách můžete narazit ještě na Starokatolickou církev, Evangelickou církev augsburského vyznání, Luterskou evangelickou církev a Slezskou církev evangelickou augsburského vyznání. A samozřejmě na církve římsko a řeckokatolickou. O těch však někdy jindy.

Zdroj: stránky jednotlivých církví (CB, JB, CČE, CČSH)

Vyznáte se v církvích? Víte, co kdo nosí, kdo má kostely a kdo modlitebny? Znáte nějaké příslušníky církve? Jaké s nimi máte zkušenosti? Nebo se sama k nějaké církvi hlásíte? Myslíte si, že jsou církve v moderní společnosti potřeba, nebo že se jedná o přežitek?

Reklama