Bulvár

Krmila jsem Mikynku pět let


Když mi bylo asi 13 let, potkala mně psí katastrofa. Náš psí miláček - pudlík - utekl na ulici a přejelo ho auto. Strašně jsem brečela. Naši mi slíbili, že když bude na vysvědčení vyznamenání, dostanu pejska nového. Vyznamenání bylo, ale ani po měsíci se nikdo nestaral, jak to bude s pejskem. Zašla jsem za rodiči a upozornila je, že jsem svou část dohody splnila a teď je na nich, aby splnili oni tu svou část. Naši mi řekli, že mají moc práce a že když si pejska seženu, že mi ho koupí.

Hned druhý den jsem našla v novinách inzerát, kde kdosi nabízel štěňátka černých pudlíků. Stačil jeden telefonát, kde jsem pejska zamluvila a zjisitila adresu. O víkendu zajel táta se mnou omrknout, které klubíčko bude naše a za pár týdnů jsme měli doma krásnou fenečku. Dali jsme jí jméno Mikyna.

Záhy jsme se dočkali velkého překvapení - naše štěně neumělo žrát! Zeptali jsme se veterináře co s tím. Poradil nám, že máme pejskovi do krku strčit sousto - on že to spolkne - popř. kašovitou stravu vpravit do tlamičky lžičkou - prý se sám naučí...

Jenže omyl. Mikynce už byly už dva roky, ale sama nežrala. Všichni se této čestné povinnosti vyhýbali, takže jsem krmila jen já. Když měla Mikynka hlad, došla si ke mně, sedla, zaškemrala tlapkou a šla k misce a ohlížela se celou dobu na mně. Tatínek si dělal legraci, že Mikynka chce našťouchat.

Jenže potíže nastaly, když jsem odjela na tábor. 14 dní naše čubinka nic nežrala, protože jsem nebyla doma já. Přijela jsem a ona byla hrozně vyhublá. Od nikoho jiného krmit nechtěla. Začali jsme řešit, čím ji co nejrychleji vykrmit. V té době ještě nebyly konzervy a pod. Maminku napadlo,že bych jí mohla uvařit krupicovou kaši. Zavelela, řekla mi postup a odešla do práce. Doma jsme zůstali jen já, táta a starší sestra. Pochopitelně, že mě v tom ti dva nechali.

Uvařila jsem kaši a nechala ji vychladnout. Pravda - byla nějaká tušší, ale říkala jsem si, že ji alespoň víc zasytí. Vzala jsem lžičku, vpravila první sousto čubince do tlamičky, tlamičku zavřela a čekala až to zbaští. Čubinka koulela očima, ale nežrala. Trvalo to snad 2 minuty, než se jí chudince povedlo s ohromným úsilím rozlepit tlamičku (já si myslela, že jí to jen nechutná).
Mikynka se nakonec dostala ze své vyhublosti díky "našťouchávání" knedlíky a omáčkou (dnes mám husí kůži z toho, čím jsme ji to krmili), ale žrát se naučila až ve věku 5 let, kdy jsme si pořídili kotě...

Danulinka


Milá Danulinko,
je mi divné, že to veterinář nějak neřešil, to přece není normální.
Ale jsem ráda, že to nakonec dobře dopadlo a přeji vám hezký den
   
16.06.2006 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. avatar
    [11] Vivian [*]

    danulinka: to tě obdivuju, žes to nevzdala
    Já jsem asi měsíc krmila umírající morčátko, seděla jsem u něj několik hodin denně, protože polykal hrozně pomalu, a někdy to už bylo trochu na budku... Neumím si představit, že to dělám pět let...

    superkarma: 0 16.06.2006, 14:20:25
  2. avatar
    [9] Ťapina [*]

    Zase z těch psů nedělejte nemyslící bagry, když páníček chce dát pejsům kousek něčeho od stolu a nechce si ušpinit ruce, tak naše zlatíčka papají z vidličky

    superkarma: 0 16.06.2006, 12:47:52
  3. avatar
    [8] Sirikit [*]

    Taky si nějak neumím představit krmit vlčáka lžičkou. Dcera má středoasiatku, když dostane např. kuřecí skelet, dá se bez nadsázky říci, že ho "vdechne". Tlama klapne, olízne se a čeká. Že by ještě něco káplo? Je to ovšem drobeček, má pouhých 72 kilo.

    superkarma: 0 16.06.2006, 12:46:10
  4. avatar
    [6] Alenka0010 [*]

    Takových lidí kdyby bylo víc. Často když přijdou problémy, vyhodí majitel pejska na ulici .

    superkarma: 0 16.06.2006, 12:04:26
  5. avatar
    [5] Majdinka [*]

    Měli jsme jezevčíka . Lovec jak vyšitej. Lovil tak důkladně, až ulovil samici od malých králíčků. Pes dostal co proto ale pak přišly na řadu další, kachňata... a králíčci? Nechali jsme si vyfouknout malé lahvičky ze skla, koupili kapátka a krmili jsme je jako mimina. Přežili, vyrostli, žrali z ruky a pak přišlo dilema. Zabít, sníst? Kdo?

    superkarma: 0 16.06.2006, 12:01:04
  6. avatar
    [4] Žábina [*]

    danulinka:je bezva že jste to nevzdali, hlavně ty
    máš můj obdiv

    superkarma: 0 16.06.2006, 11:57:39
  7. avatar
    [3] pajda [*]

    danulinka: já vím, rozumím ti...taky jsme doufali, že to morčátko zvládne. Hodně lidí si myslí, že když už malinká morčátka ochutnávají to, co má maminka, tak že se umí normálně nažrat...koneckonců od kamarádky vlčák se umí nažrat sám a taky mu dávaj pribináček lžičkou

    superkarma: 0 16.06.2006, 11:42:59
  8. avatar
    [1] pajda [*]

    Hmmmm...divné to není...jen nezodpovědné. Když si člověk koupí morče v obchodě a ono neumí žrát, je vymalováno - jediná rada, kterou jsem kdy dostala, byla: nechat chcípnout!!! A to i od členky klubu chovatelů morčat...dokonce mi nabídla zdarma náhradníka Naštěstí naše malinké morče naučil žrát sameček, který už jeden vrh mladých odchoval - a milé morče máme už šestý rok...předpokládám, že u psa je přístup podobný, jenže tady se dal zjistit původní majitel, který takto "nevybavené" zvířátko prodal.

    superkarma: 0 16.06.2006, 11:26:41

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme