Vztahy

Krkavčí matka

Bylo mi dvacet devět, a tikot biologických hodin mě nechával v klidu.

 

Zaujala jsem postoj “když to přijde, tak to bude“.

 

Přišlo.

 

Kruci, proč se mě nezmocňuje pocit euforie, proč neskáču radostí, proč mám najednou strach?

Nejsem nějaká divná?

 

Poslali mě na ultrazvuk.

 

S doporučením v ruce jsem rozechvěle vešla do Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí.

 

V čekárně jsem se cítila nejistě a pokukovala po pupkatých budoucích matkách, jak hladí své budoucí děti, které se zatím jen převalovaly v jejich útrobách.

 

Prostředí bylo prosycené mateřskou láskou. 

 

Po chvilce mě v jejich přítomnosti začal blažit nepopsatelný pocit hrdosti a pýchy.

Konečně je to tady.Ten slastný okamžik uvědomění, že ve mně roste nový človíček.

 

Posvátné rozjímání přerušila sestra vyslovením mého jména.

 

Byla jsem na řadě.

 

Odhalila jsem své bříško tvaru obráceného lavoru a čekala, co se bude dít.

Měla jsem dobrý výhled na monitor a pozorovala změť šedobílých mlhovin na obrazovce.

Tak tahle mapa okluzních front ukrývá moje dítě?

 

Náhle se chladivý pohyb sondy zastavil.

Zatajil se mi dech a zaostřila jsem na černou tečku. Na miniaturní bod, který evidentně vzbudil lékařův zájem.

Ještě chvíli kroužil kolem tečky a začal diktovat sestře.

„Plod A,“ zašátral sondou.

„Plod B.“

„Co?“ vyhrkla jsem, ale lékař nereagoval a hledal dál.

„Už dost,“ chtělo se mi vykřiknout, ale měla jsem sucho v krku.

„Tak to budou dvojčátka,“ řekl trochu s pocitem lítosti, že jich neobjevil víc.

 

Vypadla jsem z ordinace jak opařená.

 

Zmocnila se mě nepředstavitelná panika a obavy. Budu je schopná donosit?

 

Šla jsem pěšky z Podolí až do Karlína a celou cestu plakala.

 

Dnes je mým milovaným plodům A a B patnáct, jmenují se Nikolka a Míša a jsou to nejdražší, co mi život dal.

 

A moje reakce?

 

Nedovedu si to vysvětlit. Strašně se za ni stydím a svým dětem se  nastotisíckrát omlouvám.

 

Napište mi, jak byste reagovaly vy.

 

Jsem ojedinělý případ?

 

Byl to těhotenský zkrat?

 

   
11.11.2005 - Láska a vztahy - autor: Dana Svobodová

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [60] Heisy [*]

    Sic nevím jak bych reagovala na dvojčata já, ale....
    Nikdy jsem nechtěla dítě, za antikoncepci jsem považovala děti z mého okolí a nebylo jich málo, jen má sestra měla v tu dobu tři (dnes už čtyři a pokračování se nevylučuje :-))
    Pak se objevil kluk (mladší) a najednou jsem byla gravidní, co dělat? to byla otázka kterou jsme řešili oba, ale ... ted si říkáte že jsem přeci dítě nikdy nechtěla, ano nechtěla...
    Ani v porodnici jsem ho nechtěla, ani doma... , nevím kdy se to otočilo, možná když mu bylo půl roku, možná možná... A to se říká že během těhotenství se tvoří pouto mezi matkou a dítětem - asi jsem nebyla ještě matka :-)) (bylo mitéměř27let)
    ZA čtrnáct dní bude slavit třetí rok a nedala bych ho za NIC.
    krásný den.

    superkarma: 0 23.11.2005, 13:47:56
  2. avatar
    [56] Kytka [*]

    Moc mi to připomíná můj příběh. Bylo mi 26, na ultrazvuku začal pan doktor diktovat: "Sesři pište si plod A plod B..." A já začla brečet jak želva."Ale nebrečte nám tady maminko, to čekáte první?" A já na to: 3+4 pane doktore, už mám dva kluky doma... v mírném šoku z toho nadělení jsem byla nejen já, ale i manžel a všichni blízcí. Těšili jsme se na holčičky, narodili se zas dva chlapečci . A byla to zpočátku někdy opravdu řehole až očistec. Dneska je dvojčátkům 15, všichni 4 kluci jsou super a já šťastná že je mám.

    superkarma: 0 14.11.2005, 12:34:46
  3. avatar
    [55] danulikj [*]

    Váš příběh mě dojal a potěšil.

    superkarma: 0 14.11.2005, 09:20:01
  4. [54] Tobbi [*]

    To je ale přeci úplně normální!
    Jsme to ale chudáci. Celý život nám vymývala mozek propaganda, že všechno, co se týče těhotenství musí být plné radosti a jak není, tak jsme divné.
    Vždycky, když vidím poslance KDU-ČSL, jak vyřvávají, že každá žena by chtěla mít nejmíň osm dětí, chytá mě fantas. Hlavně že oni to musí vědět
    Já se na těhotenství i těším, ale blití je prostěš blití. Je nepříjemné. To samé chodit co deset minut na wc, mít oteklé nohy atd.
    Z dvajčat bych taky nadšená nebyla. Ale zase zdravé děti, jsou zdravé děti.... Holt by se to muselo nějak zvládnout, no.

    superkarma: 0 13.11.2005, 15:26:25
  5. [53] bejby [*]

    superkarma: 0 12.11.2005, 16:11:04
  6. avatar
    [52] medved [*]

    taky jsem jako tehule neomdlevala stestim nad tim, ze jsem tehotna nejak mi to nedocvakavalo dokud se dite nehybalo a i pak mi tak nejak porad pripadalo, ze to je nejaka velka legrace, kterou na me nekdo sehral, protoze JA prece nemuzu byt MATKA
    ani ja jsem dite nemilovala prvni chvili, kdy jsem ho videla ...je mi lito, ale na lasku na prvni pohled jsem nikdy nebyla, tak nevim, proc by to melo u ditete fungovat ...ted ma mala necely pulrok a je to nase zlaticko, ale to zamilovavani se par mesicu trvalo ...zato ted nechapu, jak jsem mohla byt tak necitelna a nezboznovat to uzasne ditatko

    a mit dvojcata, tak to brecim aspon tyden na prvnim UTZ jsem krome oznacene tecky videla jeste jednu (podle me velmi podobnou)....ustrasene jsem se ptala, jestli tam PROBOHA nejsou dve...nastesti nebyly jedno dite je pohoda a radost, dve jsou, myslim, ocistec...minimalne v miminkovskem veku

    superkarma: 0 12.11.2005, 14:08:27
  7. avatar
    [51] Gedžitka [*]

    Suzanne no ale fakt, on si to každej, kdo to nezažil představuje jak Hurvínek válku, taky si každej myslí, že přeháníme , že to tak hrozný zas není. Hrozný myslím tak, že člověk je nevyspatej, mimina pořád ječí, což za chvilku leze na mozek, všichni okolo maj jen chytrý rady nebo se furt něčemu diví příp. vykládaj, jak sou ty děti malinký , nejlepší ze všeho je my sme to dělali tak, proč to tak neděláte nebo proč to děláte to sme my nedělali . Já su ráda, že holky mám, nějakou dobu sem mít děti nemohla a povedly se s malou pomocí MUDr. naštěstí přirozeně, i když na poslední pokus. Ale té práce kolem, to si nikdo nedokáže představit. A taky je mi od začátku líto, že se nemůžu oběma věnovat, jak by bylo potřeba, třeba když obě brečí.

    superkarma: 0 12.11.2005, 10:45:11
  8. avatar
    [50] ajji [*]

    mně se teda nenarodila dvojčátka, ale strašně nečekaně se mi po roce a půl narodili dva kluci, bylo mi 21 a měla jsem 2 děti..když se měl narodit druhý klučina, měla jsem strašné výčitky vůči tomu prvnímu, že nic nebude jak dřív, že na něj nebudu mít tolik času..všechno jsem zvládla, dnes je klukům 11 a něco a druhýmu bude za měsíc 13

    superkarma: 0 12.11.2005, 08:37:43
  9. avatar
    [49] Suzanne [*]

    Gedžitka: větu - teda fakt netušíš, o čem mluvíš - používá můj manža, když mě chce hooodně nasrat

    superkarma: 0 12.11.2005, 06:46:30
  10. avatar
    [48] Gedžitka [*]

    Reneta : taky mě to mrzí , kvůli nám i dětem

    vkatka : no to teda fakt netušíš o čem mluvíš . Otěhotněla sem přirozeně.

    superkarma: 0 11.11.2005, 23:06:33
  11. avatar
    [47] Gedžitka [*]

    Nečetla sem reakce, ale jinak k článku, já dítě chtěla, ale když nám MUDr. podobně jako pisatelce řekla, že jsou mimina dvě, reagovala jsem podobně. Hlavně mi začalo v hlavě šrotovat, jak to všechno zvládnu se dvěma, když nemám s dětma žádný zkušenosti. Ale stejně jako pisatelka jsem za ně hrozně ráda.

    superkarma: 0 11.11.2005, 22:55:33

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [46] Tanzi [*]

    Tak jak moc na články nechodím..tento jsem si přečetla s chutí včetně všech vašich reakcí..a je mi hezky u srdíčka.

    superkarma: 0 11.11.2005, 20:53:53
  2. avatar
    [44] átéčko [*]

    U mě to bylo podobné,nezbožňovala jsem své břicho,které ani ne a ne narůst. Bylo mi špatně a myslela jsem,že porodem to skončí... Prdlajs! to jsem si teprve uvědomila,že už nikdy nebudu sama!Syn je postižený a já jsem velice šťastná,že ho mám. Za pár let se mi narodil ještě jeden.Zdravý. V těhotenatví mi bylo ještě hůř. Břicho zase nikde . Narostla mi jen obludná prsa č. 6 !Tak mám dva syny a jem ráda že je mám. Ale teď se mi hrozně líbí těhulky,co chodí v létě pyšně s odhalenými bříšky!!

    superkarma: 0 11.11.2005, 17:02:05
  3. avatar
    [43] phoebe24 [*]

    děti jsme plánovali, po mojí těžké nemoci byli vymodlený a když mi doktor řekl, že budou dvě, tak mi ujelo: "A do prdele". Stydím se a je mi to strašně líto tím spíš, že to tenkrát prostě nedopadlo. Na první holčičku jsem si musela počkat ještě tři roky a potom ještě rok na další. A to, že je mám, je moje největší životní výhra.

    superkarma: 0 11.11.2005, 15:47:03
  4. avatar
    [42] novinka [*]

    vkatka: já jsem otěhotněla při ..tedy normální cestou

    superkarma: 0 11.11.2005, 14:36:15
  5. avatar
    [41] novinka [*]

    taky mi doktor "objevil" plod A a plod B...a já jsem mu vehementně trvdila, že se musel splést, páč nikdo v rodině NIKDY dvojčata neměl...ale nespletl . Ale všechno proběhlo OK, někdy v 7 měcíci mě doktor "zašil", aby nedošlo k předčasnému porodu a holky měly jedna 3,50 a druhá 3,40 -byla jsem v porodnici jak exot .Tak mi přibyli k tehdy 3 leté dceři další dvě. Dnes jim bude 13 a kdybych řekla, že ty miminkovské doby byly procházka růžovým sadem, tak bych kecala. Ale jsou to moji .....

    superkarma: 0 11.11.2005, 14:35:05
  6. avatar
    [40] tomáš [*]

    Jak byla teď Výměna manželek se čtyřčátky..tak to by mě ta mateřská láska asi jen tak nenaskočila :-) nebylo by na to pokdy...

    superkarma: 0 11.11.2005, 14:34:21
  7. avatar
    [39] kemy [*]

    vkatka: to je roztomilý

    superkarma: 0 11.11.2005, 14:24:55
  8. avatar
    [38] kemy [*]

    ničemu se nedivim, hlavní je, že je máš ráda teď. každej na nečekaný zprávy reaguje jinak..

    superkarma: 0 11.11.2005, 14:24:06
  9. avatar
    [36] gerda [*]

    zet169: zkus jíst brusinky, ty jsou na močák léčivé a ještě si pochutnáš. V supermarketech prodávají sušené, v Plusu zas mají brusinkový džem. A zbytečně se neboj, plod je v děloze dobře zvenčí chráněný a placenta škodliviny zachycuje. To zas nesmíš mít ze všeho strach. Docela tě lituju, protože těhotenství samo o sobě dá zabrat a k tomu teď ještě močové cesty...chce to hlavně teplé bavlněné prádlo, vysaď veškerá umělá vlákna.

    superkarma: 0 11.11.2005, 12:34:36
  10. avatar
    [33] Žábina [*]

    a k článku bych chtěla napsat, že si myslím, že důležitější je, že své děti miluješ teď...na tehdejší pocity, umocněné bouří hormonů a strachu z nového a nepoznaného, bych klidně zapomněla

    superkarma: 0 11.11.2005, 11:45:29
  11. avatar
    [32] Žábina [*]

    Bridgetj: mě rozesmála tvoje věta - dítě bych si chtěla pořídit od nového roku
    to nevím jestli stihneš, vzhledem k tomu že je už skoro 1/2 listopadu

    superkarma: 0 11.11.2005, 11:44:28
  12. [31] karkule [*]

    U mně to bylo jako u sarume a křečka. Svoje dítě miluju, ale po těžkém porodu jsem necítila nic, jen únavu a city se spíš začaly tvořit postupně. Tak až po měsíci se to dalo nazvat jako mateřská láska.

    superkarma: 0 11.11.2005, 11:23:26
  13. avatar
    [28] Clerenc [*]

    Jee to ja bych dvojcatka moc rada

    superkarma: 0 11.11.2005, 11:01:23
  14. avatar
    [25] gerda [*]

    zet169: a nemůžeš tomu svému gynekologovi jenom zavolat o radu? Do příštího týdne je daleko a ať si nezaděláš ještě horší patálii. Urologovi jsi snad řekla, že jsi těhotná, přece by si nevzal na triko předepsat nevhodný lék?

    superkarma: 0 11.11.2005, 10:21:08
  15. avatar
    [20] Křeček [*]

    zet169: Tak zajdi radši na gyndu, ať Tě léčí tam, urologovi bych se nesvěřovala a do ampicilinu bych raději nešla.

    superkarma: 0 11.11.2005, 09:16:16
  16. avatar
    [17] Křeček [*]

    Nejsi ojedinělý případ. U mě to bylo stejné, po svatbě jsme tomu chtěli nechat volný průběh, podařilo se úplně na první pokus a já sledovala, jak mi roste břicho a vůbec jsem si to neuměla spojit s , žádné nadšení, natož eufórie. Když se dcera narodila, byla jsem ráda, že to mám za sebou, a zase nic. Pečlivě jsem se starala, samozřejmě, ale týden po porodu jsem padala na hubu a říkala jsem si, že už to stačilo a že by si ji zase mohl někdo vzít. Mateřské pudy a nějaká radost se dostavily až koncem šestinedělí.

    superkarma: 0 11.11.2005, 08:55:30
  17. avatar
    [16] Boženka [*]

    Ježiš, to je ale úplně normální! Můj první a vytoužený synek mi - jakmile jsem ho vyklopila - vůbec nepřipadal jako moje dítě, ale když ho na pískovišti mydlili, byla bych vraždila. Na všechno je potřeba si zvyknout.

    superkarma: 0 11.11.2005, 08:46:49
  18. avatar
    [15] Maši [*]

    Já měla první holčičku v 18letech, komplikované těhotenství i porod a taková ta pravá mateřská láska přišla tak po 2 měsících.Byla jsem hrozně mladá a nepřipravená a cítila jsem spíš velkou povinnost . Druhou holčičku jsem měla o 6 let později a milovala jsem ji od prvního dne , co jsem se dozvěděla o těhotenství.A to jsem celé těhotenství proležela po špitálech a bylo to jedno velké vypětí, jestli ji vůbec donosím.Člověk na těhotenství a mateřství musí být asi prostě připravený.

    superkarma: 0 11.11.2005, 08:40:04
  19. avatar
    [13] Gabi [*]

    Moc se nepochopila, jaká že to byla ta "krkavčí reakce" Že se lekla dvojčat? To je snad přirozená reakce - šok, jak to budu zvládat, atd.

    superkarma: 0 11.11.2005, 08:30:52
  20. avatar
    [12] Mici [*]

    Mému spolužíkovi ze střední se podařilo byrobit plody A, B a C a na srazu byl z toho evidentně špatný . Ale minulý rok, kdy z jeho trojčat už byli školáci, říkal, že už je to pohoda

    superkarma: 0 11.11.2005, 08:28:52
  21. avatar
    [11] Smajlinka [*]

    To je zvláštní, já jsem myslela, že matka dítě miluje automaticky... hned po porodu.
    Sama si to právě taky nedokážu představit, že hned začnu to dítě milovat...

    superkarma: 0 11.11.2005, 08:28:48
  22. avatar
    [9] Fripa [*]

    Mým plodům A a B je 8,5 a když jsem se dozvěděla, že budou "jen" dvojčata byla jsem neskonale šťastná

    superkarma: 0 11.11.2005, 07:13:26
  23. avatar
    [8] Midsummer [*]

    Ó ta doba pro ženu nejkrásnější: zvracela jsem celých devět měsíců asi 7x denně, a to snad okamžitě po oplodnění - ještě dřív než mi stačily vynechat první měsíčky a skoro až do porodu. Špatně mi bylo prostě furt. I přes to jsem přibrala 27 kilo! Navíc jsem po celé těhotenství nesnášela dětský pláč kdekoliv a kdykoliv. A bylo to chtěné těhotenství

    superkarma: 0 11.11.2005, 07:08:15
  24. avatar
    [7] RenataP [*]

    Teď si Danuš představ, že by dokor diktoval dál..."plod C, plod D..."
    Z dvojčat by mě asi šlehlo, to ti povím.

    A jinak taky jsem těhotenství nějak neprožívala, tedy spíš si to neuvědomovala. Tak nějak jsem pořád doufala, že ze dne na den splasknu bez ...
    Když nakonec opravdu vylezlo ven, tak zrovna ten okamžik jsem měla zavřené oči, takže stejně je ve mě malinká pochybnost, že to mimino tam měli někde připravený pod stolem

    superkarma: 0 11.11.2005, 06:52:42
  25. avatar
    [6] petrakan [*]

    Mám 2 holky od sebe 12 let. A u druhé jsem chtěla dvojčátka, abych to už měla všechno za sebou, ale co jsem poznala dvojčátka od známých asi bych se zbláznila. Je to krásné vidět, ale starostí je strašně moc, před Danou smekám.

    superkarma: 0 11.11.2005, 02:05:47
  26. avatar
    [5] Mici [*]

    skvělý článek
    jinak podle mého ta reakce nebyla na to, že šlo o plody A a B taková strašná, já bych asi plašila víc Já teda když jsem šla s druhým těhotenstvím na 1.UTZ, tak první, nač jsem se ptala bylo, jestli je tam fakt jen jeden kousek(jistota je jistota a člověk nikdy neví..)

    superkarma: 0 11.11.2005, 01:04:12
  27. avatar
    [4] Irka1 [*]

    talenka: ....tak to je dobry .

    superkarma: 0 11.11.2005, 00:37:37
  28. avatar
    [3] talenka [*]

    Irka1: jo, ráno jsem zaspala, namočila těhu test a nic se neukázalo.Tak jsem letěla na bus. Za půlhodiny mi do práce volal muž, že jsem v tom. On vychechtanej, já totálně v šoku

    superkarma: 0 11.11.2005, 00:35:28
  29. avatar
    [2] Irka1 [*]

    Na mne materska laska prisla u prvniho tehotenstvi az kdyz jsem zacala citit pohyby.....do ty doby to bylo takovy nijaky .

    talenka: tvuj muz vedel ze si tehotna driv nez ty??

    superkarma: 0 11.11.2005, 00:24:59
  30. avatar
    [1] talenka [*]

    Já jsem mimčo chtěla a stejně, když mi manžel oznámil, že jsem těhotná, přepadl mě šílený strach, že otěhotnět je ta největší blbost, co jsem kdy udělala. že to nezvládnu, že na to nemám. A to tam bylo jedno. Být tam dvě, tak brečím jak taky. Myslím, že je to takový šok, že ta reakce je naprosto normální. Asi málokterá ženská se při oznámení - budou dvě, okamžitě rozzáří jako vánoční stromeček. O chlapech nemluvě. S mateřskou láskou bych to vůbec nespojovala.

    superkarma: 0 11.11.2005, 00:20:16

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme