Otázkou, kterými aktivitami zaplnit našim malým ratolestem čas, se zcela jistě zabývají všichni rodiče. Výběr vhodného kroužku je bohužel mnohdy ovlivněn i ambicemi nás, rodičů. Už od miminkovských plen svých dítek sníme o tom, že zrovna nám se narodila bytost s výjimečným talentem, které předpovídáme jen tu nejlepší budoucnost. Pokud si stále i vy lámete hlavu, kam své dítko zařadit a zjistit, zdali v něm opravdu dřímá výjimečný talent, či jej chcete v jeho volném čase zabavit smysluplnou aktivitou, čtěte dále…

Není snad rodičů, kteří by si nepřáli pro budoucnost svého dítěte to nejlepší. Ne nadarmo se řada z nás řídí pořekadlem: „Co se v mládí naučíš, ve stáří jako když najdeš.“ Proto se všichni s většími či menšími úspěchy snažíme svým dětem dopřát vše, co v kladném smyslu slova ovlivní jejich budoucnost, a navíc v nich rozvine potenciální talent. Když pro naše dítě vybíráme kroužek, kterým zaplníme jeho volný čas, snažíme se jednat s největší možnou rozvahou.

vvvvO tématu dětských kroužků jsme si popovídali s MgA. Kateřinou Havelkovou, která v malých dětech pomáhá svými kurzy nalézt a rozvinout kreativní talent. Zajímá vás, jak její spolupráce s dětmi probíhá a jestli je vůbec možné poznat, zda třeba vy doma nevychováváte malého Pulitzera? Nejen na to jsme se paní Havelkové zeptali...

Paní Havelková, na úvod se vás zeptám, zdali existuje nějaké „vodítko“, díky kterému by mohli rodiče na své ratolesti poznat, že je obdařena zvláštním talentem?
Zdali je ten či onen kroužek tím pravým, rodiče nikdy předem na sto procent samozřejmě nepoznají. I pro rodiče lákavě vypadající kroužek může být pro dítě nudný, protože se v něm nenajdou. Chce to tedy vyzkoušet, dítěte se často na kroužek ptát a zjišťovat, zda jej doopravdy baví. Upřímně – jedině tak má pro děti kroužek nějaký opravdový smysl a něco jim do života může dát.  

Vy sama vedete kroužky herectví a žurnalistiky. Kterým dětem jsou především určeny?
Určeny jsou dětem, které se chtějí ve svém volném čase pobavit ne zcela tradičním způsobem. Fantazie mají děti kopec a hra je pro ně stále ještě přirozenou formou zábavy. Kroužky herectví, ale i kroužky žurnalistiky a tvořivého psaní jsou tedy pro všechny děti, které se chtějí ve volném čase bavit, užít si mnoho legrace a navíc si ještě vyzkoušet, jaké to mají herci, novináři nebo spisovatelé. Zatímco herectví je vhodné stejně tak pro prvňáky jako pro deváťáky, žurnalistiku mohou navštěvovat žáci až od čtvrté třídy.

Mnoho rodičů by jistě zajímalo, jak taková výuka konkrétně vypadá a jak přesně jejich děti rozvíjí. Můžete nám prozradit, jak to vypadá právě při vašich hodinách herectví nebo žurnalistiky, aby si rodiče mohli udělat představu?
Vše začíná dechovými a hlasovými cvičeními – učíme se tedy dýchat správně zhluboka a „z bříška“ a rozezvučet dutiny v naší hlavě. Pak přijdou na řadu jazykolamy a jiné – často snad vtipné – slovní hříčky k procvičení artikulace. Po zhruba patnácti minutách jsme připraveni a začínáme hrát. Téměř vždy se věnujeme hře, kterou aktuálně nacvičujeme. U menších dětí je to zpravidla nějaká méně či více upravená pohádka, jako například Perníková chaloupka, O dvanácti měsíčkách apod. Čím vtipnější jsou dialogy, tím raději to děti hrají. U větších dětí nechávám co největší prostor dětské fantazii a zkoušíme například vsadit známé pohádkové postavy do nových příběhů, modernizovat pohádkové příběhy či vymýšlet zcela nové. Velmi oblíbené jsou scénky různých typů a forem. Jejich cílem je především rozvoj fantazie, schopnost empatie, umění komunikace a zvládání nejrůznějších životních situací.

ffff

V  žurnalistice se snažíme utvořit jakousi pomyslnou redakci a vytvářet vlastní noviny – pokud má škola zájem, tak třeba školní. Děti poznávají, jak bohatý je jejich mateřský jazyk a kolika různými způsoby lze leccos vyjádřit. Umět tvořivě používat mateřský jazyk se koneckonců může dobře hodit i v hodinách českého jazyka. Zkoušíme psát nejen zprávy se všemi jejich pravidly, ale také komentáře, reportáže, eseje, a dokonce vlastní knihu. V současnosti vytváříme webové noviny, kam bychom chtěli časem přizvat i děti, které budou mít o psaní zájem, ať jsou z kterékoli části republiky.

Když se vrátím ke kroužkům herectví, jsou vaše představení, na kterých v jejich rámci pracujete, i veřejná?
Jistě. Alespoň jednou za půl roku hrajeme pro rodiče a jejich přátele. Máme ale také představení pro seniory či například k zahájení adventu. Hrajeme ve školách, v sálech kulturních domů a také na náměstích například při příležitosti oslav, jarmarků apod. Rádi bychom více hráli pro děti z mateřských škol. Právě představeními se zúročí hodiny práce, kterou děti na svých rolích nechaly. Když se lidi smějí a tleskají, je to to největší poděkování, kterého se jim může dostat.

Máte od svých malých „absolventů“ nějakou zpětnou vazbu? Věnují se některému z vyučovaných oborů i po ukončení vašich kroužků?
Na tuto otázku vám budu moci odpovědět až za několik let, kroužky herectví – neboli Divadélko dětského herce PcDrak – a žurnalistiky organizuji od roku 2013, na zpětnou vazbu je tedy ještě moc brzy. Je ale pravdou, že několik dětí minimálně uvažuje o tom, že se po herecké či žurnalistické dráze v budoucnu vydá. Cílem kroužků ale není vychovat z dětí profesionály v oboru. Úplně stačí, když jim pomohou v jejich osobnostním rozvoji a poskytnou jim navíc smysluplnou zábavu, která se stane i do budoucna jejich koníčkem…

ffff

Paní Havelková, děkujeme vám za rozhovor a přeje vám i nadále mnoho usměvavých malých talentů…

Čtěte také:

Reklama